Hybridní hrozby a dezinformace dnes nejsou jen otázkou pravdy a lži. Politoložka a datová specialistka Eva Klusová z Psychologického ústavu Akademie věd ČR v rozhovoru odhaluje, jak manipulativní narativy využívají naše identity, emoce a touhu po sounáležitosti, aby polarizovaly společnost a posilovaly radikální tendence. Hovoří také o roli hodnot, zneužívání křesťanských témat a možnostech, jak vytvořit odolnou společnost založenou na pravdě a solidaritě.
Co pro vás znamenají hodnoty a jak je vnímáte v dnešní polarizované společnosti?
To je dobrá otázka (smích). Hodnoty jsou pro mě kompasem, podle kterého se řídíme jako lidé. Jsou to principy, díky nimž fungujeme ve společnosti, abychom přežili a mohli spolupracovat. Hodnoty často definujeme na protikladech – co je spravedlivé a co nespravedlivé, svoboda versus zotročení. Pro mě osobně je důležitější dobro většího celku než individuální právo. Například během pandemie jsem vnímala očkování jako oběť vyššímu dobru. To však neznamená, že všechna rozhodnutí byla ideální. Někdy jsme vybírali mezi špatným a ještě horším, což je bohužel realita i v boji s dezinformacemi.
Je boj s dezinformacemi skutečně bojem mezi pravdou a lží?
Boj s dezinformacemi není jen o pravdě a lži – to je zjednodušení, které ve výsledku nefunguje. Fact-checking je důležitý nástroj, ale sám o sobě nestačí. Dezinformace a hybridní hrozby totiž nepracují primárně s fakty, ale s významy, příběhy a emocemi. Jde o to, jaké sdělení na nás cílí, na jaké prvky naší identity míří a jaký emoční efekt v nás vyvolává.
Můžete uvést konkrétní příklady, jak dezinformační příběhy manipulují naši identitu a vyvolávají emoce?
Každý z nás má složitou identitu složenou z různých aspektů – od místa, z něhož pocházíme, přes naše hodnoty až po naše osobní přesvědčení. Pokud se narativ dotkne klíčové části naší identity a zarezonuje s ní, máme tendenci jej přijmout, aniž bychom si uvědomili, že jde o manipulaci. Dezinformace často neříkají „toto je fakt,“ ale místo toho nám nabízejí příběh, který emocionálně zasáhne.
Typickým příkladem je vytvoření skupin na sociálních sítích, které se zpočátku věnují neškodným tématům, ale postupně se radikalizují. Lidé se zde cítí součástí něčeho většího a tato vzájemnost jim dodává sílu, ale zároveň zvyšuje jejich zranitelnost vůči manipulaci. Emoce jako strach, zlost nebo pocit ohrožení jsou cíleně stimulovány, aby se jednotlivci stali závislými na skupině a ztratili schopnost kriticky přemýšlet.
Lidé touží po sounáležitosti
Proč se lidé nechávají tak snadno vtáhnout do těchto skupin a radikalizovat se?
Důvodem je přirozená lidská potřeba pocitu sounáležitosti. Pokud má člověk omezené sociální vazby nebo ztrácí jistotu, snadněji hledá identitu ve skupinách, které mu nabízejí uznání a podporu. Tato dynamika je velmi silná a skupiny se v ní podporují, často bez zpětné vazby nebo náznaku pochybností. To, co začíná jako prostor pro sdílení názorů, se pak postupně mění v radikalizovanou bublinu, která už není schopna přijímat odlišné perspektivy.
Jak můžeme proti těmto manipulativním narativům bojovat?
Místo boje mezi pravdou a lží musíme mluvit o narativech. Ty nám dávají rámec pro interpretaci světa, ať už jde o meta-narativy (například „jsme součástí Západu“ nebo „jsme slovanští bratři“) nebo menší příběhy („Green Deal nás ohrožuje“ ). Narativy nejsou jen fakta; jsou to emocionální a významové struktury, které ovlivňují naše vnímání reality. Pokud chceme být úspěšní v boji s dezinformacemi, musíme vytvořit vlastní silné narativy, které budou rezonovat s identitami lidí a nabídnou pozitivní alternativu k těm manipulativním.
Přepište Karkulku a lidé budou demonstrovat za vlka
Jak fungují hybridní hrozby a jaké mechanismy jsou dnes nejnebezpečnější?
