V současnosti prožíváme dopady války na Ukrajině, jsme znepokojeni rostoucími cenami energií, a nabízí se otázka, kdo za to může? Není nic snadnějšího než ukázat prstem na nějaké slabší etnikum a na něm si vybít zlost. To, co bych normálně neudělal, udělám „ve jménu svého národa“. Primitivním způsobem tak ospravedlním zlo páchané na jiných.
Nedávno mi přišel následující mail: „Soudruh Novak by si mel uvedomit, ze monstrozni tzv. Ukrajinu stvoril umele prave soudruh bolsevik Lenin a Krym zlocinne odtrhl od Ruska soudruh bolsevik Chruscov. Kde byl soudruh Novak od roku 2014?“. Jednalo se o reakci na některé mé komentáře k Ukrajině.
Protože publikuji na sociálních sítích, jsem na podobné zjednodušené reakce zvyklý a neberu je příliš vážně. Zároveň si na nich uvědomuji, že je mnoho lidí, kteří konflikt na Ukrajině (a nejen ten) vnímají zcela jinak než já a moje sociální bublina. Lidí, kteří současnou realitu nevnímají jako barbarský útok Ruska proti suverénnímu státu, který nemá absolutně žádné ospravedlnění. Uvědomuji si, že je mnoho lidí, kteří vraždění na Ukrajině dokonce ospravedlňují a – jak vidno z uvedeného komentáře – mají pro to své důvody.
Před pár týdny se na Václavském náměstí sešly tisíce lidí, aby podobný postoj vyjádřily „nahlas“. Naprosto chápu, když lidé vyjdou do ulic kvůli neutěšené ekonomické situaci, kvůli nesouhlasu s vládou, kvůli prudkému zdražování, kvůli nejasnostem okolo masové migrace a podobně. Jenže přinejmenším ti, kdo demonstraci organizovali, zneužili nespokojené masy k nenávisti vůči Ukrajincům a zároveň se zaštiťovali ideou vlastenectví.
Slyšeli jsme nebo četli hesla „o potřebě ukončit ředění národa ukrajinskými uprchlíky“, nesmysly, že „jejich exodus se děje plánovaně“ atd. Toto vše se zaštiťovalo ušlechtilou snahou ochránit český národ. Jenže hesla o čistotě národa a vymezování se proti jiným etnikům či národům nikdy nevedla k dobrým koncům, ale vždy k mnoha mrtvým. Dělali to jak nacisté a fašisté, tak bolševici. Jak to dopadlo, netřeba psát.
Předmětem tohoto článku není obhájit pomoc Ukrajině, ale otázka nacionalismu, který v českém i evropském balení zneužívá současnou válku na Ukrajině a který má v těchto nelehkých dobách elektrizující moc. Každý nacionalismus se odvolává na „lásku k vlasti“, což je jistě ušlechtilá myšlenka.
Když jsme někde v zahraničí a cizinci s obdivem vyslovují jména některých našich sportovců, hudebníků, vědců, spisovatelů nebo jméno Václava Havla (jiného našeho polistopadového politika jsem zatím od svých známých v cizině vyslovit neslyšel), dobře se to poslouchá. Pokud vás zajímá sport, pak jistě znáte napětí, když hrají „naši“.
Na mnoha pomníčkách z první a druhé světové války čteme něco ve smyslu „naše krev, vaše svoboda“. Možná to někomu zní pateticky, ale bylo by hloupé tento výrok bagatelizovat, protože naše svoboda byla skutečně vykoupena těmi, kteří se odvážně postavili proti zvůli tyranů a v některých případech dokonce obětovali své životy. Jinými slovy je v pořádku, když člověk má rád svůj národ, a díky za ty, kteří mu něco obětovali. Zároveň je správné, když se trápíme, pokud náš národ upadá. Láska k vlasti spojená s vlastenectvím tedy problém není.
Co tedy problém je? Ještě než se dostaneme dál, pokusme si odpovědět, co vlastě národ znamená. Na rozdíl od státu, který je vymezen hranicemi a zákony, které uvnitř svých hranic má právo vyžadovat a zároveň chránit ty, kdo se uvnitř jeho hranic nachází, je národ mnohem více abstraktní idea. Abychom byli Češi, nemusíme být čeští občané ani v Čechách bydlet.
Co tedy dělá národ národem, když ne hranice? Především jazyk, společná historie, částečně i náboženství, zvyky, ale třeba i společně sdílené pohádky, pověsti, mýty atd. Tyto i další znaky jsou především duchovní povahy. Například v době národního obrození pak popsané znaky hrály důležitou roli při snaze identifikovat náš národ jako svébytný celek s nárokem na svou existenci.
Problém nacionalismu začíná v okamžiku, kdy začnu svůj národ povyšovat nad jiný a „ve jménu lásky k vlasti“ jej ponižovat. Když začala válka na Ukrajině, bylo příznačné, kolik se od ruských představitelů ozvalo ponižujících výroků na adresu Ukrajinců. Proč? Proto, aby běžní Rusové přijali za svou myšlenku, že Ukrajinci nejsou hodni své země, a tedy vlastně skoro ani života.
