Rozhovor o demokraci s Mikulášem Minářem vyvolal zatím nejsilnější reakce ze všech dílů našeho podcastu. Mnohé z nich nebyly ani tak polemikou nad tím, co zaznělo, jako spíše ukázkou toho, jak hluboko do veřejného prostoru pronikly dezinformace, jak obtížné je dnes vést věcnou debatu a jak rozdělená naše společnost je.
Před rokem jsme se spolu s pár dalšími přáteli rozhodli vysílat na několika platformách seriál CVPN (Co vy na to pane Novák). Cílem je zvát zajímavé osobnosti, odborníky a spolu s nimi reflektovat nejrůznější, dle nás zajímavá a aktuální témata. Nutno dodat, že z pozice křesťanské víry.
Před pár dny jsme s kolegou udělali rozhovor s vedoucím organizace Milion chvilek pro demokracii Mikulášem Minářem na téma Ohrožení demokracie. Rozhovor se zdaleka netýkal jen politiky, ale i kořenů demokracie a lidských práv, které vychází – pro někoho možná překvapivě – z poselství Bible. Minář hovořil o své cestě víry, zmiňovali jsme, že současný nárůst extremismu je v mnoha ohledech pochopitelný, protože někdy chybí smysluplné politické, společenské a hodnotové vize. Hovořili jsme taky o tom, že demokracie není cosi automatického.
Jasně zaznělo, že primárním úkolem církve není politika, ale přinášení evangelia srozumitelným a kulturně relevantním způsobem. Zároveň politika je součástí světa, ve kterém žijeme, proto je legitimní na křesťanských platformách otevírat i tato témata. Prostě neplatí to, co se zpívá v jedné písni, že „starý svět už zemřel, my žijeme v novém.“ Na to si ještě nějakou dobu musíme počkat.
Výrazy, které někteří diskutující použili, na tomto serveru nelze publikovat a i kdyby to šlo, nemělo by to smysl
Ani jeden předchozí díl se netýkal domácí politiky, ale typicky kontroverzních témat, jako třeba kde se bere zlo, výchova, domácí násilí, kulturní války, ženy ve vedení, válka v Gaze, Duch svatý, homosexualita či sekty.
Pravda je, že někteří posluchači s námi někdy nesouhlasí, ale to je v pořádku. Chceme mluvit i o těžkých a často nejednoznačných tématech a zároveň přinášet argumenty proč si to či ono myslíme.
Kdyby však existoval nějaký měřič nenávisti, negativity, dehonestace, pak by zmíněný pořad o nebezpečí ztráty demokracie vyhrál. Smutné je, že řada z výlevů pochází od křesťanů nebo alespoň lidí, kteří se k církvi a víře hlásí. Výrazy, které někteří diskutující použili, na tomto serveru nelze publikovat a i kdyby to šlo, nemělo by to smysl. Pokud vás to zajímá a máte silném žaludky, projděte si diskusi sami. Drtivá většina příspěvků jsou urážky, snaha argumentovat s tím, co v diskusi zaznělo je téměř nulová.
Rád bych ale popsal tři oblasti, které jsem sice věděl, ale díky reakcím na popisované video jsem si je znovu a natvrdo uvědomil.
Svět dezinformací nejen, že existuje, ale má obrovský vliv. V takovémto světě racionální argumenty nemají žádnou váhu. Jakkoli je pro některé zcela bizarní tvrzení, že válku s Ruskem vyprovokovala Ukrajina, pro tisíce lidí nikoliv. Můžete argumentovat T. Snyderem, P. Procházkovou, M. Romancovem, A. B. Zubovem a dalšími experty, ale „je to marný, je to marný, je to marný.“ Na Protiproudu, v Parlamentních listech, Sputniku psali že je to jinak… A tak je to jinak.
Milion chvilek pro demokracii několikrát prokázal, že jeho financování je čisté a transparentní, ale řada diskutujících má jasno, že tomu tak není, protože to někde četla. Navíc „oficiální média lžou“ a proto je třeba hledat alternativní pravdy. Reakce pod naším rozhovorem někdy byly „lžete“ nebo jste… a pak něco dehonestujícího. Dotyční si argumenty ulehčili tím, že… ani neargumentovali. S lhářem, hlupákem, podvodníkem, se přece neargumentuje! Tomu ve „svatém rozhořčení“ se jen nadává.
Když popisuji tento styl „argumentace“, pak asi nejen já mám pokušení stavět se do role tak trochu lepšího člověka, který by se k podobným výpadům nesnížil. Asi bych se nesnížil k některým jadrným výrazům, navíc psaným pod nějakým anonymním nickem, ale pozor! Všiml jsem si, že podobně někdy argumentují i lidé, od kterých bych to nečekal a kteří by sami sebe zařadili mezi tolerantní.
