Příspěvky podle tagů
214 příspěvků
Velkou výzvou pro náš demokratický systém je to, že málokdo je ochotný se členem demokratických stran stát. Ty pak nemají vnitřní sílu na vlastní obrodu ani na zmíněný zápas o ideály. A jejich prostor tak zaplní různá extremistická hnutí,” uvádí historik a vícehejtman Jihočeského kraje František Talíř. V rozhovoru se dále zabývá křesťanskou spiritualitou a úlohou církve.
Sdílet
Evangelia a další novozákonní texty nejsou seznamem toho, co člověk má a nemá dělat. Písmo je oživující Slovo, které se v srdci věřícího a omilostněného člověka může dít právě tak jako v lidech slavících první Letnice pozemských dějin.
Sdílet
Nevěřím, že by každý člověk neměl svá tajemství, přání, své radosti, sny, představy a vize, ale také svůj vnitřní svět rozporů, neuspořádanosti a chaosu. Něco z toho občas vyplave na povrch, přesto se nám většinu daří celý život skrývat.
Sdílet
Dle mého názoru by měly církve ve společnosti vetovat projevy pohanské nenávisti. Místo toho si v nich daní hierarchové libují a ještě své věřící podporují v nekřesťanském chování. To je cesta do pekel," říká herečka, politička a diplomatka Magda Vášáryová. V rozhovoru se dotkla témat víry i toho, co se aktuálně děje na Ukrajině a kolem nás.
Sdílet
Ještě vcelku nedávno nebylo manželství křesťanů definováno láskou, natož respektem k individuální svobodě, či přímo tolerancí. Rámec svátostného manželství byl vymezen jeho společenským účelem, dokonáním prvního sexuálního aktu, narozením dítěte a smrtí jednoho z manželů. Nám dnes ale přijde zvláštní, že by někdo vstupoval do manželství bez lásky, souznění, bez intimní či erotické přitažlivosti.
Sdílet
Mezi sekulární společností a křesťanskými církvemi nelze narýsovat pomyslnou hranici, jako by šlo o dva naprosto odlišné světy. Oba jsou v něčem rozdílné, v něčem se prolínají, v něčem jsou dokonce stejné. Některá církevní společenství mají v oblasti sexuality na své členy vysoké, leckdy jen těžko splnitelné mravní nároky.
Sdílet
Setkal jsem se v životě s lidmi, na nichž se viditelně podepsalo, že nedokázali odpustit sami sobě ani druhým. Je zvláštní, že strach odpustit a smířit se dokáže paralyzovat i ty, kteří se pokládají za křesťany. Kdyby nás – nedejbůh – Bůh soudil podle toho, jak se díváme na sebe a na druhé, byli bychom dávno ztraceni. Kněz Antonín Hýža uměl jako málokdo pochopit, že odpuštění a smíření není jen věcí terapeutickou, ale že jde o uzdravení celé lidské bytosti.
Sdílet
Čas liturgického roku se už dávno nekryje s běžným časem. Je to svým způsobem výzva pro křesťany, aby si uvědomili a znovu promysleli, k čemu a jak je liturgický rok uspořádaný a co jednotlivá období duchovnímu životu i církvi přinášejí.
Sdílet
Na životě a osudu papeže Benedikta, pravým jménem Josefa Ratzingera, se ukázala lidská křehkost a zranitelnost, stejně jako složitost tohoto světa. Kult osobnosti, který kolem něj vytvářeli ti, kteří si ho chtěli přivlastnit jako talisman, je však právě tak skandální jako soudy, které z něj chtějí udělat člověka hodného zapomnění.
Sdílet
Bývá to obvykle člověk, který Boha o něco prosí. Pokud bychom to ale mohli obrátit, o co by nás ve svém plánu spásy asi prosil on, Bůh? Každý z nás má v Kristově vykupitelském příběhu své nenahraditelné místo. Zkusme po celý rok a zvláště teď, o svátcích Božího narození, naslouchat Božím prosbám.
Sdílet







