Myslím si, že v následujících desetiletích nebude římskokatolická církev revidovat pojetí svátosti manželství jako svazku muže a ženy. Postupně se odváží přijít s konceptem žehnání dvěma lidem stejné sexuální orientace, kteří spolu v úctě, lásce a věrnosti žijí, a jsou proto důležitými stavebními kameny svého společenství.
„U nás na jihu Čech je hovězí hovězí, kuřecí je kuřecí, všechno má svoje názvy. Pro mě manželství vždycky zůstane svazek mezi mužem a ženou,“ prohlásil v rozpravě o občanském manželství pro lidi stejné celolidské orientace poslanec KDU-ČSL Šimon Heller.
Už soudruh Milouš Jakeš vyslovoval slovo „zemědělství“ jako „zemedělství“ a tvářil se u toho jako Edison, který zrovna vynalezl žárovku. Pocházet ze „zemědělského kraje“ tedy není zárukou velkých myšlenkových výkonů. V sekulárně i křesťansky orientovaném Česku existuje silná tradice veterinárního vnímání lidských vztahů. Ruku v ruce s ním jde pohled na hodnotu lidského života, jak ho lze zažít v hospodských debatách a na sociálních sítích.
Zkusme si představit, že by se podobnou optikou na nás díval Bůh Stvořitel či jeho Syn, mající ve zvyku setkávat se s lidmi všech možných zašmodrchaných osudů. Představme si, že bychom svěřovali svůj život, svá přání, své sny, naděje, bolesti a utrpení do rukou Boha, který by smýšlel o člověku právě tak, jak o něm smýšlejí někteří zákonodárci a část obyvatel.
To, čeho jsme v posledních měsících a letech svědky, však otevírá jednu z nejdůležitějších debat, které čekají církve působící u nás: stanou-li se místem bezpečí pro všechny, kteří k nim utíkají, anebo zda naopak nechají tyto lidi na pospas rafinovaným řečem o hovězím a kuřecím mase, za nimiž se skrývá pusté teologické, křesťanské prázdno.
Prezidentu Václavu Havlovi bylo kdysi vyčítáno, když k podobnému typu rozpravy řekl: „Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany a prezidenta republiky, že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla telata. Na tom není nic spirituálního, nic duchovního.
To je opravdu materiální, družstevní pojetí rodiny. A to mě na celé diskusi nejvíc rozčilovalo… Jde o nedorozumění, které mě velice mrzí. Nekritizoval jsem samozřejmě rodinu, kritizoval jsem její pojetí redukované na pouhou výrobnu dětí. Zdá se mi, že to devalvuje její smysl a dotýká se bezdětných. Domnívám se, že rodina má i další dimenze: citovou, přátelskou, společenskou, duchovní.“
I když se Václav Havel následně omluvil a svá slova dovysvětlil, udělal pro pozdější politické a společenské debaty o rodině a partnerských vztazích víc než všichni zákonodárci, církve a právní teoretikové dohromady. Obnažil na dřeň to zvláštní a tragické národní sebepojetí, proti kterému tak vystupoval Masaryk.
To se projevuje v následujících přístupech: my jsme tady doma a kdo se nechce spravovat našimi zákony, zvyky a tradicemi, ať odejde; my jsme křesťané, tak se tu s tou svou vírou moc neroztahuj; my víme, co je to křesťanská rodina a manželství; my jsme tolerantní, ale má to své meze.
Tak jako mnozí z vás jsem byl křtem přivtělen do církve, která je mystickým tělem Kristovým. Z Boží milosti se mohu jako hříšník toužící po Boží lásce účastnit jeho tajemství, čerpat z pramenů, ke kterým mne zve, být součástí celosvětové rodiny, která je a navždycky musí být odlišná od sekulárního společenství spravovaného lidskými zákony a představami.
