Lidé obecně pohrdají náboženstvím. Nenávidí ho a obávají se, že je možná pravdivé. Řešením tohoto problému je v první řadě ukázat, že náboženství není v rozporu s rozumem, ale že je hodné úcty a respektu. Potom ho udělejte atraktivním a způsobte, aby si dobří lidé přáli, aby to byla pravda, a potom jim ukažte, že to pravda je.
Blaise Pascal byl vynikající francouzský matematik a fyzik 17. století, který zažil dramatické obrácení a následně věnoval většinu svých myšlenek křesťanství a filozofii. Začal dávat dohromady poznámky a fragmenty, a doufal, že tyto budou svázané do knihy s názvem “Obhajoba křesťanství”. Zemřel však jen dva měsíce po svých 39-tých narozeninách, aniž by ji stihl napsat. Tyto fragmenty, přece jen byly publikovány jako Pensées ( “myšlenky”) a stali se jednou z nejznámějších křesťanských knih v historii.
Jedna z nejzajímavějších Pascalova Pensées je zmíněna na začátku. Pascal v ní holisticky vyjadřuje, jak prezentovat křesťanské poselství nevěřícím. Začíná způsobem myšlení nevěřícího. Říká, že lidé k náboženství nejsou objektivní (má na mysli křesťanství). Skutečně ním pohrdají a nechtějí, aby to byla pravda – a přece se bojí, že by mohlo být pravdivé. Někteří z nich jsou čestní lidé, kteří mají dobré, důkladně promyšlené důvody, proč je křesťanství nepravdivé. Ostatní nejsou tak čestní a jen ho pomlouvají a zesměšňují. No, nikdo není neutrální. Lidé instinktivně tuší, že pokud by křesťanství bylo pravdivé, ztratili by možnost řídit své životy. Proto trvají na tom, že křesťanství pravdivé není a jsou ochotni bezvýhradně akceptovat jakékoliv výhrady a námitky proti víře.
Mnoho lidí doufá, že křesťanství nedává smysl na žádné úrovni. Těší se tehdy, když slyší o křesťanech, kteří jsou konfliktní, iracionální a pokrytečtí – to je utvrzuje v jejich “nevíře”.
Jak by na to měli křesťané reagovat? Pascal si myslí, že v podstatě jsou tři kroky – fáze, jak přivést někoho na cestu víry. Nejprve je musíš odzbrojit a překvapit. Mnoho lidí doufá, že křesťanství nedává smysl na žádné úrovni. Těší se tehdy, když slyší o křesťanech, kteří jsou konfliktní, iracionální a pokrytečtí – to je utvrzuje v jejich “nevíře”. Na druhé straně, pokud nějaká “prezentace” křesťanské víry – nebo prostě křesťanů – působí jako dobře informovaná, hloubavá, rozumná, otevřená, ochotná a štědrá, pak to láme stereotypy, boří předsudky a vzbuzuje záviděníhodný respekt a úctu.
Pascal říká, že po tomto kroku bychom měli být více aktivní. “Potom ho udělejte atraktivním, udělejte vše proto, aby si dobří lidé přáli, aby to [křesťanství] byla pravda.” Mohli bychom namítat proti výrazu “udělat” a tvrdit, že křesťanství je atraktivní, ale to bychom se minuli Pascalova záměru . Samozřejmě, že nemluví o tom, že máme udělat z křesťanství něco, čím není – spíše bychom měli odhalit, upozornit a ukázat jeho stávající prvky. Ale fráze “udělat vše proto, aby si dobří lidé přáli, aby to byla pravda” vysvětluje, že to vyžaduje odhodlání a důmyslnost. Musíme poznat naši kulturu – znát touhy našich lidí – a pak jim ukázat, že jedině v Kristu mohou být jejich touhy naplněny, že jedině v něm budou mít časové linie jejich životů vždy řešení a šťastný konec.
Jsem rád, že Pascal se toho dožaduje, protože pochopitelně v těchto rozhovorech se chceme mluvit o hříchu, který tvoří bariéru mezi Bohem a námi. Pascal proti tomu neargumentuje, neříká nám, abychom to skrývali. Ale řekněme si pravdu – povídáme se někdy o rozmanitosti a ohromných darech spásy? Najdeme si čas a vynaložíme úsilí na to, abychom vysvětlili naše znovuzrození, naše nové jméno a identitu, přijetí do Boží rodiny, zažívání Boží lásky a uzření Boží slávy, pomalou, ale radikální změnu v našem charakteru, rostoucí svobodu a klid, sílu a smysl i když čelíme utrpení nebo smrti a nové nebe a novou zemi?
Pokud to děláme, Pascal nás upozorňuje na možné důsledky, které bychom si měli všimnout. Pokud jsme poukázali na výše uvedené skutečnosti účinným způsobem, pak si někteří (ačkoli jistě ne všichni) řeknou: “Pokud by to křesťanství skutečně mohlo nabídnout, bylo by to úžasné. Ano, bylo by to ohromné, avšak pouze v tom případě, pokud by to byla pravda. Ale samozřejmě křesťanství není pravdivé. Jaká škoda! “
A po tomto konstatování si většina lidí už jen “protrpí” jakoukoli další prezentaci důkazů a důvodů ve prospěch pravdy křesťanství. Nyní Pascal říká: “ukažte, že to je [pravda]”. Pokud ještě neprošli fází 1 (nebyly odzbrojení a překvapení životy a projevy věřících) a fází 2 (neviděli ohromné a lákavé Boží sliby v Kristu), jejich oči prostě “přestanou vidět” a “uši přestanou slyšet”, pokud jim začnete mluvit o “důkazu vzkříšení. “Budou stále předpokládat, že křesťanství je přinejlepším zbytečné a přinejhorším hrozba. Ale pokud začali vidět emocionální a kulturní smysl křesťanství, jsou schopni a ochotni poslouchat nepřetržité diskuse io tom, proč to dává logický a racionální smysl.
Pod “emocionálním smyslem” rozumíme, že křesťanství musí být projevované, aby vyplňovalo mezery, odpovídalo na otázky a odůvodňovalo jevy v osobní, vnitřní a duševní oblasti. Pod “kulturním smyslem” máme na mysli, že křesťanství musí ukazovat, že má prostředky adresně pojmenovat naše sociální problémy a vysvětlit sociální chování lidí. Pouze pokud se naplní představy posluchačů, diváků, oslovených, bude většina lidí ochotna naslouchat silným argumentům pravdy křesťanství. Udělejme stejně dobrý dojem na srdce, představy i na rozum, když veřejně vyprávíme o své víře v Ježíše.
Autor: Timothy Keller
Zdroj: Chcemviac.com
