Návrhy na omezení volebního práva seniorů kvůli jejich preferencím nevedou ke zkvalitnění demokratického života, právě naopak. Doby, kdy volební právo náleželo jen určitým skupinám obyvatel, jsou dávno za námi. Respekt k lidské důstojnosti zahrnuje také uznání svobodného rozhodování a volebního práva všem bez rozdílů.
Investor Dejčmar nedávno v podcastu Ve vatě serveru Seznam Zprávy uvedl, že jsou podle něj hlavním problémem senioři, kteří nevolí budoucnost. „Svět by byl v pohodě, kdyby ti lidé nevolili, ale oni bohužel volí,“ řekl.
Svoji úvahu dále rozvedl analogií s věkem dospívání a dodal, že stejně jako nemohou volit mladí do 18 let, neměli by lidé volit ani v posledních 18 let svého života, počítáno od průměrného věku dožití. Rozpoutal tím silnou vlnu nevole, následně se za svá slova omluvil. Návrh prohlásil za nereálný z hlediska lidského, právního i politického a doplnil, že o některých tématech by se nemělo žertovat.
Z investorovy reakce není zřejmé, jak vážně svá původní slova mínil, každopádně úvahy o omezení volebního práva seniorů se čas od času objevují. Zaznívají argumenty, že starší lidé myslí jen na krátkodobé výhody, protože je nezajímá dlouhodobější horizont, dají se lehce ovlivnit dezinformacemi a svůj hlas ochotně odevzdají každému, kdo jim slíbí zvýšení důchodů.
Na podporu svých názorů používají srovnání s časy, kdy bylo volební právo přiznáno jen těm, kdo disponovali určitými příjmy a tvrdí, že kdo nevydělává, neměl by ani volit. Volební preference ale nejsou důvodem pro omezení volebního práva určité skupině obyvatel.
Jak volí jednotlivé skupiny?
Z unikátního datového pohledu na říjnové sněmovní volby vytvořeného šesti renomovanými výzkumnými agenturami vyplývá, že hnutí ANO dosáhlo nejvyšší podpory u věkové kategorie 73 – 77 let, a to 56 %.
U nejstarší věkové skupiny naopak podpora hnutí o něco klesla,
i když se pořád držela nad 50 % podobně jako u kategorie 68 – 72 let.
Obecně platí, že podpora hnutí ANO roste s věkem a je také vyšší u žen než u mužů. Mezi prvovoliči (18 – 22 let) získalo hnutí pouze 12 %, podobně jako Motoristé s 11 %, kteří naopak sbírají největší počet hlasů od mladých voličů a nepřekvapivě je také více podporují muži.
Rada seniorů ČR odmítla tyto úvahy s tím, že volební právo není odměnou za „správné“ názory, ani za to, že člověk volí podle představ někoho jiného. Upozornila také na prohlubování mezigeneračních konfliktů v důsledku těchto diskriminačních názorů. Tvrzení, že senioři sledují pouze své penze a vlastní zájmy, a naopak mladí lidé volí budoucnost je nepřijatelné kvůli generalizaci a podpoře stereotypního uvažování.
Demokracie není nikdy konečným stavem společnosti
Úvahy jak vylepšit demokracii vytvořením překážek pro některé skupiny obyvatel je prvním krokem k jejímu oslabení a k postupném nastolení autoritářského typu vlády.
Podobné snahy vidíme nyní i USA, například Trumpův návrh na zpřísnění registrace voličů, který by zbavil milióny voličů volebního práva, protože nemají doklad o občanství. Snahu Trumpovy administrativy zavést exekutivní příkazy o volbách později zablokovala federální soudkyně.
Demokracie není nikdy konečným stavem společnosti, ale musí být stále znovu uskutečňována, prožívána a interpretována. Posilování autoritářských tendencí, krajních politických proudů, skepsi, nedůvěru či dezinformace, to vše vidíme nejen u nás, ale i v okolních zemích. Odpovědí proto není vyloučení některých voličů, ale pátrání po příčinách současných negativních tendencí.
Volební účast starších lidí patří pravidelně k nejvyšším. Otázka by proto měla znít, jak motivovat mladší k aktivnějšímu zapojení do voleb. Nevoličů máme u nás zhruba 1,4 miliónů. Příčina nezájmu není jediná, ale pokud to myslíme s demokratickým uspořádáním společnosti vážně, měli bychom začít právě u analýzy neúčasti ve volbách a zkoumání vlivů, které k ní vedou.
