Na televizi se vlastně nedívám. Většinou mě ani nenapadne si ji pustit. V průběhu roku se samozřejmě může vyskytnout několik výjimečných situací jako třeba olympiáda, přírodní katastrofa, válka nebo mistrovství světa v hokeji. To ale bude asi všechno. Přesto platím bez námitek.
Je spousta věcí, které bych platit nechtěla, a přesto na ně přispívám. Třeba fotbal, některé politické strany a toustový chleba z Penamu. Nic z toho mi nepřipadá užitečné a nevím, proč bych ze svých daní měla financovat něco takového. Na hasiče přispívám celkem ochotně, protože člověk nikdy neví. Ale fotbal? Proč bych měla platit nějakému milionáři, který umí kopat do mičudy?
Nechci se nikoho dotknout, ačkoli vím, že to dělám, a vlastně mě to dost baví, ale proč bych nemohla požadovat, stejně jako spousta odpůrců placení televizních a rozhlasových příspěvků, aby si to platil jen ten, kdo to konzumuje?
Vím docela dobře, že někteří lidé v životě na fotbal nepůjdou. Například já. Nebo je nikdy v životě nenapadne jít na operu. Třeba mého souseda. Na tom není nic divného. Někdo má rád holky, někdo je na vdolky. Ale televize a rozhlas jsou média veřejné služby. To není volitelné. Televize a rozhlas veřejné služby mají povinnost objektivně informovat o tom, co se děje.
Když si je platíme společně, máme lepší šanci se objektivního zpravodajství dočkat, než když jejich finance bude schvalovat kdovíjaký skladník nebo čerstvý maturant, kteří jsou členy nějaké pomatené politické strany. Neříkám, že to musí být neobjektivní, ale moc bych od toho nečekala.
Rozumím lidem, kteří se na televizi nedívají a nechtějí za ni platit. Já jsem tak též někdy uvažovala. Jenže televize a rozhlas se podobá spíše hasičům než fotbalistům. Můžete se u nich pobavit, ale kromě toho jsou užitečné i jinak. Mohou a mají se ptát politiků na jejich rozhodování. Mohou a mají zkoumat pravdivost jejich odpovědí. Mohou a mají přinášet informace, k nimž bychom se jako běžní občané nikdy nedostali.
Proto by tato média měla být co nejvíce nezávislá na jakékoli podpoře státní moci. Je jasné, že každý zpívá píseň toho, kdo mu dává chleba. Tak nějak to přísloví praví. Pokud mají média platby od nás občanů, musí být objektivní, protože není zřejmé, kdo zastává jaké názory.
Veřejná služba je pojem, který si možná lépe uvědomujeme u věcí, které se nás bytostně týkají – třeba zdravotnictví, různé úřady, ochrana majetku jako hasiči nebo policie. Kdo z vás kdy potřeboval služby hasičů? A přesto je považujeme za potřebné a důležité.
Vykřikovat, že se na televizi nedívám a rozhlas neposlouchám, a proto je nehodlám financovat, je vlastně docela hloupé. Docela snadno může nastat situace, kdy jejich služby budou ty jediné, které budeme opravdu naléhavě potřebovat.
