Patřím k těm, kteří se vytrvale perou s obsahem a vyhýbají se zjednodušeným prohlášením. Neuklidňuje mne ale vyjádření, které obal smete ze stolu.
Před letošními svátky jsem dostal obálku od státu, ve které jsem se dočetl, že rozhodnutím příslušného úřadu se mi přiznává starobní důchod. Těšil jsem se na ten okamžik s úctou ke svým předkům. Děda měl důchod ještě od c. a k. úřadů jako vojenský invalida a můj táta se rozhodného věku vůbec nedožil. Já jsem se toho okamžiku dožil. A to v té nejlepší době. Vykračuji do dalšího života dobře zabezpečen, alespoň podle mého skromného odhadu.
A přesto jsem byl před svátky z takového rozhodnutí trochu nesvůj. Polekala mne ta slova „starobní důchod“. Ta slova nedávají příliš dobrou perspektivu budoucnosti, přestože je co slibovat. Ano, jsem přesvědčen, že by se to oznámení dalo napsat daleko lépe. Já bych mluvil o aktivním odpočinku, o třetí fázi života nebo s Richardem Rohrem o pádu vzhůru. Prostě bych dodával naději, i kdyby měla být jen nakrátko.
Náš společný život vidíme většinou také v závorkách, když už ne přímo špatně. Každý projev, který umí udělat z těžkých věcí výzvy a přináší dobrou naději při všem, čím jdeme, je vzácný. Myslím, že takovým byl i první novoroční projev našeho prezidenta v jeho volebním období. Je zřetelně vidět, jak Petr Pavel nad svými slovy přemýšlí zároveň s tím, co poměrně vytrvale kritizuje vládu, že právě tohle neumí, že není srozumitelná a nedovede pro svá rozhodnutí občany nadchnout. Neumí svá rozhodnutí zabalit. Vynechávám politická hodnocení, ta mi nepatří. Posuzuji opravdu jen formy.
Letitý a moudrý herec, Sir Anthony Hopkins, řekl: „Žijeme ve světě, kde je pohřeb důležitější než zemřelý, svatba je důležitější než láska, vzhled je důležitější než mysl. Žijeme v obalové kultuře, která pohrdá obsahem.“ Hezky řečeno, ale nesouhlasím se vším. Patřím k těm, kteří se vytrvale perou s obsahem a vyhýbají se zjednodušeným prohlášením. Neuklidňuje mne ale vyjádření, které obal smete ze stolu.
Začal jsem svá studia na Střední průmyslové škole grafické spolu s prvním ročníkem nového oboru Obalová technika. K úžasu mne přiváděla každá krabice poskládaná ze základního formátu obalového kartonu, která využila maximum rozměru. Nadchl mne každý studentský návrh obalu, který skrýval nějaký trik, aby zvýraznil věc denní spotřeby, jíž uzavíral do skladovatelného formátu. O to více mne těší rozvoj tohoto oboru a myslím si, že dobrý obal pro počítač, sušené datle či kýta není k zahození. Tedy nakonec ano, měl by být k recyklaci. Ale nejdříve musí být k zastavení, radosti a úsměvu.
První zaměstnání jsem měl v hudebních nástrojích, tenkrát ještě podniku zahraničního obchodu zahrnujícího všechny producenty v tehdejší československé socialistické republice. Nevešel jsem se do toho socialistického obalu, tak se se mnou po roce rozloučili, ale stačil jsem si všimnout, jak prohráváme na celé čáře železné opony, protože klavír vozíme na lodi v dřevěné bedně, která na Kubu přijede okousaná od lodních krys. Zatímco Japonci už tehdy vozili svá hochglanz křídla zatavená ve fólii a rozbalovali je zatažením za jediný provázek.
Ať nás obsah tohoto roku těší! Zatímco se budeme zaměstnávat kvalitním obsahem, ať příští rok přinese nové formy, srozumitelné různým lidem. Ať dá důstojný střih všemu, co nás potká na naší cestě. Ať si všimneme i těch nejmenších detailů na celku či na torzech našeho lidství. Dobrý nový rok 2024!