Zatímco tvůrci kampaně proti sexuálnímu obtěžování v MHD se snažili především upozornit na tento problém a povzbudit spolucestující, aby nemlčeli a zasáhli, pokud se stali svědky takového chování, odpůrci připomínali svými argumenty děti, kterým někdo vzal oblíbenou hračku. Vyrojily se okamžitě obavy, že už se lidé nebudou moci náhodně seznamovat.
Kampaň Nemlčte a zasáhněte zacílila na jedno z bolavých míst našeho veřejného prostoru, sexuální obtěžování v hromadné dopravě. Počty obětí nejsou zanedbatelné. Jak vyplývá z výzkumu z roku 2021, který představil Radan Šafařík, ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády, každá třetí žena a každý desátý muž, se setkali s různými projevy sexuálně motivovaných útoků. A zdaleka nejde jen o dvojsmysly či hlášky se sexuálním podtextem nebo vilné pohledy, jak se krásně starosvětsky označují tyto oplzlosti, ale i o vážnější formy obtěžování. S pokusy o hlazení, líbání či fyzické sblížení se setkalo 20 % cestujících, s veřejným sebeukájením v dopravě 19 % cestujících, 8 % cestujících bylo donuceno k ukojení rukou či jinak a 6 % cestujících se setkalo s pokusem o sexuální styk nátlakem či bylo donuceno k sexu.
Od poloviny srpna do poloviny září jsou k vidění na zastávkách MHD, v pražských autobusech a tramvajích plakáty s touto tématikou. Jednak vysvětlují, co všechno pod obtěžování spadá, jednak informují ohledně možného způsobu pomoci obětem. Dle zjištění odborníků totiž třetina lidí, kteří stali svědky obtěžování, nedokázala zareagovat, přičemž právě adekvátní reakce a podpora oběti přímo v nepříjemné situaci představuje účinnou pomoc, protože často není schopna se ohradit nebo obtěžování zastavit sama. Cíl kampaně směřoval k pojmenování těchto situací a poučení veřejnosti, jak správně zasáhnout.
Kampaň vzbudila pozdvižení na sociálních sítích. Okamžitě se ozvali její odpůrci. Zvláště neuroticky reagovali na poster „Zírání je obtěžování“. Základní argumentační schéma odpůrců kampaně kopírovalo vzorce, se kterými jsme se setkali v souvislosti s hnutím #MeToo. Strašili sankcemi za obtěžování a tvrdili, že je možné jít do vězení za to, když se muž podívá na ženu. Vyhrocené přehánění, které nemělo nic společného s hlavním obsahem kampaně, se ji pokoušelo devalvovat a marginalizovat.
Nebojte se ozvat s pomocí
Tvůrci se snažili především upozornit na tento problém a povzbudit spolucestující, aby nemlčeli a zasáhli, pokud se stali svědky sexuálního obtěžování. Vhodná reakce může nabýt vícero podob. Mezi nimi se uvádí například přímá výzvu k zastavení nevhodného chování, což však vyžaduje určitou dávku odvahy. K dalším možnostem patří též oslovení obtěžovaného, např. s otázkou: „Můžu vám pomoci?“ Někomu je možné pomoci i tím že položíme banální otázku nesouvisející přímo s obtěžováním, čistě s cílem odvrátit pozornost a poskytnout obtěžovanému prostor vymanit se z nepříjemné situace, například dotaz na čas nebo cestu.
Odpůrci kampaně připomínali svými argumenty děti, kterým někdo vzal oblíbenou hračku. Jako kdyby jim někdo šlápl na kuří oko. V duchu úsloví „Čistému všemu čisté“ obvykle nečiní výraznější potíže rozlišit mezi potěšeným pohledem na někoho, kdo je pěkně upravený, zajímavě oblečený, prostě šik, případně přátelsky mrknout či usmát se, a mezi neomaleným zíráním spojeným s upřeným skenováním druhého, doplněným popřípadě i oplzlým úšklebkem. Vyrojily se okamžitě obavy, že už se lidé nebudou moci náhodně seznamovat, a zvláště tedy vyvstávala úzkostlivá starost o mladé muže, kteří ztratí možnost navázat známost. Za prvé, veřejná doprava není jediné možné místo k seznámení. Všichni dobře vědí, že existuje i dost cílených seznamovacích platforem. Za druhé, z těchto argumentů skrytě vykukuje úpění nad ztrátou prostoru, kde si silnější určuje pravidla.
Jak od odpůrců kampaně dále zaznívalo, žena se přece hezky obléká, aby se na ní druzí dívali. Kampaň je tedy vedena frustrovanými ženami, na které se nikdo nedívá, svěřil se jeden politik na síti X. Další komentátor zašel ještě dál, a rovnou napsal, že upnuté oblečení, výstřih, odhalené nohy, to vše je za účelem zírání. Marně ženy vysvětlují, že se hezky oblékají kvůli svému dobrému pocitu, anebo také čistě proto, že je venku horko. Chtějí vypadat dobře, protože je to baví, a nikoliv, aby tím dávaly najevo, že jsou k mání. Pokud tyto jejich argumenty nejsou brány vážně, znamená to, že se jim stále upírá respekt a uznání práva na jejich volbu. Opět nastupuje známé schéma, a to přenášení viny na oběť. Co si asi myslela, když si vzala krátkou sukni? Skvěle vystihuje situace žen jeden kreslený vtip o délce sukně. Žádná délka není dobrá. Příliš krátké varianty znamenají škálu uvolněných mravů, od kolen níže jsou to prostě nezajímavé, upjaté asexuálky.
