Má duše toho má dost. Je přesycená zprávami z fronty, ztrácím se v měnících se bojových liniích. Nedokážu už hořet tak jako v prvních měsících a nesmírně obdivuju své oblíbené zpravodaje, kteří po všechny ty měsíce den co den přinášejí souhrnné a zasvěcené zprávy z bojišť. Jsou to také bojovníci, jen v jiné zbrani.
Mám ráda podzim. Líbí se mi jeho barvy i vůně. Libuju si v té kulminující zralosti. Snažím se zachytit poslední teplé chvíle a vyhřívám se na sluníčku, dokud to jenom jde. Horka jsem se už nabažila. Netěším se na punčocháče, šály a rukavice, ani na to, že budu muset opustit svůj přes léto zabydlený balkon. Už tam nevydržím ráno snídat a číst si noviny, je mi moc velká zima. Podzimní rovnodennost mě navrací z letních radovánek k vyváženosti a střídmosti. Ještě nenastává zima, ale není už léto. Čemu v životě se to podobá?
Jestli jste jako já, máte rádi vzrušená období, kdy se toho tolik děje. S oblibou držím prst na tepu doby a blaží mne, že jsem u toho. Vím o všem, co důležitého se stane. Jako třeba s válkou na Ukrajině. Sleduju zprávy, čtu noviny, chytám informace všude, kde se jenom dá. Rozmlouvám s lidmi kolem sebe o novinkách, studuju na internetu komentáře těch moudrých, jejichž seznam si po léta pěstuju.
Postupně to však přestane být nové a já ani nestíhám sledovat všechny novinky. Emoce se unaví. Najednou se přistihnu, že mně vlastně už vůbec nevadí, když se den dva nic zásadního neděje. Má duše toho má dost. Je přesycená zprávami z fronty, ztrácím se v měnících se bojových liniích. Každodenně aktualizované tabulky s čísly mrtvých vojáků a zničené techniky si konkurují v hrůze s novými děsuplnými objevy hromadných hrobů, svědectví o mučení, bolesti a smutku.
Nedokážu už hořet tak jako v prvních měsících a nesmírně obdivuju své oblíbené zpravodaje, kteří po všechny ty měsíce den co den přinášejí souhrnné a zasvěcené zprávy z bojišť. Jak mohou dokázat se tím utrpením stále zabývat? Mě deptá jenom to číst, oni se musí prodrat hromadou všelijakých informací, videí a odposlechů, posoudit věrohodnost zdrojů, přeložit všechno do češtiny a uveřejnit. Jsou to také bojovníci, jen v jiné zbrani.
Den podzimní rovnodennosti mi pomáhá. Nabádá mě k vyrovnanosti. Nechci vzdát svou zaujatost problémem války, pořád mne zajímá, co se aktuálně děje. Chci neochladnout v modlitbách a toužím setrvat v nadějeplném postoji, že to dobře dopadne. Fandím Ukrajině a chci to dávat najevo. Každý postoj má vliv. Zároveň se tím nechci soužit. To by nikomu nepomohlo. Chci čerpat radost z barev podzimu a z jeho vůní. Chci se těšit na zimu, i kdyby měla být temná, smutná a ledová. Určitě zase přijde jaro. Zima, tma a smutno nebude trvat věčně.
Foto: dora-reis/unsplash
