Ačkoliv se papež Lev XIV. vyjadřuje i díky spádu událostí ke světové politice – a často způsobem, který je přímočarý a který mu přátel mezi politiky nepřidá, lidé kolem něho i řada dalších napříč kulturami očekává, že se co nevidět vydá na cestu do zemí, kde je jeho přítomnost jako hlavy římskokatolické církve důležitá – ať už jeho rodné Spojené státy, Ukrajinu, kam byl pozván prezidentem Zelenským, či Gazu, kam se chtěl po svém uzdravení vydat papež František.
Lev čím dál tím častěji přestává být diplomatický, a to zvláště k těm, kteří proměnili své země k nepoznání, a navíc rozpoutali ne jeden, ale vícero válečných konfliktů – Putin, Trump, Netanjahu a samozřejmě další menší či větší diktátoři. Lev nepoužívá pro vyjádření církevního postoje k válce, k chudým, k míru, k ekologii, ke spravedlnosti a k respektu k mezinárodnímu právu dvojsmysly, hádanky a podobenství. Mluví jasně a vážně. To ostatně nejvíc ukázala jeho poslední odpověď Trumpovi, který hlavu římskokatolické církve urazil způsobem, který byl ve 20. století i v tom současném dosud naprosto nemyslitelný.
Papežovy návštěvy – prostá lid jásá, politici se dívají do země
Na druhou stranu je známo, že osobní setkání a vůbec „zázrak setkání“ dokážou změnit lidské životy i běh dějin. Připomínám si řadu cest Jana Pavla II. a papeže Františka, a to i do míst, kde je tamní politici nevítali s radostí. Františkovy cesty po světě byly právě takové. Prostí lidé ho milovali, politici a političtí obchodníci se strachem, válkou, chudobou a zbraněmi se dívali při jeho proslovech do země.
Z jeho návštěv nebyli nadšení ani představitelé místních církví, protože to, co jim tváří v tvář říkal, byla pravda, která je bolela a přiváděla do úzkých. Mám na mysli např. Františkovu cestu do Spojených států, do Jižního Súdánu či na Slovensko. Leckde byli rádi, když stál papa Wojtyła a František na schodech letadla mířícího do Říma. Jejich návštěvy však zanechávaly hluboké stopy, které nespočívaly jen v jejich slovech, ale především v tom, koho k lidem přinášeli. Nechali skrze sebe srozumitelně promlouvat samotného Ježíše Krista, Pána a Krále tohoto světa.
Také od Lva se čeká, že by jeho cesta do Ameriky, na Ukrajinu a do Svaté země mohla přinést dobré ovoce. I když jsou papežské cesty naplánovány roky dopředu (a je možné, že i nedávnou cestu do Monaka zdědil Lev po Františkovi), musí i sám papež cítit, že je třeba jednat a chtě nechtě vstoupit do zápasu o podobu nynějšího světa. Píšu vědomě o „podobě světa“, ne o jeho politickém uspořádání, které se může kontinent od kontinentu a zemi od země lišit, a přesto tam mohou žít lidé vydařené životy, vyznávat svoji víru a být občansky aktivní.
Bude mít papež za pár let kam přijet?
Právní myšlenka prima sedes a nemine iudicatur, někdy formulovaná přímo jako papa a nemine iudicatur, se datuje už do 5. století a vyjadřuje, že Svatý stolec nebo papež nepodléhá žádnému pozemskému soudu. Tato právní formule se později rozvinula do širších rozměrů. Chápání papeže jako Petrova nástupce s sebou neslo přesvědčení, že nesmí být za svou službu ani jiné jednání nikým souzen. S tím se pojila i naprostá volnost v jeho cestách, kterou nesměl nikdo omezovat, a bylo naprosto vyloučeno, aby byl papež, případně jeho legáti, kýmkoliv zadržen nebo zatčen. Mnohokrát v průběhu dějin se stalo, že ani vysoký úřad neochránil papeže před útěkem do exilu, ztrátou svobody nebo násilnou smrtí v podobě otravy. Ve 20. století chtěli papeže zatknout a vydírat snad všichni diktátoři, Stalinem počínaje a Hitlerem a Mussolinim konče. Podívejme se, jak dopadli papežové a jak dopadli výše jmenovaní.
Nezdá se vám také, že by Lev už měl nastoupit do letadla a přistát ve Státech, na Ukrajině či v Izraeli? Nemyslíte si, že po období přesvědčování a naléhání slovem by měly přijít skutky, a tedy papežovy cesty tam, kde lidé protestují po milionech proti vlastní vládě a kde se láme osud velké části světa? Je to opravdu tak nemožné? Jako byl dřív papež „zajatcem Vatikánu“ a nikam nejezdil, natož do zahraničí, je i dnes zajatcem diplomatických norem a ujednání? Bude ale mít Lev za pár let vůbec kam přijet? Poznal by svoji rodnou zem? Existovala by vůbec Ukrajina? Nebyla by nemalá část Palestiny a Blízkého východu definitivně srovnána se zemí a s ní obrovské množství lidí? A je možné, aby třeba Trump papeže do jeho rodné země nevpustil nebo jej nechal obtěžovat celními úřady? Samé otázky.
