Válka na Ukrajině se už táhne příliš dlouho, ničí, vyčerpává, bere naději. Zasahuje při tom dál, než je na první pohled zjevné, člověk pomalu ztrácí představu efektivního a rychlého řešení. Kdo ho vidí, kdo pokládá celou záležitost za černobíle jasnou, je buď naivní, nebo trpí nedostatkem informací. Nebo, a to je třetí možnost, nahradil informace ideologickými obrázky z pochybných zdrojů. Výsledný názor je pak úplně mimo realitu.
Rychlá řešení se propadávají do stínu marných iluzí. Zdá se, že se konflikt ještě protáhne. A co je horší, jako možný, ba pravděpodobný scénář se začíná objevovat představa, že co agresor uchvátil, zůstane pod jeho mocí. Jak se s tím srovnat? Jak se vyrovnat se skutečností, že se tu prosazuje právo silnějšího? Zákon džungle?
Biblický text je na rady vládcům skoupý, problémy států a vlád většinou neřeší, věnuje se mnohem více postojům jednotlivých lidí. I od vládců čeká totéž, co ode všech ostatních, státnické rady nedává.
Jaký postoj má ale zaujmout jednotlivec ve stínu války? Někteří možná připomenou slova Jeremjášova, který žil v době podobné agrese. Ten vyřizoval Boží vzkaz: „Vložte svou šíji pod jho babylónského krále a služte jemu i jeho lidu a budete živi. Proč bys měl umírat ty i tvůj lid mečem, hladem a morem, jak mluvil Hospodin o pronárodu, který by nesloužil babylónskému králi?“ Neposlouchejte slova proroků, kteří vám říkají: »Králi babylónskému sloužit nebudete.« Prorokují vám klam. Já jsem je neposlal, je výrok Hospodinův!
Tady je ale třeba veliké opatrnosti! Jeremjáš mluví o svém lidu, mluví k národu, který zná svá provinění, rozpoznává v babylonské agresi Boží trest a ví, že je oprávněný. Kdyby něco takového chtěla vyslovit třetí strana, do konfliktu přímo nezapojená, byla by to nehoráznost! Ani my nejsme přímou součástí ukrajinského konfliktu, i když válečné procesy už skrytě probíhají i u nás. Nejsme ale zatím přímým cílem agresora, proto je třeba veliké zdrženlivosti v jakémkoli zpochybňování ukrajinské sebeobrany či práva na ni.
V současném stavu války na Ukrajině ale vidím jeden zdvižený prst, jedno možná trochu skryté varování, které svým způsobem zasahuje každého z nás. Pokud se naplní chmurná předpověď a východní části Ukrajiny budou pohlceny Ruskem, zůstane na hraně Evropy cosi jako na východním pobřeží Asie: Rozdělený národ. Tam se to už stalo, Korejci žijí ve dvou státech. Jeden poskytuje svým občanům možnost poměrně kvalitního života, ve druhém jde o každodenní přežití, o holý život. Neříkám, že se totéž stane i na Ukrajině, ptám se ale sám sebe, jaký dopad bude mít případné rozdělení země na vzájemné vztahy obou částí národa. Jak se budou lidé dívat na své soukmenovce na druhé straně hranice?
Čím dál na východ, tím hůř lidé snášejí úspěch svého souseda. Teď necituji žádný solidní průzkum, taková je ale moje mnohokrát zopakovaná zkušenost. Pokud se ta země rozdělí a západní část Ukrajiny jednou výrazněji zbohatne, vytvoří se velmi dobře prohnojená půda k růstu závisti. A té se bojím, „vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost,“ jak píše apoštol Jakub v jedné z biblických knih. Závist je neobyčejně riziková, dokáže vymyslet všelijaké zlo. Však ji také všichni diktátoři dějin umně využívali ve svůj prospěch.
Braňme se jí. Nejen ve vztahu k Ukrajině a Ukrajincům, braňme se každé její podobě. V rodině, mezi spolupracovníky či spolužáky, mezi sousedy. Svým úspěšnějším spoluobčanům se nebojme jejich úspěch ze srdce přát. Ač se to na první pohled nezdá, ve výsledku to může vést k našemu vlastnímu štěstí i pokoji.
A lidem na Ukrajině přejme, ať k násilnému rozdělení jejich národa nikdy nedojde.
Pro Rádio 7: Petr Raus
……..a co , Bože, říkáš na dvojí metr ………….?!
Odpověď naleznete v dopise ap. Pavla Římanům ve 2.kapitole. Apoštol zde píše, že „Bůh nikomu nestraní.“ „Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?“ „Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.“