Mnohokrát jsem napsal, že si myslím, že v následujících desetiletích nebude římskokatolická církev revidovat pojetí svátosti manželství jako svazku muže a ženy. Co si však myslím a co se prostřednictvím některých biskupů po celém světě děje, je, že se církev odváží přijít s konceptem žehnání dvěma lidem odlišné nebo stejné sexuální orientace, kteří spolu v úctě, lásce a věrnosti žijí, a jsou proto důležitými stavebními kameny svého společenství.
I kdyby se to však nestalo, je čím dál tím zřetelnější, že církve musí nyní, tady a teď začít promýšlet, v jakém rozsahu jsou a budou schopny otevřít dveře kostelů, far a dalších společenství. Aby se staly útočištěm pro ty, kteří to v zemi, kde se lidé přirovnávají k hovězímu a kuřecímu masu a jsou považováni za nemocné, chudáky či devianty, nemají a ani nebudou mít lehké.
Církev, i když to není ani její primární, ani sekundární úloha, bude muset ústy svých členů pozvednout hlas. A to tím spíš, když jsou obyvatelé tohoto státu na půdě poslanecké sněmovny přirovnáváni k dobytku. Velký a rozhodně ne snadný úkol čeká nás, kteří nemají v církvi žádné rozhodovací pravomoci, ale kteří nakonec budou těmi, kdo tohle bezpečné místo budou svou prací a službou vytvářet.
Co pro to nabídneme? Čeho se budeme schopni vzdát? Do jaké hloubky se budeme angažovat ve svých komunitách a co budeme dělat tam, kde si odpovědní církevní činitelé myslí to samé, co pan Heller a mnozí další?
Vzpomínám si na vyprávění lidí, kteří s velkými ztrátami v rodině přežili druhou světovou válku. Jak tragická bývala podobná vyjádření na adresu kohokoliv, kdo se navenek jevil jako jiný – jinak smýšlející, mluvící na rozhraní české a německé Šumavy tu víc česky, tu víc německy.
Stačilo ukázat prstem, prohodit v hospodě pár slov, zmínit třeba jen en passant jméno, a klidně už týž večer se před okny objevila skupina hnědo košiláčů, kteří vytloukli okna, někoho zbili, podpálili dům a nakonec dokázali i zabít.
Křesťan má k věcem spravedlnosti vztah navýsost osobní, intimní, ontologický. Jeho velkorysost vůči jinému a jiným musí být přímo úměrná tomu, jak velkoryse s ním jedná Bůh, který ví o všech jeho pádech. Zároveň byl vždycky u toho, když se člověk pokoušel vstát.
Proto když pánové politici a dámy političky mluvíte o lidech, nikdy přitom nemluvte o dobytku, a to ani v legraci či v jinotajích. Nikdy nevíte, s čím vás samotné nebo vaše děti navštíví Prozřetelnost a kdy budete na kolenou Pána prosit, abyste se ve společnosti, kterou spolutvoříte, mohli cítit jako doma, v bezpečí, dobře.
Pohledy zdáli ukazují, jak strašně dlouhá cesta čeká české politické a církevní prostředí. Můžete-li mu pomoci tím, že v něm začnete působit a pracovat, udělejte to, prosím. Z mých přátel za poslední desetiletí odešli z republiky všichni, až na jednoho, který se vrátil domů s nadějí, že se něco změnilo. Ten návrat do ještě horší atmosféry, než z jaké odcházel, byl a je smutný.
Děkuji každému, kdo pozvedne hlas tam, kde se vzmáhá bezpráví a kde jsou lidé přirovnáváni k dobytku.
