Nedávná migrační krize ve španělské Ceutě se stala zatěžkávací zkouškou pro politickou scénu. Prověřila schopnost lídrů adekvátně reagovat v krizové situaci i jejich ochotu hájit demokratické principy bez ohledu na okamžitou popularitu. Stačilo přitom jen pár záběrů na tisíce převážně mladých mužů tmavé pleti překračujících hranice, aby se politici začali předhánět v reakcích, od nichž si slibovali laciné politické body.
Dříve než si mnozí z nich zjistili, jaký imigrantský režim v Ceutě vlastně platí, už padaly silácké řeči o vyloučení Španělska ze Schengenu. Došlo přitom k pozoruhodným paradoxům. Zatímco například český ministr zahraničí Petr Macinka se vyslovil proti vyloučení jihoevropské země a střízlivý postoj zaujal i slovenský premiér Robert Fico, který sice zdůraznil svůj antiimigrační postoj, ale odmítl zavírání dveří Španělsku, jiní scény využívali k čistému populismu. Politici, jež se jinak zaštiťují obranou západní demokracie, začali otevřeně volat po „facce Španělsku“ za jeho údajně proimigrační politiku.
Strach byl navíc živen dezinformacemi o španělské legislativě. Španělská vláda v minulosti neschválila žádné „otevření náruče dokořán“, ale striktně podmíněnou legalizaci pobytu pro cizince, kteří v zemi žijí bez úředního záznamu již déle než pět měsíců a mají čistý trestní rejstřík. Španělská ministryně pro inkluzi Elma Saiz otevřeně vysvětlila, že cílem je vyvést tyto lidi z šedé ekonomiky, přimět je platit daně a sebrat trumfy z rukou pašeráků. Místo racionálního pohledu však (nejen) na českých sociálních sítích převládla panika.
FAKTA: Jak funguje hranice v Ceutě a vstup do Schengenu?
Kde Ceuta leží? Ceuta (spolu s Melillou) je španělské autonomní město ležící na severním pobřeží Afriky. Přestože je přímým územím Evropské unie, platí pro ni v rámci Schengenského prostoru zvláštní právní výjimka.
Výjimka ze Schengenu: Do Ceuty se nevztahuje plná dohoda o volném pohybu osob. Vstup na území Ceuty z Maroka neznamená automatický nárok na volný pohyb po zbytku Španělska ani po dalších státech Schengenu.
Přísné vnitřní kontroly: Mezi Ceutou a pevninou (Španělskem/Evropou) fungují trvalé pasové a hraniční kontroly. Žadatelé o azyl nebo nelegální migranti, kteří překročí plot do Ceuty, zůstávají zablokováni v tamním středisku (CETI).
Cesta na pevninu: Aby mohl člověk odcestovat z Ceuty trajektem nebo letecky na španělskou pevninu, musí projít plnohodnotnou pasovou kontrolou španělských úřadů. Bez platného víza nebo uděleného statusu ho úřady na palubu nepustí.
Křesťanské hodnoty v praxi?
Pokud se někteří političtí lídři zaštiťují ochranou ukrajinských uprchlíků a současně dehumanizují imigranty v Ceutě, ukazují jen na svůj vlastní dvojí metr. Srozumitelnějším se stává lídr, který dokáže věcně vysvětlit, za jakých podmínek lze migraci zvládat a regulovat, než ten, kdo jedny trpící přijímá a druhé kategoricky odmítá.
Zatímco v Evropě zaznívala z politické scény silná slova, přímo na místě vypadala situace podstatně jinak. Církev se nezabývá pouze prací s migranty, ale ona s nimi přímo žije, jak zdůrazňují představitelé církve v Maroku.
Tangerský arcibiskup Emilio Rocha Grande připomněl, že marocká diecéze dlouhodobě poskytuje lidem ze subsaharské Afriky lékařskou, právní i nouzovou pomoc. Poukázal na to, že problémem Maroka není hladomor, ale frustrace mladých lidí bez ekonomické perspektivy, kteří podléhají iluzi médií vykreslujících Evropu jako okamžitý ráj.
Na druhé straně hranice nabídla španělská diecéze Cádiz a Ceuta veškeré své zdroje na pomoc příchozím. Její biskup Ramón Valdivia ve svém dopise pojmenoval kořeny krize otevřeně: na jedné straně chamtivost a korupce pašeráků zneužívající mladé lidi bez budoucnosti, na straně druhé strach místních obyvatel z náhlého náporu. Ocenil však, že se v Ceutě podařilo emoce udržet bez násilných střetů, a vyzval k modlitbám za zralost ve víře.
Situaci v Ceutě také s velkou pozorností a obavami sledoval papež Lev XIV. a v modlitbách prosil za nalezení řešení vedoucího k míru, stabilitě a spravedlnosti. Papež zmiňuje utrpení migrantů často. Při nedávné návštěvě Španělska vyzval k řešení základních příčin migrace a varoval před tím, aby se Středozemní moře a Atlantský oceán staly „hřbitovy bez náhrobků“.
Kde leží skutečné nebezpečí?
Pokud se evropští politici tak rádi odvolávají na křesťanské kulturní dědictví, měli by si připomenout, že jeho základním pilířem je úcta k důstojnosti každé lidské osoby.
Nikdo nevolá po bezbřehém otevírání náruče všem příchozím bez pravidel. Stejně nebezpečné je však rezignovat na základní lidskost a přistoupit na vlnu dehumanizace, která provází téměř každý diskusní příspěvek k tomuto tématu. Odpovědná politika musí sledovat jak bezpečnost vlastních občanů, tak příčiny migrace. Především by se ale měla vyvarovat roztáčení spirály nenávisti a šíření iluze, že složitý světový problém lze vyřešit pouhým stupňováním represe.
