„Nic z toho, co máme, nepatří nám. Moudré nakládání s materiálním, duševním i duchovním vlastnictvím nám může pomoci získat přátele, kteří jimi zůstanou i na věčnosti. Pán se bude jednou každého z nás ptát, jak jsme hospodařili, komu jsme pomohli, jaký projekt jsme podepřeli, jaké přátele jsme získali,“ předkládá teolog Pavel Černý možné vysvětlení Ježísova podobenství.
„Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla,“ zaznívá v Ježíšově podobenství o nepoctivém správci, nad kterým se v rozhovou zamýšlí teolog Pavel Černý.
V uvedeném podobenství Ježíš mluví o správci, který selhal ve své funkci, a když měl být vyhozen, ještě okradl svého pána ve prospěch jeho dlužníků, aby si je naklonil a měl z toho prospěch. Od jeho pána se mu dostalo pochvaly. Jak tomu rozumět, když celý zbytek Bible učí o nezbytnosti poctivého přístupu?
Jedná se patrně o nejtěžší podobenství Nového zákona a k jeho pochopení je třeba se podívat, v jakém kontextu je zasazen. V předcházející kapitole je zachyceno jedno z nejznámějších podobenství – O marnotratném synu. Tam jeden syn popadl dědictví, na které měl nárok, a odešel do světa. Všechno rozházel a ve zbídačelém stavu se vrací zpět. Činí pokání a vyznává hřích. Je otcem přijat. Po tomto podobenství vstupujeme do 16. kapitoly, která se zaměřuje na majetek, a končí se podobenstvím o boháči a Lazarovi.
Titulek v Bibli tento oddíl nazývá podobenstvím o nepoctivém správci. Jeden bohatý člověk měl správce, který pečoval o jeho majetek. Tehdejší správce domu měl velké pravomoci a na starosti celý provoz hospodářství i domu. Staral se i o další zaměstnance, jeho role byla nenahraditelná. Správce v podobenství však není poctivý a zpronevěřuje majetek svého pána. Není rozvedeno, čeho se správce dopustil. Pán si ho předvolal a chtěl předložit účetnictví. Na základě inventury bylo správci řečeno, že už nemůže v této práci pokračovat a bude propuštěn.
Co se dělo dál?
Přichází zvláštní pointa. Správci bleskla hlavou myšlenka, jak se zabezpečit na další léta. Má náhlou inspiraci, jak využít dlužníků svého pána. Chce si zajistit, aby ho někteří lidé v budoucnu přijali do svého domu, a postupuje zvláštní cestou. Zde je potřeba říct, že text nevybízí k následování jeho příkladu. Jako správce si při hospodaření z majetku svého pána půjčoval naturálie, spravoval seznamy dlužníků a věděl, kolik jim bylo půjčeno. Izraelec neměl Izraelci půjčovat peníze na úrok. Správce přišel na to, že by mohl něco z naturálií odepsat. Dva takové případy máme popsány. Jeden člověk si půjčil sto věder oleje (asi 370 litrů) a on mu to přepsal ze 100 na 50, tedy na polovinu. Druhému člověku, který dlužil 100 měr obilí, slevil pětinu. Nevíme, kolik dalších lidí se u něj vystřídalo.
Nešlo tedy o další okradení pána, ale o legální odpisy? Neudělal tím svému pánu další škodu? Kdyby části dluhů neodepsal, tak by pán pořád mohl dostat zpátky celý dluh, nebo ne?
Není úplně snadné posoudit, jakým způsobem se správce provinil. I dnes v době inflace potraviny stojí více než v minulých letech. Cena zboží může narůst a ve výhodě je ten, kdo nakoupil nebo půjčil ještě za staré ceny. Správce mohl patrně i něco odepisovat a v celkovém množství získaného oleje a pšenice to bylo zanedbatelné. V každém případě tohle rozhodně není hlavní linka podobenství, kterou bychom měli následovat. Nic naplat, správce v podobenství je označen jako nepoctivý.
Říkáte, že text nevybízí k následování správcova chování. Ale je tam napsáno, že ho pán pochválil. Není pochvala pobídkou k následování pochváleného příkladu? Není zde pán představitelem Hospodina?
Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Nechválí správce za nepoctivé jednání, ale oceňuje jeho praktičnost řešit nesnadnou situaci. Správce je označen jako prozíravý, moudrý… Někteří se domnívají, že správce uzavíral smlouvy a riziko půjčky znamenalo, že správce může ve prospěch svého pána něco vydělat, nebo ztratit. Pán nechválí etiku správce, ale za moudré považuje to, že si získává přátele. A aby to bylo ještě jasnější, tak připojuje: „Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.“ To je také zvláštní výpověď. Synové světa jsou v něčem příkladem synům světla.
Ježíš k podobenství připojuje svoje hodnocení, že i „nespravedlivým mamonem“ si lze získat přátele“, což nezní jako varování, ale spíše jako návod…
Synové světla, což je opis pro učedníky, nejsou někdy dost praktičtí a zaostávají v nakládání s majetkem i získávání přátel. Mají se v tomto bodě podívat na příklad synů světa. Metody, které správce používal, nebyly eticky správné, ale správce využil zbývající čas své pozice a odpouštěním dluhů si zajistil přátelství různých lidí pro budoucnost. Příklad si máme vzít z jeho prozíravosti. Nic z toho, co máme, nepatří nám. Na tento svět jsme si nic nepřinesli a nic z toho, co máme, si z tohoto světa neodneseme (1Tm 6,7). Jsme jen správci všeho toho, co nám bylo svěřeno, ať jsou to věci materiální, či vlastnictví duševní a duchovní. Jednoho dne naše správcovství skončí.
Toto podobenství míří k rozumnému pohledu na lidské jednání. Podtrhuje rozumnost a moudrost našeho života. To, co ještě máme, je nazváno „nespravedlivý mamon“. Možná proto, že žijeme v neuspořádaném a nespravedlivém světě. Pokud bychom žili o pár tisíc kilometrů jinde, mohli bychom dnes i přes poctivou práci být hladovými obyvateli nějakého slumu. Prostředky (mamon), které máme, máme využít k dobrému. V žádném případě nejde o to, abychom si za něj získali spásu. Moudré nakládání s tím, co nám bylo svěřeno - a to může být dobře placené místo, podnikatelské schopnosti, talent, - nám může pomoci získat přátele, kteří budou našimi přáteli i na věčnosti. Pán se bude jednou každého z nás ptát, jak jsme hospodařili, jak jsme byli věrní. Komu jsme pomohli, jaký projekt jsme podepřeli, jaké přátele jsme získali. A nad tím vším může být přátelství těch, se kterými se rozdělíme o svědectví přinesené Kristu.
To je tedy hlavní poselství tohoto textu pro dnešní křesťany?
Jsme vyzýváni, abychom sloužili tím, co máme. Majetek není neutrální, je možné se jím nechat spoutat (a to i docela malým vlastnictvím). O budoucnosti se rozhoduje v našem pozemském životě skrze rozhodnutí a činy přijetí Krista, odpuštění, milosrdenství, dávání, štědrost, věrnost.
Ptala se: Eva Čejchanová