Artemis II přivezla nové rekordy, ale také starou pravdu v novém světle. Člověk touží poznávat, překračovat hranice a dívat se dál, přitom však nesmí zapomenout, že největší odpovědnost má stále tady, na Zemi.
Po devíti dnech, jedné hodině a třiceti dvou minutách se posádka vesmírné mise Artemis II vrátila na Zemi. Kapsle s americkými astronauty Reidem Wisemanem, Victorem Gloverem, Christinou Kochovou a Kanaďanem Jeremym Hansenem bezpečně dosedla na hladinu Tichého oceánu. Tepelný štít, o jehož odolnosti panovaly jisté obavy, splnil svou úlohu. Lidstvo se opět posunulo o krok kupředu v poznávání vesmíru a před lidským zrakem se otevřely nové pohledy. Poprvé měli astronauti možnost spatřit za slunečního svitu ikonický útvar Mare Orientale. Padly také nové rekordy. Čtyři astronauti jsou lidmi, kteří se zatím dostali nejdále od Země, a to do vzdálenosti 406 771 kilometrů podle NASA.
Mise potvrzuje vrozenou lidskou touhu po dalším poznávání, kterou nelze zastavit. Lze jí klást do cesty překážky, lze ji omezovat, a dokonce za ni trestat, ale nakonec tato touha vždy překoná všechny nástrahy. Astronauti neletěli na výlet ani nelámali rekordy kvůli nim samotným, ale svým letem přispěli k hlavnímu cíli programu Artemis, jímž je dlouhodobá přítomnost člověka na Měsíci; jeho další výzkum pomůže lidstvu v mnoha oblastech.
Po návratu se astronauti svěřili se svými zážitky. Fascinovala je perspektiva, z níž mohli pozorovat Zemi. Mluvili o malém člunu ve vesmíru a o temnotě obklopující prostor, v němž se pohybovali. Pilot mise Victor Glover, člen sboru Církve Kristovy ve Friendswoodu, konzervativní autonomní protestantské církve se zaměřením na původní podobu novozákonní církve, otevřeně mluví o tom, že čerpá sílu ze své víry a že se modlí před každým letem. Před startem mise se svěřil, že se modlí za Boží požehnání pro misi. Modlí se také za to, aby astronauti mohli i nadále sloužit jako zdroj inspirace pro spolupráci a mír, a to nejen mezi národy, ale i ve své vlastní zemi.
Jsme všichni stejní
Během letu hovořil Glover, první černošský astronaut, který obletěl Měsíc, o kráse stvoření a o všech úžasných věcech, které pro nás byly učiněny. „My astronauti nejsme výjimeční, výjimeční jste vy lidé,“ vzkázal obyvatelům Země a označil Zemi za kosmickou loď stvořenou k tomu, aby lidem poskytla místo k životu ve vesmíru, za oázu, kde můžeme společně existovat. A s odkazem na právě probíhající velikonoční svátky dodal: „Velikonoční neděle, ať už ji slavíte, nebo ne, ať už věříte v Boha, nebo ne, je příležitostí, abychom si připomněli, kde jsme, kdo jsme, že jsme všichni stejní a že to musíme zvládnout společně.“
Osobní vyznání jednotlivých astronautů se neomezilo jen na křesťanství. Jeremy Hansen svou nášivkou odkázal na spiritualitu přijímanou domorodými komunitami, s nimiž strávil čas. Nášivka, kterou navrhl umělec Henry Guimond z kmene Sagkeeng, zobrazuje sedm zvířat inspirovaných učením kmene Anishinaabe, včetně Sedmi posvátných zákonů, které člověka spojují se Zemí. Reid Wiseman, velitel mise, zdůraznil, že astronauté „chtěli s sebou vzít celý svět“, protože jejich mise slouží celému světu. Zmínil také, že měsíc před Velikonocemi probíhal důležitý muslimský měsíc ramadán.
Těsně předtím, než se sonda dostala za Měsíc a nastalo čtyřicetiminutové absolutní ticho, vzkázal Glover: „I když se chystáme přerušit rádiovou komunikaci, stále cítíme vaši upřímnou lásku ze Země. A vám všem tam dole na Zemi i kolem ní: milujeme vás z Měsíce.“ „Houston rozumí,“ odpovědělo pozemní řízení. „Uvidíme se na druhé straně.“ Poselství astronautů přichází jako velké povzbuzení pro náš svět zmítaný válečnými konflikty. Nabízí víru v budoucnost, z níž máme stále větší obavy. Poselství mise nabízí povzbuzení v našich pochybnostech a skepsi. Zatímco populističtí politici pracují s hněvem a rozdělují společnost, astronauté mluví o společné cestě a o lásce.
Vzkaz Houstonu „Uvidíme se na druhé straně“ vyjadřuje víru, že i když si na chvíli zmizíme z dohledu, zase se setkáme a budeme společně pokračovat. Lidstvo má naději, pokud nepřestane věřit, že všichni jsme na stejném člunu ve vesmíru a že pouze společná cesta je naší šancí.