Hybridní hrozby jsou kombinací různých subverzí, kybernetických útoků, získávání vlivu mezi elitami a manipulace narativů. Jeden z nebezpečných mechanismů je narativní válčení – manipulace příběhů, které rezonují s identitou lidí. Vezměte si například jednoduchou pohádku, jako je Červená Karkulka, a začněte ji přepisovat. Najednou je Karkulka zlá, babička je tyranka a vlk je oběť. Pokud toto sdělení obalíte silnou emocí, například strachem nebo zlostí, a rozšíříte jej pomocí sociálních sítí, dokážete během roku změnit vnímání lidí tak, že budou protestovat na náměstích za vlka. To je síla manipulace, která bohužel u nás funguje.
Jak do těchto hrozeb zapadá konspiritualita, spojení konspirací a spirituality?
Konspiritualita využívá spirituální témata k ospravedlnění konspiračních teorií. Je to směs pseudo-vědy a duchovních konceptů, které manipulují lidmi hledajícími smysl. Například některá hnutí nabízejí alternativní vysvětlení globálního oteplování, pandemie nebo geopolitických konfliktů. Vysvětlují to způsobem, který zní vědecky, ale je vytržený z kontextu. Problém je, že lidé v kognitivní nejistotě nebo ti, kteří jsou psychicky oslabení, snadno přijímají tato jednoduchá vysvětlení jako pravdu. Navíc funguje efekt skupiny – pocit přijetí a uznání, který jim daná komunita poskytuje, je velmi silný.
Jakou roli hrají sociální sítě a technologičtí giganti, jako je Elon Musk, v šíření dezinformací?
Sociální sítě dnes hrají zásadní roli v šíření narativů. Elon Musk, který vlastní platformu X (dříve Twitter), umožňuje šíření neověřených informací, přičemž je aktivním hráčem v globální politice. Společnost Meta dokonce oznámila, že přestane moderovat obsah. Meta sice obsah doposavad moderovala, jenže nedostatečně. To znamená, že v prostředí, kde neexistuje kontrola, dochází k radikalizaci a manipulaci ještě intenzivněji. Tyto technologie dokážou cílit na různé skupiny populace s přesností, která zneužívá naše nejhlubší strachy a emoce.
Boj proti hoaxům převálcoval narativ „cenzury“
Co podle vás stojí za tím, že Česká republika neuspěla v implementaci strategie boje proti hybridním hrozbám?
Selhání často pramení z toho, že jsou klíčové elity podchycené dezinformačními vlivy. Jakmile vláda navrhne opatření na ochranu občanů, narativní válčení tuto legislativu překroutí na „cenzuru“ nebo „totalitu“. Lidé tomu uvěří, protože tyto pojmy mají silný emocionální náboj. Vláda a experti často neumí tyto věci veřejnosti vysvětlit srozumitelně, což způsobuje hlubokou nedůvěru.
Jak by mohla společnost posílit svou odolnost vůči těmto hrozbám?
Je důležité pracovat na budování pozitivních narativů. Od dětství bychom měli lidem vštěpovat, že mají být aktivními hrdiny, kteří se postaví za slabší a proti nespravedlnosti. K tomu je nutné zapojit školy, rodiny a komunity, včetně náboženských. Kněží a další duchovní vůdci mají příležitost tvořit příběhy, které lidi inspirují k solidaritě a odmítání nenávisti.
Jak se díváte na současný nárůst konzervativních iniciativ, například Aliance pro rodinu, v českém prostředí?
Tyto skupiny často přebírají nálepky křesťanství, ale jejich obsah je politický, nikoliv duchovní. V mnoha případech jde o přímé nástroje ruského vlivu, což potvrdily i zpravodajské služby. Vidíme zde vykostění náboženství, jeho zjednodušení na rétoriku nenávisti a manipulace. Je to nebezpečný trend, který se v ničem neliší od politizace náboženství, kterou známe například z fundamentalistického islamismu.
Co si myslíte o politicích, kteří se ohánějí křesťanskými hodnotami, ale jejich činy jsou v rozporu s tímto poselstvím?
Tento fenomén je pro mě nepochopitelný. Často nejde o skutečné hodnoty, ale spíše o prázdnou rétoriku. Konzervativní skupiny, jako je například Aliance pro rodinu, přebírají nálepky křesťanských hodnot, ale obsah jejich sdělení směřuje k šíření nenávisti. To, co sledujeme, je politizace náboženství, která je vlastně velmi podobná tomu, co známe z fundamentalistických hnutí. Je to vykostění původního poselství lásky a nahrazení jednoduchou nenávistnou rétorikou.
