„Přestože se o Božím slově píše, že je živé a mocné, bohužel mám občas pocit, že jako církve spíše ukazujeme, že je nesrozumitelné a neaktuální,“ říká v rozhovoru studentská pastorka Jana Polehna. Působí v křesťanské organizaci INRI road, která se snaží mladým lidem přinést naději.
Jak jste se stala pastorkou a jaká byla vaše cesta k víře a křesťanské službě?
Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, kde mi rodiče předávali křesťanské hodnoty. V patnácti letech jsem se ale rozhodla následoval svoji vlastní cestu. Ne že bych pochybovala, že Bůh existuje, ale nijak více se víra v mém životě neprojevovala. V mých osmnácti mi náhle umřel kamarád a zároveň spolužák, když jel na studijní stáž do Itálie, kam jsem měla původně jet i já. Tento moment byl pro mě velkým nárazem do zdi. Poprvé jsem se setkala s tím, že mladý člověk může ze dne na den umřít. Začala jsem si hodně klást otázky, co je smyslem života.
Tehdy jsem řešila hlavně svou kariéru a jela hodně na výkon. To vše se mi najednou zhroutilo, protože jsem si říkala, že já tu sama vlastně za dva dny nemusím být a všechno to mé snažení je zbytečné. Byla to vlastně existenciální krize, díky které jsem se vrátila ke křesťanství. Smysl jsem nalezla v následování Ježíše, v čekání na jeho druhý příchod a v neposlední řadě ve službě jemu. Ještě jako studentka jsem byla pozvaná na jednu akci INRI road a velmi mě zasáhla ta atmosféra přijetí, která mě velmi inspirovala k tomu, čemu jsem se v budoucnu začala věnovat. Uvědomila jsem si časem, že i já chci být tou, která vytváří příležitosti dalším mladým lidem poznávat Ježíše.
Během dospívání pro vás tedy tehdejší církevní sbor nebyl relevantní?
Sbor byl pro mě skvělým zázemím, co se týče vztahů s lidmi a předal mi vnímání důležitosti studování Bible. Za což jsem velmi vděčná. Nicméně témata, která se běžně otevírala se dle mého názoru nepotkávala s otázkami, které většinou řeší mladí lidé ve vztahu k víře. Proto vnímám jako velmi důležité, aby církevní společenství předávala srozumitelnou a aktuální formou dobrou zprávu o Ježíši. Protože o Božím slově se píše, že je živé a mocné, ale žel občas mám pocit, že jako církve ukazujeme spíše, že je nesrozumitelné a neaktuální. Ale mám radost, že jsou mezi námi i společenství křesťanů, kteří usilují o to, aby Boží slovo bylo srozumitelné a odpovídalo na otázky, které si mladí lidé kladou ve vztahu k sobě, Bohu i lidem kolem sebe.
Co vás přivedlo k působení v organizaci INRI road a jaké jsou její hlavní cíle?
Tím, že jsem sama prošla aktivitami této organizace, kde jsem měla příležitost otevírat různé otázky ohledně víry v kolektivu mladých lidí. Pastoři nás učili studovat Bibli srozumitelně a viděla jsem, jaký pozitivní dopad to mělo na prohloubení mé víry, tak jsem měla touhu předávat tuto možnost i dalším mladým lidem. Jsem vděčná, že nyní se mohu do fungování INRI road zapojit profesně. "INRI" znamená "Ježíš Nazaretský, král židovský", což pochází z nápisu, který visel na Kristově kříži. Název tedy můžete volně interpretovat jako „cesta s Ježíšem“. Jedním z našich poslání je budovat vztahy a vytvářet příležitosti studentům, aby mohli v bezpečném prostředí poznávat svět víry a Boha samotného se všemi otázkami a pochybnostmi, které je provází.
Jakou roli ve vašem poslání hraje naslouchání příběhům druhých lidí?
Líbí se mi přístup jednoho známého kazatele, který by se dal shrnout slovy: „Když mám s někým jen hodinu, tak prvních padesát pět minut strávím pokládáním otázek a zjišťováním, co trápí jeho srdce a mysl, a potom v posledních pěti minutách se podělím o něco co ho může povzbudit a přinést naději.“ Věřím, že máme od pána Boha dvě uši a jednu pusu, to abychom více naslouchali a méně mluvili. Čím více tuším, co daný mladý člověk prožívá, tím více jsem schopná odpovídat na otázky, které opravdu padají a ne které si pouze sama domýšlím.
