Tak nám prý z Ukrajiny vozí otrávené obilí. Ostatní země Visegrádu už jeho dovoz zakázaly, jen česká vláda ne. Na zdraví svých občanů prý jako obvykle kašle. Stejně tak na své zemědělce, protože ty masový dovoz ukrajinské pšenice zničí. Také si to myslíte? A na základě čeho?
Českým mediálním prostorem se začaly šířit informace o údajně otráveném obilí dováženém z Ukrajiny. „Ví to přece každý,“ řeknete. To ovšem není pravda. Možná si to leckdo myslí, s pojmem „vědět“ bych tady ale byl hodně opatrný.
Nejprve několik snadno ověřitelných skutečností. Pšenice se k nám loni dovezly celkem asi čtyři tisíce tun. Naše vlastní celková produkce představuje asi pět milionů tun, tedy víc než tisíckrát více. Za této situace nás dovoz ukrajinské pšenice, co se množství týče, opravdu neohrožuje.
Pokud jde o rezidua nebezpečných látek, Státní zemědělská a potravinářská inspekce uvádí, že ve vzorcích ukrajinského obilí ani mouky dovezených do České republiky nenašla žádné nadlimitní stopy pesticidů ani mykotoxinů. Možná řeknete, že to jsou informace podávané státními zařízeními a veřejnoprávními médii, tedy organizacemi zásadně ovlivňovanými vládou. Vidím to jinak.
Jsem původní profesí zemědělec, mám v tomto oboru osobní zkušenost i řadu dobrých věrohodných přátel. Pak jsem mnoho let pracoval ve veřejnoprávním médiu. Na základě toho, co jsem prožil na vlastní kůži, mohu s čistým svědomím povědět: Jak státní zemědělské kontrolní orgány, tak naše veřejnoprávní média jsou opravdu nesrovnatelně věrohodnější než všelijaké webové stránky!
Za pozornost však stojí článek Petra Jana Vinše, zveřejněný v pátek 21. dubna ráno na Facebooku. Upozorňuje na dvě zajímavé a opět ověřitelné skutečnosti. Když Rusko začalo blokovat ukrajinský vývoz obilí, vznikla v Evropě obava z nedostatku této komodity. Zejména největší mlynáři a pekaři se bohatě předzásobili. Když se velkým mezinárodním tlakem na Rusko podařilo vývoz ukrajinského oblí alespoň částečně obnovit, dostalo se k nám za výrazně nižší ceny, než v době silně omezeného vývozu. Není divu, že největším hráčům na trhu tato situace vadí.
Obilí se na Ukrajině pěstuje podle prakticky stejných standardů jako u nás před zavedením přísných limitů, ke kterým nás dotlačila Evropská unie, jinými slovy, západoevropské vlády. I kdyby se tedy nějaké stopy reziduí v ukrajinské pšenici na našem území našly, prakticky by odpovídaly tomu, co jsme běžně jedli před pár lety. To už je ale jen poznámka na okraj, ta rezidua se u nás nenašla.
Rádio sedm ovšem není zemědělské ani politické médium, nejde mi o analýzu situace na trhu s obilím ani o prokazování takových či makových skutečností. To bylo jen uvedení do situace, ve které se nacházíme. Co nám k ní řekne Boží Slovo? Přichází mi na mysl prorok Micheáš. Jako by žil dnes: „Všichni strojí vražedné úklady, jeden druhého do sítě loví. Velmož i soudce úplatky vymáhají, mocný mluví, jak se mu zachce; a všechno zpřevracejí.“
Micheáš nezavírá oči před skutečností, nedá se jí ale zastrašit. Konstatuje: „Nevěřte bližnímu, nespoléhejte na přítele; před tou, jež uléhá po tvém boku, se střez otevřít ústa. Ale já budu vyhlížet k Hospodinu, čekat na Boha, který mě spasí. Můj Bůh mě vyslyší.“
Jinak řečeno: Ano, je třeba opatrnosti. Nevěřte hned všemu, co se říká. Ověřujte si informace, jistotu v nich ale nehledejte. Jediný spolehlivý zůstává v tomto nejistém světě Hospodin. Jeho věrnost ale stojí za důvěru.
Autor: Petr Raus
Ani ne tak obchodníků se strachem, jako pouhých obchodníků. UK obilí je totiž levnější a je ho hodně. Nikdo nechce přijít o kšefty. To je celé.