Politické dění nás často vtahuje do emocí, které rozdělují rodiny, přátele i církevní společenství. Události, jako nedávná schůzka amerického a ukrajinského prezidenta, vzbuzují otázky o moci, spravedlnosti a budoucnosti světa. Mění se globální řád, nebo jde jen o posun k pragmatičtější politice? A co znamenají tyto změny pro křesťany?
Snažím se neglosovat politické události, protože politika lidi rozděluje. Jde tu o stále dokola opakovanou zkušenost církve: Lidé, kteří spolu žijí v jednom sborovém společenství či ve společenství jedné farnosti, kteří spolu dokážou dobře vycházet a vzájemně si sloužit, i když jsou vzájemně naprosto rozdílní, na sebe narazí ve chvíli, kdy se otevře politické téma.
Tím neříkám nic proti politice! Politika jako působení ve prospěch společenství by mohla a měla být činností navýsost prospěšnou! Problémem zůstává naše porušené lidství. A teď nemyslím ani tak na politiky, kteří svého postavení zneužívají ve svůj prospěch – a takových není málo. Myslím spíš na nás, kteří politickému dění přihlížíme zpovzdálí. Proč máme stále dokola tendenci dělat z politiků božstva a očekávat od nich svou vlastní spásu? Jsou to také jen lidé a jejich možnosti jsou pochopitelně omezené. Proč se nedokážeme domluvit s někým, kdo má jiný politický názor, jako by to byl sám Antikrist? Myslím, že do politiky je třeba se buď pustit osobně, nebo ji sledovat s určitým odstupem. Pokud v ní totiž nejsme nějakým způsobem aktivně zapojení, nemáme dostatek informací, abychom byli schopní posuzovat a hodnotit, co se vlastně děje. Informace z webu ani z veřejných médií určitě nepostačují.
Tím ovšem nechci povědět, že bychom si neměli dělat nějaký názor. Chci ovšem zdůraznit, že tento názor bychom měli brát se značnou rezervou a vždycky počítat s tím, že se mýlíme. A rozhodně si jím nenechat narušit vztahy s lidmi, zvláště s těmi blízkými.
V posledních dnech svět žije schůzkou amerického a ukrajinského prezidenta. Byla totiž navýsost nestandardní. Jak to vyjádřili bývalí polští političtí vězni v čele s Lechem Walęsou: Atmosféra v Oválné pracovně jim připomněla, co zažili během výslechů na tajné policii a u komunistických soudů.
Co si o tom myslet? Možná v tom máte jasno: Světový řád se nenapravitelně mění, končí doba ohledů a pomoci slabšímu, kormidla se chopilo násilí a všichni slabí na to doplatí. Několik málo supervelmocí si rozdělí svět a malé státy zhltnou jako maliny.
Nebo je to jinak? Nebo chce Amerika zabránit ozbrojeným střetům přenesením soupeření na čistě ekonomickou rovinu a je tomu ochotná obětovat i to, čemu se kdysi říkalo čest? Rozhodne o budoucnosti civilizací a kultur čistě ekonomická síla?
S tím majetkem je to drobátko ošidné. Je zlý neduh, který jsem pod sluncem viděl, říká biblický Kazatel. Vlastníkovi je ke zlému bohatství, jež střeží. Se silou a mocí je to ovšem podobné, zpívá o tom 146. žalm: Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není. Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány. A je to tak. Za sto let tu už mnoho pamětníků dnešních sporů nebude.
Hospodin ale nad naším světem zůstane. Je dobré sledovat, co dělá on, co pokládá za dobré a na čem mu záleží. Něco o tom říká i ten už zmíněný 146. žalm: Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.
Možná jsou světové události nepřehledné a zmatené. Já se chci navzdory všemu držet Hospodina. Nespoléhat na mocné tohoto světa, ale na něj, na svého Boha.
Za Rádio 7: Petr Raus