Děje se to tak, že si druhé zařadíme do nějaké škatulky a už si vůbec nepřipouštíme, že by z nich mohlo vypadnou něco, čemu stojí za to naslouchat. Chápu, že člověk nemá čas a kapacitu přemýšlet o všem, ale dejme si pozor, abychom nebyli s druhým hotoví příliš rychle. Jenom to, že nepoužíváme hrubé výrazy neznamená, že jsme tolerantní nebo ochotní naslouchat druhým
Máme mlčet, když politik používá nacistický slovník nebo když relativizuje genocidní praktiky?
Další věc, která mi z diskuse s M. Minářem vyvstala, byla otázka, jak moc se křesťané mají zabývat politikou. Někteří diskutující mi předhazovali, že nemají a už vůbec ne křesťanští představitelé. Já mám za to, že politika by neměla být hlavní agendou církve, že by určitě neměla být spjata s mocí, a že nejen církevní představitelé, ale i křesťanští influenceři by měli být schopni přinášet srozumitelným a kreativním způsobem především křesťanská, etická a duchovní témata. To ale to neznamená, že se nemají k tématům společenským a politický vyjadřovat vůbec.
Navíc mnohá témata politiky se prolínají s tématy hodnotovými. Máme mlčet, když politik používá nacistický slovník nebo když relativizuje genocidní praktiky? Když likviduje organizace, které prokazatelně pomáhají potřebným jen proto, že se jedená o „neziskovky“? Protože chápu demokracii s jejím důrazem na lidskou důstojnost, rovnost před zákonem, na nedotknutelnost soukromého vlastnictví jako projekt vycházející nejen z Řecka, ale i z Bible, znepokojuje mě, když se její pilíře podkopávají, a to se v současné době děje.
Tvrdit, že se k politice nevyjadřoval Ježíš, a proto se k ní nemají vyjadřovat ani křesťané je podobné, jako tvrdit, že se Ježíš nevyjadřoval k výchově, a proto bychom měli mlčet. K různým oblastem života jako křesťané zaujímáme postoje nikoliv proto, že o nich Ježíš nebo Bible explicitně hovoří, ale na základě principů, které z Bible odvozujeme.
Jiný názor automaticky neznamená že dotyčný je xenofob, homofob, islamofob, klerofašista, fundamentalista, fanatik, šovinista…
Třetí věc, kterou jsem si uvědomil, je, že část národa, ale i Evropanů obecně, volí extremistické politiky proto, že se cítí zrazena a opuštěna tzv. elitami nebo dle jejich slov těmi, kdo si na elity hrají (osobně tento termín používám nerad). Mnozí lidé cítí obavy z masové migrace, Islámu, zelené politiky, války, je pro ně stále hůře dostupné zdravotnictví, či bydlení.
Pokud je reakcí na jejich strach a obavy cosi ve smyslu jste hloupí a nerozumíte složitému světu, pak to vyvolává frustraci, někdy i zuřivost a hlavně to mnohé lidi vede k tomu, aby volili demagogy, kteří dokáží velmi dobře využít sílící nejistou a nespokojenost svých voličů. Veďme diskuse, pře, ale šetřeme ostrými a dehonestujícími výrazy i když se domníváme, že máme pravdu. Jiný názor automaticky neznamená že dotyčný je xenofob, homofob, islamofob, klerofašista, fundamentalista, fanatik, šovinista… čeština je v tomto velmi bohatý jazyk. Netvrdím, že někdy není použití některých těchto slov legitimní, ale nezačínejme s jeho používáním příliš snadno a rychle. Pokud to jde, pokoušejme se vysvětlovat a když nevysvětlíme, tak neponižovat. Vím, že je to složité, ale přesto…
Možná největší lekcí z toho, co jsem popsal je, zda dokážeme zůstat lidmi i ve chvíli, kdy s druhými zásadně nesouhlasíme.
Křesťanství nestojí na tom, že budeme mít vždy správný názor na každé společenské nebo politické téma. Stojí na tom, že budeme následovat Krista. A jedním z poznávacích znamení Kristových učedníků není schopnost porazit protivníka v internetové diskusi, ale způsob, jakým jednají s lidmi. Včetně těch, které považují za pomýlené.
Neznamená to rezignovat na pravdu, vzdát se přesvědčení nebo přestat pojmenovávat věci pravými jmény. Znamená to vést zápas o pravdu tak, abychom při tom neztratili úctu k člověku.
Jestliže se naše společnost rozděluje do stále znepřátelenějších táborů, pak by církev neměla tento trend kopírovat, ale nabízet jinou cestu. Cestu pravdy spojené s pokorou, přesvědčení spojeného s respektem a odvahy spojené s láskou.
A pokud se nám to někdy nedaří – a mně samotnému občas ne – pak je dobré si připomenout, že druhý člověk není především nositelem „špatných názorů“. Je to člověk stvořený k Božímu obrazu. A právě odtud by měla začínat každá naše diskuse.
