Znám lidi, kteří jsou bohatí. Mají byty, domy, auta, peníze. Někteří jsou milí a štědří, jiní jsou uzavření a opatrní. Znám i jiné bohaté lidi. Nemají byty, domy, auta ani peníze. Ale jsou tak laskaví a štědří, že jejich málo je hrozně moc. Situace se zástupy uprchlíků z války pomohla ukázat, co v kom je.
Slýchám, jak lidé kolem mě pochybují. Je to dost, co mohu dát? Pomůže to vůbec někomu? V tom všem hrozném utrpení války je každá pomoc tak trochu jako kapka v moři. Ptají se: Má smysl zrovna ta moje pomoc? A já vidím, jak někdo peče buchty a nosí je tam, kde je někdo jistě ocení. Všímám si, že někdo pořádá hudební kroužky pro děti, které přišly o všechno včetně jednoho rodiče.
Jiný zase nahrává hudbu, která může povzbudit všechny trpící. Jedno vášnivé kytarové sólo má sílu kulometné dávky. A dá se pouštět opakovaně. Někdo píše články, které pomáhají se v tom všem vyznat. Jedna moje kamarádka neustále zjišťuje, co je kde zapotřebí a pak takovým laskavým a neústupným způsobem dokáže přimět celé osazenstvo výzkumného ústavu, kde pracuje, aby se doma podívali a přinesli ze svých přebytků, co jinde chybí. V kufru pak převáží hrnky, příbory, pánve, povlečení a ručníky uprchlíkům.
Blog: Make buchta, not war
Známá babička je už stará paní. Má bledě modré oči, běloučké vlasy v malinkém drdůlku a stále se mírně usmívá. Působí jako takový chatrný věchýtek, silnější vítr by ji odfoukl, ale i ona statečně pomáhá. Celá její rodina o ní ví, že je vášnivá pletařka. Ty její heboučké teploučké ponožky jsou nejlepším lékem na smutek, špatnou náladu a zlé sny. Co sem začali proudit uprchlíci, babička plete a plete. Vybírá si hebkou vlnu něžných barev, nebo kombinuje různé barvy do veselých proužků. Vnučky její výrobky převázané ladící barevnou stužkou do úhledného balíčku nosí do uprchlického centra. Je tam už známá. Ponožky od babičky jsou opravdu důležitou pomocí.
Říkám si, že ta situace se zástupy uprchlíků z války hezky pomohla ukázat, co v kom je. Přinutila nás zamyslet se, co nás spontánně napadá, když je potřeba pomoci. Organizovat? Překládat? Posílat peníze? Jasně, že na mě dělají dojem obrovské finanční sumy, které mohli opravdu bohatí jedinci na pomoc Ukrajině věnovat. Je to skvělé a jsem na ně pyšná. Ale skutečné dojetí cítím při pohledu na balíček ponožek, kufr příborů nebo čerstvě upečenou bábovku. Tyto dary nepocházejí z přebytku, ale z nedostatku. Dávají je ti, kdo sami nemají nadbytek. Myslím si, že v Božích očích mají nesmírnou cenu.
Co jste v sobě v těchto dnech objevili vy?