Zírání jako lidské právo
Kolik bitek už bylo zahájeno po hlášce: „Nečum vole“. Názor, že je neomalené zírání jedním z lidských práv, lze jednoduše otestovat upřeným zíráním na známého hospodského rváče. Pud sebezáchovy zpravidla zavelí velmi rychle, že toto není nejlepší nápad. Neomalené zírání je totiž výrazem mocenské pozice. Útočníkům instinkty velí, kdy tyto nezkoušet, a kdy naopak si ti mohou dovolit, protože se cítí v převaze.
Další námitky vycházely z obavy, že se nás pořád někdo snaží vychovávat. Vždyť se přece vždycky zíralo, a ženy to akceptovaly. Teď najednou by se s tím mělo přestat, protože nějací aktivisté nemají nic jiného na práci, než měnit zavedené pořádky. Vzhledem k tomu, kolik žen se po zahájení kampaně svěřilo s nepříjemnými zážitky, a dokonce i fyzickými ataky ve veřejné dopravě, těžko lze nonšalantně tvrdit, že to dříve bez problému akceptovaly. Podobně jako i v dalších případech se osvědčilo napomoci ke změně situace k lepšímu a bezpečnějšímu prostředí pomocí osvětové kampaně.
Podobnou zkušenost zažili i v Anglii. V roce 2013 byl zahájen projekt Guardian, což byla společná iniciativa několika složek policie s cílem řešit nežádoucí sexuální chování v londýnské veřejné dopravě. Počet nahlášených deliktů se následně zvýšil, což bylo dáno právě touto kampaní. Lidé se přestali ostýchat a našli odvahu promluvit, protože se jim dostalo oficiálního potvrzení, že toto chování není akceptovatelné. Složka britské dopravní policie specializovaná na trestnou činnost v hromadné dopravě po celé Velké Británii vyhlásila nulovou toleranci sexuálním útokům. Na svých webových stránkách podrobně informuje, co pod tyto úroky spadá a jak se proti nim bránit. Zřídila také kontaktní linky pro ohlášení útoků, včetně anonymních, a povzbuzuje veřejnost k všímavosti. Varování před sexual harassmentem je k vidění např. v londýnském metru.
Vysvětlení, proč je kampaň trnem v oku poskytl, zřejmě nevědomky, jeden uživatel sítě X. Na řečnickou otázku, co udělali bílí heterosexuální muži ženám, si sám odpověděl, že jim dali práva. Možná jen chtěl provokovat, každopádně toto téma rozmazával i v dalších postech. Kouzlo nechtěného. Právě jeho post je důkazem pokřiveného smýšlení o ženách. Jejich práva se odvíjejí od svolení daného mužem. Jenže naše civilizace už dávno uznala, že lidé jsou si rovni v důstojnosti a právech. Křesťané vyznávají, že člověk je stvořen k obrazu Božímu. O lidské důstojnosti znovu a znovu hovoří papež František. Nedávno vydaná deklarace Dignitas infinita o lidské důstojnosti uvádí že „Každá lidská osoba má nekonečnou důstojnost, která je nezcizitelně zakotvena v její samotné podstatě, a to za všech okolností a v jakémkoli stavu či situaci, v níž se nachází.“
Drsné varování ohledně pohledu na ženu najdeme i v evangelijních textech, např. u sv. Matouše: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ (5,28), načež následuje výzva k vyloupnutí oka, které svádí ke hříchu. Jistěže chápeme text jako obrazný. Jeho možný výklad směřuje k varování před pohledem na jiného, zde konkrétně na ženu, jako na objekt, který si lze přivlastnit. Odpor ke kampani vyvěrá právě z přístupu, že jsem to já, kdo stanoví pravidla, kdo přiděluje práva druhým. Panický strach totiž nepramení z toho, že se nebudeme moci nadále v metru seznamovat, ale z toho, že nebudeme moci rozhodovat o druhých. Tohoto strachu se můžeme jednoduše zbavit tím, že se na druhé přestaneme nahlížet jako na objekty, ale budeme je respektovat, naslouchat jim a brát vážně, co se nám sdělují.
Osobně se domnívám, že Pirátstvo tuto kampaň spustilo, aby odvedlo pozornost od výkonu svého předsedy Bartoše v oblasti digitalizace stavebního řízení. Kulturní či genderová válka je osvědčený prostředek k upoutání pozornosti.
Další důkaz, že žijeme v přílišném blahobytu a bezproblémové době – řešíme neskutečné kraviny. Nezlobte se na mě, ale napsat článek o tom, že se chlap podívá v MHD na ženskou, to už je ubohost z jiné dimenze.
Promiňte, ale Vy jste to vůbec nepochopil. Zkuste se poptat žen, které znáte, jestli zažily sexuální obtěžování a jak se v tom cítily. Možná pak pochopíte.
Pište, řešte a zabývejte se záležitostmi, které jsou SMYSLUPLNÉ!! Tohle jsou jen bláboly zamindrákovaných žen, feministek, či dalších 60 pohlaví, kteří neví, co jsou – vlastně se tak pořád hledají. A pokud na vás někdo kouká, tak možná dumá, jak Vás má oslovit, pokud mu stojíte zrovna na noze… Jezdím MHD bezmála 50 let. V posledních letech muži sedí a jen tupě zírají do mobilu, stejně tak ženy, děti a nevnímají, že nad nimi stojí téměř před porodem maminka.nebo paní o berlích. No co kdyby se na ně podívaly, jak by si to mohly vykládat ???Výjimky vč. mě mají v ruce knížku a nerozhlíží se do mužských rozkroků, ženských výstřihá apod.. Pokud Vám vadí, že na vás někdo kouká, tak můžete odejít do kláštera, konvertovat a zahalit se od hlavy až k patě. A pokud Vás někdo obtěžuje, tak mu dejte pár facek a je vyřešeno.