Porozumět smrti a umírání. Taková snaha se může jevit jako zvláštní, především v dnešním světě plném politické vrtkavosti a společenské, mnohdy i existenční nejistoty. Monografie Smrt a umírání v celostní perspektivě (Grada, 2024) však odhaluje, jak důležité je smrt sveřepě neignorovat, ale akceptovat ji jako nedílnou součást života. Přijetí smrti totiž může vést k plnějšímu prožívání života.
„Smrt a s ní vědomí naší konečnosti je organickou součástí života – nikoli jen nějakou událostí, která někdy nastane.“ Tak zní apelativní slova psychologa Martina Kupky ze závěrečných pasáží této kolektivní monografie. Odborníci z Univerzity Palackého v Olomouci v čele s Kupkou dávají za pravdu ambicióznímu titulku a pohlíží na smrt a umírání nejen z psychologické, ale také lékařské, sociální či spirituální polohy.
Kupkova slova výstižně poukazují na nezměrnou moc smrti – prostupuje celý náš život, poněvadž určuje naši konečnost. Jednotlivé kapitoly ovšem nesklouzávají k akademické skepsi, naopak nabízejí uvažovat nad smrtí jinak: jako nad fenoménem, který umožňuje zostřit naše vnímání života. Bez nadsázky takové přiznání pomíjivosti lidského života má schopnost učinit život skutečnější a smysluplnější.
Vytěsnění umírání
V publikaci její autoři nejdříve připomínají, v jak zvláštním stavu se dnešní moderní člověk a společnost vzhledem ke smrti nachází. Dříve byly smrt i následné truchlení daleko častěji společensky prožívané, dnešní člověk se se smrtí setká spíše v jednotkách případů u svých blízkých. Umírá se spíše v ústraní a ze smrti samé se mnohdy stává tabu. Společnost smrt izolovala, zcela vytěsnila dříve běžné ritualizované způsoby rozloučení (výjimkou zůstávají např. křesťanské pohřby). Takové zacházení se smrtí však může nesmírně škodit. Spolu s Viktorem Franklem, z něhož se v monografii hojně vychází, je třeba smrt naopak přijmout a připustit si ji, abychom se s ní mohli vypořádat.
V následujících kapitolách je důkladně představována paliativní péče, která, jako by vystupovala ze současného mainstreamu, vybízí k jinému náhledu na umírání i samotné umírající. Stojí na komplexním (slovy knihy „biopsychosociálně-spirituálním“) přístupu k člověku a podporuje přítomnost příbuzných a přátel, která může výrazně napomoci při vypořádání se s úzkostí ze smrti a pocity samoty. Jak upozorňuje Frankl, stárnoucí a umírající mohou stále prožívat smysl života, a to až do samotného konce, poněvadž cesta ke smyslu je trojí: skrze prožitek, tvorbu a postoj. Prožitky (byť jen skrze vzpomínání) a postoj si nemocní mohou uchovat mnohdy až do smrti.
Monografie ve své šíři nabízí nejen souhrnné nahlédnutí smrti a umírání, ale také se věnuje těmto jevům z různých pozic a stran. Tak třeba u paliativní péče věnuje celou kapitolu pohledu ze strany lékařů a celého zdravotnického personálu, přičemž upozorňuje na problematiku zátěže, pod jakou se pracovníci v tomto odvětví nezřídka ocitají. Zvláště po zkušenosti s covidem je taková analýza více než užitečná.
Medicína mnohdy přehlíží duši
Kniha se rovněž věnuje smrti v konfrontaci s osamělostí a vyzdvihuje zde přednosti zmíněné paliativní péče (Magazín Proboha nabídl již nejedno osobní svědectví, např. s někdejší primářkou Violou Svobodovou). Současná medicína totiž dle autorů dokáže velmi dobře utišit tělesnou bolest, nicméně často přehlíží zranění pramenící z jiných oblastí: emocionální, sociální nebo duchovní. Místo se také dostává teorii zvládání strachu (Terror Management Theory), čímž se strach ze smrti vykládá rovněž z celospolečenské perspektivy a současně tím autoři prokazují velkou službu této teorii samotné, jež je dodnes v Česku prakticky neznámá.
V knize se dostává prostoru také vyrovnávání se s terminálním onemocněním, členění procesu umírání (kde je opět výborně reflektován pohled lékaře) anebo vnímání smrti v závislosti na věku. Právě zde má monografie blízko k publikaci Zármutek dětí a dospívajících, o níž jsme už také psali. Proces truchlení je neodbytnou součástí smrti, a tudíž je zcela na místě v této publikaci některé postřehy zopakovat. Další celá kapitola se věnuje umírání dětí, čímž je otevřena velmi důležitá debata, jenž jindy často končí zařazením do kategorie „k diskusi zapovězeno“. Vyhraněn je rovněž prostor pro eutanázii a (asistovanou) sebevraždu nebo vliv religiozity na truchlení a proces umírání.
Umírání versus smrt
Proč je důležité odlišit umírání od samotné smrti? I tomu se monografie výslovně věnuje. Při umírání (jakožto procesu předcházejícímu konečnému odchodu ze života) totiž můžou být reakce a stavy dotyčného spjaty se zcela jinými důvody, než v případě smrti – konečného stádia života. Během umírání je (slovy Kupky) přítomný strach, často vystupňovaný obavou ze ztráty dosavadního způsobu života. Strach z vlastní smrti je poté něčím zcela jiným.
Celá kniha se navzdory objemnosti tématu poměrně obratně drží čitelné formy i obsahu. Balancuje na hraně populárně-naučného a odborného stylu, byť některé kapitoly jsou pro laického čtenáře obtížně srozumitelné (např. podkapitola Komplikované truchlení). Takové úseky jsou však výjimkami. Z odborně laděného stylu se vymyká poslední kapitola (psaná Martinou Kosovu), která v jistém ohledu překlenuje celou monografii a uvolněným úvahovým stylem ji uzavírá.
Za zvážení by stálo vypustit některé pasáže a podkapitoly pro lepší čitelnost knihy. Už takto je monografie poměrně rozsáhlá, navíc psaná způsobem, jenž klade pro pochopení na čtenáře nemalý nárok. Za nadbytečné kupříkladu pokládám obšírné definice a popisy příznaků u syndromu vyhoření ve spojitosti se zátěží zdravotnického personálu – jakkoli jsem po obsahové stránce tuto pasáž vyzdvihl – nebo vyčerpávající popisy týkající se (už však jen vzdáleně) zážitku blízkosti smrti.
Psycholog Kupka v jedné ze závěrečných pasáží vystihuje smysl smrti, který se současnému příslušníku západní civilizace může jevit jako zvláštní nebo nepřístupný. Přesto takový náhled umožňuje nazřít smrt tak, aby obohatila náš život a skrze to umenšila nás strach z ní samé. „Tělesnost smrti nás ničí, ale myšlenka smrti nás zachraňuje. Vědomí smrti dává životu smysl a hloubku. (…) Život ze zorného úhlu konečnosti je plnější.“
