Nad rozhodnutím Mezinárodního olympijského výboru (MOV), který předběžně povolil kvalifikace ruských sportovců na letní olympijské hry v roce 2028 v Los Angeles, nám mnohým zůstal rozum stát. Jaký přelomový skutek Rusko udělalo, že mu byla odpuštěna suspendace?
Ruským a běloruským sportovcům zakázal MOV účast na mezinárodních soutěžích ihned po plnohodnotné invazi do Ukrajiny v únoru 2022. Tehdy bylo provinění zcela zřejmé. Po sérii předchozích blokací, suspendací a kauz se Rusko dopustilo nejzávažnějšího prohřešku – napadlo suverénní zemi a spustilo největší válku v Evropě od roku 1945. Bělorusko mu pro naplnění svých bestiálních choutek poskytlo území a logistickou podporu, díky které mohly ruské tanky zařadit přímý směr na Kyjev.
Nejen ve sportovním prostředí vznikl jasný konsensus, že sportovní týmy obou režimů nemají na olympijských hrách, tedy míst, kde se mají v mírovém duchu odehrávat nejprestižnější sportovní střety, co pohledávat.
Od spuštění invaze nicméně uběhlo sotva pár let, a přestože se v Ukrajině stále bojuje, ruští a běloruští sportovci už mají dveře na olympiádu znova otevřené. Pokrytectví, říkáte si? Absolutní.
Ruský dvojí metr, aneb z olympijské charty je cár papírů
Rusko má s porušováním politické neutrality v rámci sportu bohatou historii. Když sovětská vojska v roce 1979 vtrhla do Afghánistánu, aby si Kreml upevnil svou pozici v regionu a udržel si nárazníkové pásmo v podobě přidružených států, počítali soudruzi s napravením obrazu Sovětského svazu na olympijských hrách v Moskvě o rok později.
Pro Západ byla však sovětská agrese natolik nepřijatelná, že zmíněnou olympiádu bojkotovaly desítky států. V první morální zkoušce tak západní demokracie metaforicky uspěly. Celý případ tak znovu otevřel debatu starou jako olympiáda sama: patří vůbec politika do sportu?
Dalších odpovědí jsme se dočkali až s příchodem Ruské federace a nového tisíciletí. Na téměř rok přesně o 30 let později spustily ruské jednotky invazi do Gruzie. A samozřejmě úplnou náhodou proběhly v noci na den zahájení Olympijských her v Pekingu 8. srpna.
Další ruské agrese už následovaly pouze a jen v časech, kdy se odehrávaly významné sportovní události. Invaze na Krym proběhla během olympiády v ruském Soči a plnohodnotná invaze do Ukrajiny proběhla jen 4 dny po olympiádě v Pekingu 2022. Ruský diktátor byl mimochodem s Čínou domluvený, že s útokem počká až po olympiádě.
Ruský sport v uniformě: Většina ruských elitních sportovců nejsou nezávislí atleti, ale přímí zaměstnanci bezpečnostních složek státu. Ruský systém totiž stále stojí na sovětském modelu, kde jsou dva hlavní sportovní kluby navázány na silová ministerstva:
CSKA (Centrální sportovní klub armády): Je oficiální složkou Ministerstva obrany Ruské federace. Mnozí jeho sportovci jsou vojáci z povolání a nosí armádní hodnosti (například v Tokiu 2021 získali sportovci z CSKA pro Rusko 45 medailí, přičemž řada z nich měla hodnost poručíka či kapitána).
Dynamo: Tento klub je historicky i personálně propojen s Ministerstvem vnitra a Federální službou bezpečnosti (FSB — nástupkyní KGB).V kontextu olympijské neutrality to znamená zásadní problém: reprezentanti těchto klubů nejsou apolitičtí sportovci. Jsou smluvně, finančně a hierarchicky podřízeni strukturám, které v současnosti vedou útočnou válku na Ukrajině a provádějí hybridní operace v zahraničí. Umožnit jim start na olympijských hrách znamená pustit na stadion aktivní propagandu ruského vojenského aparátu.
Rusko tak nejméně třikrát porušilo olympijské příměří, které začíná 7 dní před slavnostním zahájením a končí 7 dní po ukončení paralympiády. Pokud k tomu započteme i další ruské skandály, jako státem řízený doping, násilné začlenění ukrajinských klubů z okupovaných regionů do ruského výboru anebo propojení ruských sportovců s armádou, nenacházím žádnou polehčující okolnost pro návrat Ruska na olympiádu 2028.
Stalo se vstupenkou pro mírové sportovní soupeření národů systematické vraždění civilního obyvatelstva? Nebo snad ztrácí nelegální válka na protiprávnosti a brutalitě, čím déle trvá?
Rusko sport využívá jako zákeřné krytí pro své politické cíle. O tom není pochyb.
Za své činy nepatří na stupně medailistů, ale před soud.
Autor: Šimon Ságner
