V předvečer prvního výročí ruské invaze na Ukrajinu poskytl arcibiskup Paul R. Gallagher, vatikánský sekretář pro vztahy se státy a mezinárodními organizacemi, exkluzivní rozhovor jezuitskému časopisu Amerika. Válku označil za patovou situaci, ale zároveň řekl, že nevěří, že by si Rusko mohlo ukrajinský lid podrobit.
Arcibiskup Gallagher v rozhovoru s Gerardem O’Connellem odmítl narativ prezidenta Putina, že válku začal Západ, a zopakoval výzvu papeže Františka k ukončení konfliktu, které podle něj musí vést ke „spravedlivému míru“, což „by znamenalo, že se Rusové stáhnou z území Ukrajiny“. Hovořil o jaderné hrozbě a snaze papeže Františka a Svatého stolce pokusit se válku ukončit, ale připustil, že mír není na obzoru. Přinášíme úryvek
z tohoto rozhovoru.
Hovoříme spolu v předvečer prvního výročí války na Ukrajině. Jak vnímáte současnou situaci?
Myslím, že v mnoha ohledech jde o patovou situaci. Obě strany dosahují možná malých zisků, možná malých ztrát. Někteří lidé mluví o tom, že se to velmi podobá zákopové válce z první světové války. Nejsem vojenský expert, nemohl bych to potvrdit ani vyvrátit, ale tak to vypadá. Je zřejmé, že výročí bylo příležitostí pro spoustu gest, návštěv a projevů, ale realita války bude pokračovat a válka nadále vyvolává smrt a ničení. Jak tedy Svatý otec právě dnes [při generální audienci] řekl, musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom se pokusili najít způsob, jak tuto válku ukončit.
Právě jste se vrátil z mnichovské bezpečnostní konference, které se zúčastnili mnozí světoví představitelé. Co jste si z této konference odnesl?
Konference byla z velké části zaměřena na válku na Ukrajině a byla příležitostí k projevení jednoty, podpory a sympatií Ukrajině v této době. Možná proto, že chyběla druhá strana, Rusko, nedošlo k takové výměně názorů, postojů a výzev, která by za daných okolností mohla být užitečná, ale přiblížila mi vážnost situace, nebezpečí, kterému Evropa a svět v současné době čelí. Nebyl to příliš optimistický zážitek, vážnost situace byla zřejmá.
Přestože političtí představitelé byli jednotní jak v odsouzení ruské agrese, tak v odhodlání podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak to bude potřeba, byla tam, myslím, skrytá obava, jaká bude cena této solidarity. Lidé jsou sice odhodlaní a odvážní a chtějí být velkorysí, ale zároveň jsou tito představitelé samozřejmě také politici a vědí, že veřejné mínění v mnoha zemích Evropy tuto politiku zpochybňuje a je znepokojeno dalšími souvislostmi. Takže v tomto směru se objevily obavy a znepokojení.
Prezident Putin 21. února přednesl dvouhodinový projev, v němž obvinil Západ z rozpoutání války a řekl, že je to otázka přežití Ruska. Jak toto vyprávění čtete?
Tvrdit, že jde o otázku přežití Ruska, je chybné čtení geopolitiky posledních let. Opravdu nevidím, že by Rusko bylo ohroženo před 24. únorem loňského roku. Nyní Putin hovoří o ohrožení, ano, je ohroženo, protože této [ruské] agresi je třeba se postavit a je třeba ji korigovat. Ale tato myšlenka, že Západ je odhodlán k pádu nebo zničení Ruska, je podle mě chybné čtení dosavadní situace. Existoval odpor vůči ruské politice a ruským strategiím, to možná ano, ale nemyslím si, že by někdo na Západě byl odhodlán Rusko takto neutralizovat. Teď, když provedli tu strašnou invazi, je samozřejmě situace úplně jiná.
Prezident Biden 20. února v Kyjevě prohlásil, že Spojené státy budou stát ve válce na straně Ukrajiny „tak dlouho, jak bude třeba“. Obáváte se, že to povede k eskalaci konfliktu?
Nemyslím si, že závazek „tak dlouho, jak bude třeba“ nutně znamená eskalaci. Je to politický a materiální závazek podporovat Ukrajince. Je to náznak toho, že prezident Biden věří, že to bude dlouhá válka, a je mnoho lidí, kteří tento názor sdílejí. Nemy- slím si, že to samo o sobě je eskalace.
Viděl jste na mnichovské konferenci nějaký náznak nebo alespoň záblesk možnosti míru?
Málo! Myslím, že jednou z rolí Svatého stolce, chcete-li, je snažit se udržet při životě naději, sen o míru. Ale myslím, že v centru pozornosti, tedy z ukrajinského pohledu, stále zůstává odpor, [vojenské] vítězství, a pak budeme přemýšlet o míru. Nemyslím si, že v této fázi existuje zaměření na mír bez prosazování vojenského řešení.
V předchozím rozhovoru jste mi sdělil, že Svatý stolec podporuje územní celistvost Ukrajiny. Platí tento postoj i nadále?
Podporujeme svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny. Zároveň uznáváme svobodu a právo ukrajinského lidu na sebeurčení. To neznamená, že prezident Zelenskyj a jeho vláda nemohou rozhodovat o uzavření míru, protože to je jejich věc. Náš postoj však je, že zde i jinde budeme vždy hájit suverenitu a územní celistvost země.
Mnozí analytikové tvrdí, že tato válka hodila mezinárodní řád na smetiště. Souhlasil byste s tím?
Ano! Již dlouho vidíme, že to, čemu se říká „řád založený na pravidlech v mezinárodních záležitostech“, je ohrožen; dodržují se pravidla, když vám vyhovují, a necítíte se vázáni věcmi, ke kterým jste se v minulosti zavázali, a to je nesmírně nebezpečné.
Co si myslíte o postoji lidí, kteří říkají, že bychom měli prosadit mír hned a zastavit válku, tedy přestat Ukrajinu vyzbrojovat?
Abychom dosáhli míru hned? No, to záleží na tom, jaké jsou podmínky. My říkáme, je třeba usilovat o spravedlivý mír.
Co je pro vás v této situaci spravedlivý mír?
Spravedlivý mír by znamenal, že se Rusové stáhnou z území Ukrajiny. Ano, mír by znamenal ukončení nepřátelských akcí a mír zahrnuje určitou míru vyjednávání, aby se dospělo ke smlouvě nebo alespoň k příměří.
Zdroj: Universum
“Spravedlivý mír by znamenal, že se Rusové stáhnou z území Ukrajiny.”
O to máme i my křesťané usilovat.