Poslední seriál katolických pastí je netradiční, neboť se jedná o debatní díl, ve kterém se potkali všichni tvůrci podcastu, tedy Bětka, Filip, Marie, Hanka, Ondra a Anežka. Společně zauvažovali o tom, jak se jim na jednotlivých dílech pracovalo, co pro ně bylo nejtěžší, co je překvapilo a v neposlední řadě i nad tím, zdali by něco při zpětném ohlédnutí udělali jinak.
Na otázku, které z témat bylo nejsložitější, odpovídal každý jinak. Pro Anežku byla nejtěžší ta témata, která nebyla explicitně formulována – například propast mezi autoritami biskupství a běžnými lidmi, manipulace a zneužití moci apod. Mezi dalšími názory zaznělo také to, že bylo složité zachovat si objektivní pohled, neboť nadměrná zainteresovanost mohla zpracování tématu uškodit.
Stejná rozmanitost odpovědí panovala i u otázky, co přišlo tvůrcům nejtěžší při samotném zpracovávání jednotlivých témat. Ať už se jednalo o samotnou formu, kdy se do jednoho dílu musely dostat pohledy z různých částí názorového spektra, nebo o snahu zachovat myšlenku celého dílu, kterou bylo někdy skutečně problematické přetavit do slov. Kromě toho autoři zmiňovali i potřebu jednotlivé díly zkracovat, nicméně tak, aby se k nezaujatým posluchačům dostala zamýšlená sdělení. Autoři v této souvislosti zalitovali, že na konečnou tvorbu neměli více času, neboť by dílům dozajista prospělo, kdyby si je poslechli až s určitým časovým odstupem.
Se složitostmi se autoři potýkali i při samotné organizaci. Bylo těžké jednotlivé díly editovat tak, aby v rámci podcastu zveřejnili i názory, se kterými úplně nesouhlasí, a zároveň aby v souladu s katolickou vírou jednotlivé díly sloužily dobru, ne zlu. „Člověk vlastně neví, co je pravda, tak si posluchač sám musí udělat názor.“
Ačkoliv autory na jednu stranu překvapilo, kolik negativních historek jim posluchači zaslali, bylo, zejména pro Bětku, těžké shánět hosty a příběhy. Spousta dotazovaných chtěla zůstat v anonymitě. Také bylo občas složité s již pozvanými hosty udržovat nějakou dramaturgickou linku, protože někdy ve svých výkladech od tématu radikálně odbočili. Zajímavý názor přidal i Ondra, pro kterého bylo náročné pracovat v týmu, neboť se občas přistihl, že by díl chtěl uchopit jinak. Rozhodující slovo ale mělo více lidí, což mu ve výsledku činilo problém.
V rozhovoru padla i otázka, zda měli tvůrci pochybnosti o tom, že dělají správnou věc. Hanka pochybnosti neměla. Naopak vnímá jako velkou potřebu dotčená témata nějak uchopit, dát jim pevný rámec a mluvit o nich. Všechny problémy, o kterých jednotlivé díly pojednávaly, jsou v katolické církvi přítomny a je skutečně nezbytné o nich mluvit. Na výslednou podobu dílů je pak náležitě hrdá.
S tímto názorem souvisí i další otázka, a to proč je důležité diskutovaná témata vůbec zpracovávat. Sami posluchači svými reflexemi ukázali, že jde o oblast, kterou je třeba otevřít. Pojmenování těch špatných věcí může pro některé působit necitlivě, ale zároveň ten, kdo víru bere opravdově, se chce zbavit trápení. Tímto si autoři ospravedlnili své počínání. Jinými slovy na dílech pracovali z dobrých pohnutek.
Aby posluchačům ukázali, že jejich cílem je vyvolat diskuzi a zbavit zpracovávaná témata tabu, snažili se tvůrci vybalancovat zastoupené názory v jednotlivých dílech podcastů. Seriál totiž míří na široké publikum a cílem tvůrců bylo, aby všichni našli k sobě cestu.
Autoři reagovali i na otázku, zda v jednotlivých dílech chybělo něco důležitého. Například podle Anežky chyběl v díle o ďáblovi pohled psychoterapeuta. „Nejhorší je tam ta hranice, co je psychický problém a co je posedlost ďáblem. Je to tenká hranice, spousta lidí psychologa nevyhledá a myslí si, že to je duchovní oblast, nicméně je to duševní oblast. A to tam mělo zaznít.“
Tvůrci podcastu pak uváděli, že často si v průběhu zpracování uvědomovali, že jim chybí čas, peníze a někdy i možnost vytvořit díly na nová, ne tak výrazná témata (např. téma PPR – přirozené plánování rodičovství). Také zalitovali, že se do dílů více nezapojila oficiální struktura katolické církve – to proto, že bylo těžké vůbec někoho domluvit. S tím souvisí i další pohled, a tedy že názor autority by zvýšil hodnotu celého dílu, neboť by byl objektivnější.
Velmi zajímavá byla též reakce Hanky na otázku, co autory při tvorbě překvapilo. Hanka si totiž všímá, že prakticky v každém dílu zaznělo, že chybí dostatečná aktivita laiků. Celé sdělení tak směřuje na jednotlivce – pokud se jim něco nelíbí, je na nich, aby se svojí nespokojeností něco udělali.
Na otázku, zda se domnívají, že se jejich počinem něco změní, odpovídali autoři poměrně jednoznačně. Všichni doufají, že se posluchačům uleví, budou schopni si utvořit vlastní názor a o svých problémech otevřeně hovořit. Filip k tomu dodal i filozofickou myšlenku: „Lidský život je natolik pestrý, že vyžadovat po někom, aby zapadl přesně do nějaké úzce definované škatulky, není úplně logické, realistické a ani křesťanské.“
Na závěr lze tedy shrnout, že katolické pasti skutečně existují, a i navzdory všem překážkám a zpětnému kritickému zhodnocení dílů jsou autoři rádi, že podcast mohl vzniknout. Autoři seriálu se při jeho tvorbě museli sami vyrovnávat s pastmi, aby posluchačům předložili skutečně kvalitní a nezávislý pohled na otázky, které hýbají moderní katolickou církví.
Zpracovala: Kristýna Kohoutová
Ta témata mne zajímala, ale bylo velmi obtížné jednotlivé díly vůbec najít, natožpak opakovaně. Očekával jsem, že je najdu v nějaké sekci ProBoha, ale šeredně jsem se zmýlil. Ani “Ň”. Škoda, mohla se rozvinout možná mnohem bohatší debata – a o tu by mělo jít především. Nebojme se názorů i když jsou “jiné”, nebo odlišné. To je taky jedna z “pastí”.