Gesta a symboly hrály hlavní roli v prvním ceremoniálu předávání státních vyznamenání na Pražském hradě, který vedl prezident Petr Pavel. Paradoxně právě řečnická gesta panu prezidentovi chyběla při obsahově skvělém projevu, kterým spojoval a povzbuzoval posluchače ke spolupráci ve prospěch vlasti.
Při vystupování veřejně působících osobností můžeme sledovat několik vrstev jejich projevu, práce nebo života. Tou nejviditelnější formou projevu a veřejné práce jsou gesta. Nejméně viditelnou částí, ale snad tou nejpodstatnější, je osobní život ve vztazích. Mezi tím jsou zdánlivě nepodstatné kroky, pro něž musí zvednout ruku, podepsat se, domluvit se, ustoupit lepším či udržet pozici. Podržím se těch gest.
Gesta a symboly hrály hlavní roli v prvním ceremoniálu svátečního předávání státních vyznamenání na Pražském hradě, který vedl prezident Petr Pavel. Paradoxně právě řečnická gesta panu prezidentovi ale chyběla při jinak obsahově skvělém projevu, kterým spojoval a povzbuzoval posluchače ke spolupráci ve prospěch vlasti. Vypadá to, jako by nás bral za náčelníky generálních štábů, kteří poslouchají věcný vojenský typ řeči bez gest a symbolů. Ale slovní gesta tu přece jenom nechyběla.
Prezident se sebevědomím generála prohlásil, že je Česká republika jednotná ve stanoviscích vlády, parlamentu a prezidenta. Není třeba ujišťovat spojence, že je na nás spolehnutí… A pak přišlo to gesto, které zaznělo s citelným odstupem: „Oni to ví!“
Prezident měl odvahu přihlásit se k pomoci ukrajinským lidem. A to v době, v níž se únava z pomáhání zřetelně objevuje úplně všude. Dokonce sám prezident s jistotou generála mluví o střízlivých vojenských odhadech úspěšnosti ofenzívy. A přesto si uvědomuje nahlas, že jsme ukrajinskou blízkostí obdarováni. Je důvod být hrdí na to, že jsme přijali a obstarali téměř půl miliónu lidí. A kdo se tomu věnoval a věnuje, ten ví, že to nebylo a není jednoduché. Nemáme tu jen ty, kterým je třeba pomáhat frontálně úplně, tedy staré a nemocné, ale to množství převážně žen už dnes velice zřetelně pracuje v naší ekonomice, platí daně a stojí tam, kde my máme ochotných dělníků málo. To je také gesto sebevědomí.
Obecně se v raném stádiu prezidentského mandátu dá říci, že v tomhle kamenná tvář pana prezidenta neselhala. Dovede říci věci, které se nelehko říkají. Ta obyčejná gesta řečníků se ještě naučí a možná také ne, bude to sebevědomá rezignace na zavedené způsoby. Občas jsme totiž na Hradě měli řečníky, kteří znali rétorická pravidla hlasu a gest, ale neměli co říct.
