Obraz Donalda Trumpa stylizovaného do role Ježíše Krista vyvolal vlnu pobouření, která je na první pohled nepochopitelná – nikoli proto, že by nebyla oprávněná, ale proto, že přichází až po všem, co tomuto momentu předcházelo.
Americký prezident Donald Trump se již v minulosti označoval za „vyvoleného“ a běžně používal mesiášský jazyk, aniž by to u jeho náboženských stoupenců vyvolalo odpor. Dokonce prodával Bible za tisíc dolarů, podepisoval je jako suvenýry a doplňoval do nich texty písní, jako by Písmo svaté bylo jen další marketingovou příležitostí, což tehdy nezpůsobilo žádný hromadný odchod věřících.
Je zarážející, že u pravicově smýšlejících křesťanů přichází morální prozření až nyní, po letech skandálů, které zahrnovaly uznání odpovědnosti za sexuální zneužívání, platby pornoherečce za mlčení, pokusy o zvrácení voleb nebo vazby na lidi kolem Jeffreyho Epsteina. Dokonce ani střelba ICE do vlastních občanů či zprávy o bombardování školy v Íránu, které mělo připravit o život stovky dětí, nevedly americké věřící k povstání proti muži, který byl neustále prohlašován za Boží nástroj. Teprve obrázek Trumpa jako Krista, vygenerovaný umělou inteligencí, přiměl vlivné americké postavy a komentátory z MAGA komunity, aby si začali „hájit své hranice“.
Toto selektivní rozhořčení však odhaluje něco hlubšího než jen teologické znepokojení; ukazuje na čirý pud sebezáchovy. Lidé, kteří roky budovali své značky a kariéry na blízkosti k Trumpově moci, najednou objevují své „teologické“ svědomí ve chvíli, kdy Trumpův politický vliv začíná slábnout. Pokud by jim skutečně šlo o zabránění rouhání, jejich reakce by přišla už dávno, například když Trumpa k Ježíši přirovnávala jeho dvorní duchovní poradkyně Paula White-Cain. Nynější snaha distancovat se od Trumpa tak působí spíše jako hledání únikové cesty z vlaku, kterému hrozí vykolejení.
Po desetiletích obhajování neobhajitelného – od korupce a lží až po vykořisťování – potřebují tito lidé bod, u něhož mohou prohlásit, že „tohle už je moc“. Nejde jim o principy, ale o vlastní věrohodnost a publikum. Snaží se přepsat svůj vlastní příběh a stylizovat se do role těch, kteří nakonec prohlédli, ačkoli po celou dobu pomáhali tento mocenský stroj budovat a legitimizovat. Je těžké se zbavit dojmu, že celá tato kontroverze není o Ježíši, ale o snaze zachovat si tvář dříve, než dojde k úplnému pádu.
Tragédií celé situace zůstává, že mnozí z těch, kteří se hlásí k následování Ježíše, po léta normalizovali chování, které je v přímém rozporu s jeho učením, a procitli až ve chvíli, kdy se to stalo politicky či společensky výhodným. Pokud je právě tento obrázek onou nepřekročitelnou linií, vypovídá to mnohem více o oportunismu těch, kteří ji kreslí, než o muži, kterého se nyní tak neochotně pokoušejí opustit.