Výklad Písma i Tóry je vždy pouze jeden. „Nebudeš obcovat s mužem jako se ženou. Je to ohavnost.“ (Levitikus 18:22) a „Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.“ (Levitikus 20:13)
Děkuji za zamyšlení. Považuji za nepochopitelné, že za křesťany mluví jen lidé, kteří mají slušně řečeno jednoduché vnímání světa a člověk je pro ně plátce daní, kterých má být co nejvíce, aby uživili důchodce a tak bojujeme za plodivost až do doby, než začneme umírat hlady, nebo se děti budou život prostitucí, jako na katolickou církví drcených Filipínách. Neabortivní antikoncepce je fuj a co se bude dít pak je církvi jedno, to už přece nebude její věc, ale bolest rodičů a státu. Já na rozdíl od paní Ivy se nepovažuji za krávu, ale za koně, protože jsem toho utáhla dost. A církev nepomohla, povýšeně radila, nebo šlehala bičem. I to jsem v dětství zažila, krocení běžeckého koně, aby mlčky dřel jako valach. Tak moravské…
Evidentně byste léčby bičem potřebovala více.
Jestli máte telata nebo hříbata je nakonec jedno, podstatné je nestavět bez velmi závažného důvodu překážky jejich příchodu.
Jakákoli antikoncepce je fuj.
Život přináší mnohé obtíže, štve mne to, ale je to tak a nikdo nemá výjimku. Chcete si stěžovat? Vynadejte Evě, ta to pokazila.
Vy mě znáte? Skvělé, pohlídáte tedy dospělé děti s těžkým postižením rodinám, které o ně celoživotně pečují nemají možnost si odpočinout, dám jim na Vás kontakt. A bude to pomoc i pro Vás, takové víkendová péče uzdraví mysl i srdce.
Plně vám rozumím. Bohužel mnoha církevním představitelům jde na prvním místě jen o moc, ovládání druhých a majetek. Bohužel.
Dobrý den, myslím, že např. paní Iva svým komentářem ukázala přesně ten způsob komunikace, který autor článku označuje za zraňující a urážlivý. Je to způsob komunikace, který nevede k ničemu dobrému. Já nemám pocit, že by si autor usurpoval “patent na pravdu” ve věci přístupu církve k lidem žijícím ve stejnopohlavních vstazích. Autor článků neříká ani to, co je hřích a co není. Podle mě se spíš snaží říct, že máme hledat cestu, jak i o složitých tématech mluvit spolu slušně a s úctou ke každému člověku, abychom svým jednáním nikoho neodrazovali od vztahu s Bohem a s církví.
A další poznámka… Ježíš říká, že nepřišel kvůli spravedlivým, ale kvůli hříšníkům. Nepřišel kvůli “spořádáným” ovečkám, ale kvůli té každé jedné ztracené. Nepřišel kvůli synovi, který závidí svému bratrovi Otcovu lásku a milosrdenství. Je velkou milostí si uvědomit, že tou ztracenou ovečkou jsem právě já, že právě já jsem i tím marnotratným synem. Každý z nás je ale slabý v jiné oblasti. Takže… jak řekl papež František… “Kdo jsem já, abych soudil?”
Poslední poznámka k zamyšlení… Z čeho má čerpat člověk sílu k tomu, aby se obrátil na správnou cestu a vydržel na ní, když ho nepustíme k Bohu a vyločíme ho i ze společenství?
Moc se stydím, že jsem kráva a můj muž býk. Zplodili jsme dvě telata. Je to trapné bý t jen obyčejná, heterosexuální rodina!
Co je dobro a zlo (tedy hřích) určil Bůh (desatero) a znovu potvrdil Ježíš Kristus. -Katolická církev hlásá učení Ježíše Krista. Podporovat hřích není dobro nebo dokonce láska k bližnímu. Sodomie je hřích do nebe volající. Jestli si někdo myslí, že jeho podpora je k dobru jiného člověka, hluboce se mýlí. Když budu heterosexuální osobě schvalovat hříšné jednání, je to snad projev lásky? Když budu obhajovat např. žití “na hromádce”? To je prostě porušení přikázání nesesmilníš, ať to někdo překrucuje, jak chce. Stejné je to u homosexuálů. Církev svatá nikdy neodsouhlasí hřích jako dobro, protože to katolická církev ani neurčila. To stanovil Bůh. Věčné opakování toho, že kdo neschvaluje hřích nemá homosexuály rád, je naprostý nesmysl. Právě ten, kdo má lidí rád, nikdy hřích neschválí. Jak učí církev – nenávidíme hřích ale milujeme hříšníka.
zkuste takto radit Židům a chci vidět, s jakou se potážete. Pravoslavní také NIKDY nepřikročí k žehnání stejnopohlavních svazků, neboť ze stejnopohlavního svazku nelze spodit dítě..