Stejné dělal Hitler, když zdůvodňoval a ospravedlňoval výboje na východě. Stejné ale dělali mnozí a mnozí jiní diktátoři. Stejné udělal pisatel mailu, který jsem uvedl na začátku tohoto článku. Zpochybnil část ukrajinské historie, která je pro formování národů důležitá, a na tomto základě ospravedlnil ruskou agresi.
Nacionalismus je elektrizující. To velmi dobře vědí demagogové, proto hrají na jeho struny. Proč jim to zabírá? Vidím tři důvody. Nacionalismus dává svým přívržencům pocit nadřazenosti nad ostatními, dále předstírá, že našel viníka našich neúspěchů a selhání, a nakonec se zahaluje do slova láska k vlasti, přičemž ve jménu lásky je pak povoleno téměř vše…
Všechny tři popsané oblasti velmi dobře fungují především v těžkých dobách, protože primitivním způsobem dávají pocit, že je vše jasné, zároveň ospravedlňují zlo páchané na jiných. V současnosti prožíváme dopady války na Ukrajině, jsme znepokojeni rostoucími cenami energií, možná se obáváme návratu pandemie atd. Jedna z otázek, která se naskýtá je, kdo za to může? Není nic snadnějšího než ukázat prstem na nějaké slabší etnikum a na něm si vybít zlost. To, co bych normálně neudělal, udělám „ve jménu svého národa“.
Rád bych ukázal na ještě jednu „vyšší úroveň“, kterou jsem si pro sebe nazval „svatý nacionalismus“. Jde o to, když násilí a nenávist zaštiťujeme Bohem a čímkoliv, co má co do činění s náboženstvím. Doposud jsme to nejvíce vnímali v souvislosti s islámským fundamentalismem a jeho výkladem džihádu. V poslední době vidíme další rozměr, kterým je ukrajinská válka posvěcovaná patriarchou Kirilem. Jedná se o rouhání a zpronevěření se základním biblickým principům. Rouhání, které posvěcuje zlo.
Náš národ byl řadu let systematicky rozeštváván řečmi o „pražské kavárně“, o „lepšolidech“ a skrze další zlé přívlastky. Fungovalo to. Nyní existují snahy rozeštvávat národ skrze démona nacionalismu. (Nejen) jako křesťané tomuto trendu nesmíme podléhat. Kristus totiž nastavuje jinou optiku, která se dá shrnout do slov „v Kristu“. V Kristu se neruší hranice států – stále žijeme na této zemi -, ale ruší se etnické a národnostní předsudky.
Na jednu stranu jistě máme svoje specifika daná národností a vším, co s tím souvisí, a je to tak správné, ale ta z nás nedělají nadřazený národ nebo rasu. Pochopitelně je v pořádku odsuzovat zlo, které příslušníci různých etnik (včetně Čechů) páchají, ale pozor na paušalizaci.
Ve Zjevení čteme vizi o tom, že před Božím trůnem budou stát příslušníci všech národů a ras. Tato vize se týká budoucnosti, ale ukazuje nám něco důležitého i do současnosti. Kristus přišel pro všechny národy a rasy, miluje příslušníky všech národů a ras. Proto se nenechme strhnout na stranu zjednodušených sloganů a řešení. Bude jich přibývat, a proto bude třeba těch, kdo těmto trendům dokáží říci jasné ne.
Pan Kazatel je protestant,proti čemu protestuje?Kristus ustavil jedinou jedinou víru,kdo vsadí na tento fenomén,je věřící…Jinak se jedná o pseudopokrytectví a pseudofarizejství…S vírou nelze kšeftovat nebo jakkoliv manipulovat formou podmínek nebo změn výkladu její rétoriky…Maniulace s Kristovým odkazem je zrada na samotném Kristu,alibismus mudrlantů s tituly nemůže na tomto stavu nic změnit!!!”Musíte ve mě věřít bez výhrad,nebo vůbec NE!”Víra musí mít fundament pokory,odpuštění na principu morálky a mravních zásad…Jakékoliv výhrady kompromitují víru samotnou-kompromitují také pochopitelně Krista!Z pozice pastorace nebo scholastiky je víra psychosomaticky generována již samotnou podstatou lidské existence,jde ruku v ruce s intelektem jednotlivce,věřící člověk je ztotožněn se svým rozhodnutím a jeho rozhodnutí je neměnné!!!Řimák
Někdo je nazve “protestanty”, někdo “reformované”. Pak je otázka, kdo je ten “nereformovatelný”, “neformovatelný”, ….
Místo reakce na článek reakce na autora z pozice ideologické, to je snad zbytečné.
Nic z toho, co je uvedeno v článku nelze rozporovat. Ovšem chybí základní věc, a to popis společenské atmosféry, která takovéto jevy umožňuje. Tyto situace nevznikají ve spokojených a klidných dobách. Naopak, jsou jednoznačným následkem dob, kdy lidé nemají co žrát a bojí se o holou existenci. Viníkem je jednoznačně vláda, která svou tupostí a totální neschopností nahnala celou společnost do kouta a teď se diví. Každému Adolfovi vždy umetla cestičku neschopnost, naivita a hloupost. Jasně, že lidé slyší na jednoduchá řešení – hlavně v situaci, kdy nikdo jiný jiná řešení nenabízí a bída klepe na dveře.Dějiny se pouze opakují.
Svatá pravda