Vánoce letos možná nebudou pro naše děti tak šťastné, jako loni. Tento rok poprvé mnozí nebudou moci navštívit své prarodiče. Jiní možná pocítí úzkost svých rodičů z toho, kde budou příští rok bydlet. Někteří vnímají obavy, jak dopady pandemie zasáhnou jejich rodinu, a kdy se budou moci vrátit do školy, chodit do skauta, na kroužky a prostě blbnout s kamarády na hřišti.
Letos budou některé děti oslavovat Vánoce bez některých rodičů, které lockdown uvěznil v zahraničí. Jiní, například potomci jedné z prvních křesťanských komunit, byli nuceni uprchnout ze Sýrie a svátky budou slavit v uprchlických táborech. Další truchlí nad ztrátou rodiče, nebo prarodiče kvůli COVIDU.
Před dvěma tisíci lety pastýři v chladné noci hlídali svá stáda a chránili své ovce před vlky. Byla to další dlouhá noc. Odměnou jim byla jen nízká mzda a chmurné vyhlídky…tvrdá práce, chudoba a čas mimo teplý krb domova. A pak z ničeho nic přichází výbuch světla, a k jejich úděsu se zjevila podivná postava osvětlující temnotu. Ale když se tam tak třásli strachem, ta andělská postava jim řekla: „Nebojte se … přináším vám zvěst o velké radosti … najdete dítě, které spí ve stáji … ale toto malé dítě změní vše pro vás i pro celý svět.“ Obloha celá zářila andělským zpěvem a jejich srdce byla najednou plná radosti!
V těchto temných časech pandemie, chudoby a politických selhání, kdy se zdá, že noc zřejmě pohltí celý den, v časech, ve kterých nás zaneprázdňuje rušnost, poptávka po práci a perfektních dárcích (letos objednaných online), musíme začít vnímat poselství andělů a potřebujeme štědrovečerní překvapení, potřebujeme něco neočekávaného, abychom změnili naše životy a svět…Potřebujeme inspiraci, abychom byli lepšími a soucitnějšími lidmi, potřebujeme rozsvícený strom a andělský sbor!
Tento čas Vánoc, čas světla a naděje nelze plně docenit, aniž bychom nevnímali obklopující tmu. A protože je čas Vánoc, andělé se objevují se slovy útěchy a radosti. Temnota nemůže zvítězit, pokud máme ve svém srdci světlo a sami se staneme nositeli tohoto světla; pokud poslechneme anděly a pláč dítěte. V pokušení poddat se starostem, musíme nechat naše světlo zářit a následovat andělské volání. “Radujte se, Pán přišel.” Právě teď, uprostřed všeho, co nás děsí, všeho, čeho se bojíme, dopadu minulosti a obav o budoucnost, Bůh je tady a světlo triumfuje!
Na těch prvních Vánocích nebylo vlastně nic idylického, v nehostinné stáji s rodinou bez domova, žijící pod palcem bezcitných potentátů. Ani na našich Vánocích nemusí být nic idylického. Ale je tu anděl… hvězda září (konjunkce planet? :D)… je tu narozené dítě a svědci, že láska vyhrává a naděje je na obzoru. A dítě v nás se připojuje k pastýřům a mudrcům a říká: „Moje srdce je plné radosti!“
Pokojné svátky vám přeje redakce PROBOHA!