Tak je hezké mít soucit i lidmi homosexuály, nebinárními osobami. Taky jsem kdysi byl velký filozof který souhlasil skoro s přáním skoro každé bytosti. Jenže pak jsem si uvědomil že se nedá schvalovat všechny nápady, tím spíš protichůdné a hlavně že i já mám právo na své názory a svůj způsob života. Pokud mi dělá zle když se lidé líbají na veřejnosti, mám právo aby se mi to nelíbilo, pokud se někdo chová nechutně což je i oblékání extrémních homosexuálů a dělá se mi z toho na zvracení, mám právo to nechtít.
A to především proto, že jsou lidé kteří se rádi chápou moci tam kde je společnost příliš tolerantní, vznikají tak komunistické společnosti s miliony mrtvých, sebevraždy a sebepoškozování adolescentů. A to často z rozvrácených rodin kde dítě necítí stabilitu ani že je milováno. a to kvůli sobectví okolí.
Je hodně homosexuálů kteří neotravují ostatní a snaží se žít tak jak to umožňuje společnost. Takoví snad většině silně věřících křesťanů nemohou vadit a máme s nimi pochopení.
Jenže nechutné prige pochody a vyhazování z práce třeba ve školství lidí kteří nesouhlasí s homosexuálními exhibicemi ukazují, kam vede přehnaná tolerance. Ježíš kupčíkům v krámě nedržel kasu s penězi ale vzal bič a vyhnal je. Ne proto že je nesnášel jako lidi ale nesouhlasil s tím co dělají. Křesťanství je i o obhajobě toho co je správné. Vrozenou homosexualitu skutečně věřící člověk asi nenapadá. Násilné prosazování homosexualismu ale přirozeně nemůže podporovat. Ani v Bibli Nový Zákon nezatracuje homosexuály, homosexuální orgie ale určitě ano. Kult homosexualismu není homosexualita. Dnes je ale ve společnosti kult homosexualismu. A mám dost důvodů myslet si, že ten je proti Bohu
Víte, kdo nejvíce brojil proti homosexuálům? Byli to kněží i biskupové, kteří sexuálně zneužívali. Vlastní problémy, které si nechtěli přiznat si nejvíce ošklivili. A tak jejich vlastní potlačené problémy vybublaly na povrch v té nejhorší možné variantě. Vždy, když někdo mluví o tom, jaká je to hrůza být jiné orientace a také se chovat se jako člověk jiné orientace, zasvítí mi kontrolka – pozor na něj, ať je sebevýznamnější. V Bibli se píše o heterosexuálech, kteří z rozežranosti nevěděli coby, to jsou ti, co páchali orgie, ne o normálních homosexuálech.
To bylo vše hezky a jemně řečeno . Já si myslím , že hlavní pro člověka je láska , porozumění , vzájemné naslouchání a pochopení . To z nás dělá lidi , ne zvířata . Láska je víc než jakékoliv dogma .
Podpora hříchu není láska. Láska je oběť. Když maminka v noci vstává k nemocnému dítěti, i když se jí nechce. To je láska. Když jde člověk v krásný letní den místo na koupaliště navštívit přítele v nemocnici. To je láska.
Děkuju. Bůh je láska.
Jen technická : výrazem ” zemedělství” se proslavil zejména Antonín Novotný. 🙂
Děkuji. Zvlášť pro mladší čtenáře jsem zvolil Milouše Jakeše, který vyslovoval slovo zemedělství s obzvláštní grácií. Přece jen plést si pověstné brojlery a bojlery, to chtělo už velkou dávku fantazie.