Doplavala jsem ke kraji bazénu a opřela se zády o jeho hladkou nerezovou stěnu. Potřebovala jsem si trochu odpočinout. Voda byla příjemně svěží a nad mou hlavou poletovaly vlaštovky. Bavilo mě pozorovat je, jak se v letu snaží napít z vodní hladiny. Zaklonila jsem hlavu a zdvihla oči k nebi. Bylo ještě docela časně, ale zdálo se, že bude krásný letní den.
Rozhodla jsem se, že poplavu na druhou stranu. Pro své plavecké výkony jsem si nedávala žádný konkrétní cíl. Když jsem se pokoušela počítat, kolikrát jsem přeplavala z jedné strany na druhou, většinou jsem se zamyslela, nebo se mi naopak podařilo nemyslet vůbec na nic. Bylo to marné.
Abych měla aspoň nějakou představu o struktuře té hodiny, kterou strávím v létě u bazénu, vymyslela jsem, že budu z té hodiny denně půlku plavat, asi čtvrthodiny se slunit na lehátku a ve zbylém čase se osuším a převleču. Ne že bych to dodržovala na minutu přesně.
Doplavala jsem ke druhé straně bazénu a tam spolu zrovna hovořili jiní dva plavci. Svalnatý opálený muž říkal něco o tom, že má splněno, a už tedy půjde. Žena v plavecké čepici odpovídala, že ještě musí udělat dvě délky a pak taky může jít. Oba vypadali tak ustaraně, že mi to s tím krásným letním ránem nějak nešlo dohromady.
Trénink bez radosti mě děsí. Jak se to stane, že se z potěšení stane povinnost? Zkoušela jsem si vzpomenout na situace, kdy se něco podobného stalo i mně.
Vylezla jsem z bazénu, sklesla jsem do lehátka a zavřela oči. Uvolnila jsem se pod slunečními paprsky a ani jsem se nemusela nijak soustředit, vzpomínka se vynořila skoro hned.
Ráda zastávám funkci hostitelky. Těší mě chystat jídla i nápoje, uklízet, zdobit byt a pak naslouchat svým hostům. Přesto v mém životě nastalo několikrát období, že jsem toho měla plné zuby. Připadalo mi, že je u nás pořád někdo cizí. Měla jsem pocit, že pořád jen vařím kávu nebo čaj a umývám hrnečky. Byla jsem hosty a hoštěním přesycená.
Nedokázala jsem najednou být vděčná za někoho, kdo u nás zazvonil a čekal, že se mu někdo bude věnovat. Taky jsem tehdy nejspíš měla ten ustaraný výraz a ulevilo se mi, když jsem měla splněno. Nevím už ani, jak se to vlastně vyřešilo. Dnes mám zase hosty ráda, ale přiznávám, že v přiměřené míře.
Možná se ti dva plavci chystají na nějaký závod a potřebovali uplavat určité množství kilometrů v rámci přípravy. U toho je asi těžké udržet stálou míru radosti, když to může bolet.
A tak jsem se ještě chvíli opalovala a pak se vydala domů. Pořád byl překrásný letní den.
