Zármutek dětí a dospívajících je zcela přirozený, avšak podceňovaný a často opomíjený fenomén. Naděžda Špatenková a Martina Friedlová ve své odborné monografii Zármutek dětí a dospívajících (Grada) prolamují mlčení a tabuizaci visící nad tímto tématem. Nejenže ozřejmují přirozenost a psychologická východiska truchlení u mladší části populace, ale rovněž nabízejí srozumitelné a široce použitelné rady k tomu, jak u ní podepřít náležité prožívání smutku.
Zmíněná monografie čtenáře strukturovaně provází tématem zármutku dětí a dospívajících, jehož nasvětlení si klade za svůj ústřední záměr. Zprvu vymezuje pojem ztráty, smutku či truchlení, popisuje jeho proces dle různých psychologických teorií a ukazuje jeho signální projevy. Věnuje se analýze faktorů truchlení i často podceňovaným specifikům u dětí a dospívajících. Další kapitoly nás seznamují s častými mýty, jež jsou se zármutkem v mladší věkové kategorii spojeny, a s výčtem možné pomoci.

Po jakémsi teoretickém oddíle knihy, seznamujícím neznalého čtenáře s koncepty a studiemi v této problematice, jsou předloženy výsledky výzkumu samotných autorek, který zkoumal prožívání smrti blízké osoby u dětí a dospívajících očima jejich rodičů. Jeho výsledky potvrzují předložené teorie, zvyšují apel na závažnost nebezpečí zanedbaného či špatně řešeného zármutku u takto malých anebo mladých a akcentují důležitost často chybějící prevence a vůbec znalosti prožívání zármutku ve společnosti.
Kniha je zakončena tipy (nejen) rodičovské podpory „zdravého“ truchlení (např. pomocí poetoterapie, arteterapie, herní terapie anebo činnostní terapie) a důrazně vyvaruje před tzv. komplikovaným truchlením, jež může vést k dlouhodobým psychickým onemocněním, či dokonce poruše osobnosti dotyčných.
Praktické tipy pro pozůstalé
Byť je monografie prezentována jako odborná publikace, svou snahou oslovit vedle pracovníků v pomáhajících profesích (např. psychologů či pedagogů) i širší veřejnost má ambice rozšířit své pole působnosti do kategorie populárně-naučných knih. Díky srozumitelnosti výkladu se i tématem zcela nepolíbený čtenář může dozvědět vše potřebné k tomu, aby se zasvěceněji seznámil s tím, jakým způsobem děti a dospívající prožívají zármutek a jak na něj reagovat.
Publikace poskytuje celou řadu nosných informací a konkrétních tipů, jež jsou ve své relativní komplexitě, srozumitelnosti a konkrétnosti nápomocné všem, kteří se vyskytnou v blízkosti zarmoucených dětí a mladých. Čtenářům je kupříkladu nabídnuto desatero pro pozůstalé, jež má ambice napomoci v jejich aktivizaci směrem k zarmouceným dětem. Všechny rady se maximálně snaží brát v potaz unikátnost každého truchlícího jedince a situace, v níž se vyskytne. Nechybí ani zcela praktické informace, třeba jakým způsobem je možné obrátit se na odborníky v oblasti duševního zdraví.
Kdy je čas plakat?
Kniha je naplněna zajímavostmi, jejichž hodnověrnost je navíc často podložena odbornou literaturou. Namátkou čtenářům sděluje, že u dětí je psychické prožívání zármutku daleko více propojeno s tělesným fungováním než u dospělých, anebo upozorňuje, že dítě si často s vlastním zármutkem neví rady, když nevidí své rodiče smutnit – apeluje tak na rodiče, aby se například nesnažili svůj žal nad ztrátou milovaných osob před dětmi skrývat.
Děti silně prožívají i ztrátu mazlíčka či devastaci krajiny
Zármutek dětí a adolescentů je v publikaci výlučně vztahován ke smrti coby nejrozjitřenější podobě ztráty. V tom je zpracována zdařile – rozebírá vliv úmrtí jednotlivých osob v prostředí dítěte či dospívajícího a upozorňuje na mnohovrstevnatost takové ztráty. Nejedná se pouze o pozbytí blízkého, ale například o radikální změnu uspořádání domácnosti či proměnu sociálních rolí. Upozorňuje také na dosavadní nedostatek informací o účincích úmrtí kamaráda (či vrstevníka nebo spolužáka), zvyšujícímu se významu úmrtí zvířat, zejména vlastních domácích mazlíčků či značně vzestupujícímu tzv. enviromentálnímu žalu. Tím se sice stále drží zármutku ve vztahu ke smrti, avšak dostávají se na zcela novou, abstraktnější rovinu: soucítění s vymírajícími živočišnými druhy a úhynem rozmanité vegetace.
Zaměření na vztah zármutek-smrt je pochopitelné vzhledem k potřebné srozumitelnosti a omezenému rozsahu práce. Přesto z něj vyplývá úskalí, aby čtenář nenabyl dojmu, že zármutek je u dětí a dospívajících spojen jedině se smrtí, a v jiných případech mu tudíž není nutné věnovat takovou pozornost.
Druhý výslovný záměr práce leží ve snaze demontovat nepravdy kolující okolo zármutku dětí a mládeže, které jsou ve společnosti mnohdy hluboce zakořeněné. Třebaže těmto mýtům autorky vyhraňují celou kapitolu, prostupují jejich korekce celou knihou v závislosti na tematické vhodnosti. Tyto předsudky se daří nejen srozumitelně rozložit, ale čtenářům jsou rovněž nabídnuta fakta narovnávající látku mýtu na pravou míru. Namátkou jde o průpovídky druhu: „děti by neměly chodit na pohřby“ nebo „děti, které si bezstarostně hrají, netruchlí“. Současně s potřením těchto nepravd autorky nebudují, zdá se, nepravdy nové – kupříkladu ve vztahu k internetu a vůbec digitálnímu světu v první řadě mluví o jeho přínosech při vyrovnávání se se ztrátou i při hledání (odborné) pomoci, byť i úskalí tohoto nemateriálního světa jsou stručně, ovšem bez jakékoli démonizace předloženy.
Další drobné meze práce (v jistých ohledech reflektovány samotnými autorkami) se pojí se samotným předloženým výzkumem. Prožívání zármutku není sledováno přímo u skupiny, o kterou se jedná (tedy dětí a dospívajících), avšak oklikou prostřednictvím rodičů. Tímto oddělením, vysvětleným etickými zábranami, dochází k nutnému zkreslení. Současně přes 95 procent dotazovaných tvoří ženy. Tím vzniká nemalé riziko přehlížení smýšlení a mínění mužů-otců. Tyto podstatné metodické nedostatky jsou však zmírňovány nadějnou perspektivou, že právě rodiče jsou těmi, kdo mohou nejefektivněji pomoct svým dětem s jejich zármutkem.
Monografie, seznamující odborné i veřejné kruhy s prožíváním a řešením zármutku dětí a dospívajících, se nyní vynořuje v kontextu zkušenosti covidové epidemie a přítomné války na Ukrajině. Důvěryhodně a pochopitelně zdvihá varovný prst a nabízí pomocnou ruku.