Vesmír člověka udivuje svou podivuhodnou krásou, kterou nám ukazují vesmírné sondy a teleskopy. Vesmírná analogie nám ale může v mnohém pomoci i ve víře. Skrze jednotlivosti vesmíru lze poznat něco z jeho celku a takový vesmír i milovat. Skrze lásku k Bohu lidské tváře a skrze lásku, jíž milujeme druhé, lze najít cestu k Otci a být citliví k řeči Ducha svatého.
Každý věřící si možná někdy klade otázku související se stvořením a se Stvořitelem: kde je, jak vypadá a jaký je dnes jeho vztah k tomu, co stvořil?
Trojjediný Bůh, jak o něm hovoří Písmo, je pro mnoho lidí mimo církev, pro lidi jiných vyznání a lidi bez deklarované víry tak trochu hlavolamem. Pro křesťany, odvažuji se tvrdit, je to rovněž tajemství, do něhož je jim tu a tam umožněno nahlédnout, a toto mystérium ve svém životě také prožívat.
Na úrovni jazyka a symbolů není tak složité vidět ve stvoření a za stvořením Boha Otce a Ducha svatého. „Boha nikdy nikdo neviděl. Když ale milujeme jedni druhé, Bůh v nás přebývá a jeho láska v nás došla naplnění,“ čteme v prvním Janově listu. Propleteni ve vtazích, které se doplňují, vyzařují Boží osoby harmonii a lásku jako takovou. Všechno, čím se nám Bůh dává poznat, je nějak spojené s jeho láskou, ač nám to – měřeno našimi, lidskými měřítky – nemusí vždycky připadat jasné. Vidět za stvořením Boha-lásku, a tedy Otce, který to má všechno na svědomí a pod kontrolou, a vším prostupujícího Ducha svatého nám, myslím, docela jde.
Tam, kde jsme jako křesťané náchylní vidět Otce a Ducha pouze jako jakési principy, jsme naopak u Ježíše zváni k tomu, abychom ho ve víře poznávali jako Boha lidské tváře. Světice a světci častěji hovoří o své zkušenosti se Synem než s Otcem a Duchem svatým. Když papež František nedávno vydal svoji apoštolskou exhortaci ke 150. výročí narození svaté Terezie od Dítěte Ježíše neboli Terezie z Lisieux, připomněl v ní, jak klíčové bylo pro Terezii osobní setkání s Ježíšem v jeho utrpení.
Někdy se dokonce zdá, že v církvích jsou Otec a Duch jaksi „zbyteční“. Jenže cesta k Otci, jak říká Ježíš, vede skrze něho, a Duch působí tam, kde by se mohlo zdát, že už nic není.
Vesmírná analogie
Vesmír člověka udivuje svou podivuhodnou krásou, kterou nám ukazují vesmírné sondy a teleskopy. Stává se bližším, čím více ho poznáváme. Vesmírná analogie nám může v mnohém pomoci. Patrně nikdy nezjistíme, co bylo za Velkým třeskem, proč k němu došlo a jestli se někde jinde a jindy odehrály v nějakém multivesmíru i jiné třesky. To je onen tajemný astronomický Otec a Duch. Možná nikdy nezjistíme, co všechno vyplňuje vesmír. Už teď nám ale astronomové a astrofyzici dávají doslova jako na talíři data proměněná v obrázky a vizualizace, jak řada galaxií, mlhovin, planet, sluncí a měsíců milióny světelných let od nás vypadá. To je astronomický viditelný Syn.
Skrze jednotlivosti vesmíru lze poznat něco z jeho celku a takový vesmír i milovat. Skrze lásku k Bohu lidské tváře a skrze lásku, jíž milujeme druhé, lze najít cestu k Otci a být citliví k řeči Ducha svatého. Tak jednoduché to je.
Většina lidí trpí, pokud ten, koho milují, je od nich z nějakého důvodu daleko. Docela stejně to má Bůh. I on ví, že čím víc se od něho bude člověk vzdalovat, tím víc bude trpět. Proto se na něj obrací slovy, která mu teď v jeho přítomnosti, z níž může zahlédnout jen kousíček budoucnosti, mohou připadat zvláštní. Až tehdy, když člověk pozná, co to vůbec je láska k druhému člověku, dokáže lépe porozumět tomu, jak lásku projevuje Bůh. Čím víc odborníci rozumí přírodním pochodům planety Země, tím hlouběji dokážou porozumět i tomu, co se děje v hlubinách vesmíru.
Ten, kdo se dokáže sklonit k sedmikrásce, dokáže ocenit úchvatné snímky, které nám přináší třeba Webbův teleskop. Kdyby na Zemi přistáli zástupci mimozemských civilizací, myslím, že bychom je našli spíš pod rozkvetlou jabloní, z níž by se radovali jako děti z plyšového medvídka, než před budovou OSN v New Yorku. Ten, kdo dokáže nezištně milovat, lásku přijímat a dávat, se nebude divit, že přesně o to samé ho prosí Bůh. V lásce lidské zjevuje se láska Boží. Skrze Boha syna, jenž je Bohem lidské tváře, zjevuje se jeho Otec a Duch. Tak jednoduché to je.