Co vás nejvíce motivuje a naplňuje ve vaší službě s mládeží?
Mám největší radost, když mladí lidé začnou následovat Ježíše a já vidím, jak jejich život začíná být naplněnější, spokojenější. Mají najednou více odvahy žít s Ježíšem i ve svém prostředí, v rámci poslání, které pro ně pán Bůh má.
Jaké aktivity a programy nabízíte ve spolupráci s organizací INRI road?
Primárně jsme zaměřeni na studenty z křesťanského prostředí. Zkušenosti ukazují, že mladí lidé často odchází z církve právě s přechodem na vysokou školu do jiného města, kdy opouští svůj rodný sbor. Je to období, kdy si kladou životně důležité otázky, formují náhled na život, a proto vnímáme jako důležité doprovázet je a povzbuzovat na duchovní cestě. Tyto aktivity jsou doprovázeny filosofií bezpečného prostředí, které přijímá každého. Součástí naší práce jsou otevřené studentské bohoslužby, víkendové akce a sport. Naší specialitou je Rail Tour, což je závod, který kombinuje pěší turistiku s vlaky, na kterém spolupracujeme s Českými dráhami.
Co je podle vás nejdůležitější výzvou, které dnešní mládež čelí? Je křesťanství pro tuto generaci něčím aktuálním?
Vnímám že obecně výzvou pro mladé lidi je mít kolem sebe lidi, se kterými se cítí dobře a kde mohou být autentičtí, bez jakéhokoliv strachu z odsouzení. Ať už hledá mladý člověk pána Boha nebo ne, potřeba být přijímán a milován je něco, co nás všechny spojuje a v čem vnímám velkou potřebu podpory. Ve městech, kde INRI road působí, se snažíme vytvářet právě takovéto podpůrné prostředí.
Křesťanství přináší naději, že je tu někdo, komu na mladém člověku opravdu záleží. Zajímá se o něho, má ho rád, takového, jaký je, a má pro něj tady poslání. Jeho život tu není náhodou. Bůh dává člověku hodnotu a lásku a skrze lidi, kteří žijí s Bohem, může mladý člověk prožívat opravdové, bezpečné vztahy plné zájmu a lásky. Toho je v dnešní době opravdu nedostatek.
Jakým způsobem vnímáte roli žen v zapojení do práce kazatelek? Mění se tento trend dle vás k lepšímu?
Jsem osobně ráda, že se zapojuje více žen! Je to něco, co je pozitivně přijímáno i mezi mladými lidmi, se kterými pracuji, a také v komunitě, ve které žiji. Prožívání víry muže a ženy se v jistých ohledech může lišit a tím se můžeme krásně doplňovat ve službě druhým lidem. Nespočet příkladů důležitosti žen můžeme vidět i v době, kdy Ježíš působil na této zemi. Ženský element je velkým přínosem.
Jaký je váš pohled na důležitost křesťanských festivalů jako UNITED pro mládež a jakou roli mají ve formování víry a vztahu s Bohem?
Jsem za festival moc vděčná. Spojení hudby a tolika křesťanských denominací je moc fajn! Sama jsem ve studentských letech čerpala ze záznamů seminářů, které se po festivalu publikovaly. Líbí se mi, že se festival nebojí otevírat aktuální témata pro současnou generaci, které možná v těch domovských církvích nikdy nezazní. Díky setkávání s dalšími vrstevníky, kteří čelí podobným otázkám, se můžou ujistit, že jsou v pohodě, že nejsou osamoceni v tom, co prožívají. Líbí se mi, že součástí festivalu je i poradenské centrum.
Na festivalu budete vystupovat jako řečnice, jaké témata z vaší pozice studentské pastorky chcete přinést?
Celkové téma festivalu je “Tady a tedˇ” a vnímám, že většina z nás s tím má problém. Neumíme být přítomní, často v myšlenkách odbíháme do budoucnosti, k tomu, co nás teprve čeká, nebo naopak utíkáme do krásné minulosti. Je proto podle mě těžké žít aktuálním momentem. V Bibli jsou úžasné příběhy, které poukazují na to, že ten problém není spjatý jen s naší generací, ale je nadčasový. Je to právě Bůh, který biblické postavy doprovází a učí je žít tady a teď v důvěře v něj. O tomto tématu budu tedy více mluvit na festivalu!