Zdá se mi, že na světě existují dvě povolání, která jsou svou náplní téměř božská, která dělají to, co dělá Bůh. Není to služba kazatele či kněze, ti působí jako Boží vyslanci. Myslím na dílo konstruktérů, kteří vymýšlejí nové a do té doby nevídané věci. A myslím na práci uklízeček, které stejně jako Bůh obnovují tvář světa.
Nedávno jsem na zastávce městské hromadné dopravy čekal na svůj spoj. Obvykle si v takových chvílích promýšlím nějaké připravované kázání či některý z aktuálních rozhlasových pořadů, nebo se učím něco z biblických či liturgických textů zpaměti. Je to výborné cvičení hlavy a navíc se to pak člověku samo o sobě nejednou hodí.
Tentokrát se mi do ničeho takového nechtělo, tak jsem se jen díval kolem sebe. Zaujala mě výloha blízké restaurace. Za velikými skly jsem viděl uklízečku, která dokončovala vytírání podlahy. Po chvíli začala urovnávat židle a předměty na stolech.
Přemýšleli jste někdy o práci těch, kteří se starají o pořádek? Možná náš vztah k těmto lidem ovlivnila naše vlastní puberta, kdy jsme si ještě sami nic uspořádat neuměli, kdy jsme na takové podružnosti neměli čas a potřebovali se věnovat důležitějším věcem, především vztahům se svými vrstevníky. Tehdy jsme pořádek nenáviděli, protože ho od nás vyžadovali rodiče a my jsme v něm cítili vnucování cizích představ a systémů. Toužili jsme být sami svoji.
Hospodin má ale pořádek očividně rád. Líbí se mu logické nebo krásné uspořádání věcí. Když kdysi na počátku stvořil svět, nenechal ho v původním stavu, jak z jeho stvořitelské ruky vzešel, země nezůstala pustá a prázdná. Pán Bůh začal původní chaos organizovat, vnášel do něj řád; dělal pořádek. A nejen to, k podobné činnosti později vedl i svůj lid. Najednou nebylo jedno, kam se v kuchyni uložilo prkénko od masa a kam to na zeleninu. Náš Bůh je Bohem řádu.
Tak máme nového prezidenta!
Při pohledu na ten úklid v restauraci, na ten proces, kdy se všechny věci vracely na svoje místo, se mi vybavil biblický text, verš ze sto čtvrtého žalmu. V něm žalmista v modlitbě mluví o pozemských tvorech a říká o nich svému Bohu: Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. Obnovuješ tvářnost země. (Nebo tvář země, jak překládají Kraličtí či Český studijní překlad.)
Pán Bůh trvale a průběžně vrací věci do původního stavu, k dobrému. K tomu nakonec směřují i celé dějiny světa. Ne nadarmo nazývají židé ten budoucí věk, který čekáme a kterému říkáme Boží nebe, že je to olam ha-ba, prostor, ve kterém se věci vrátí na své místo. Bude to svět pořádku, kde všechen chaos zmizí.
Jak to ale jde dohromady s biblickým tvrzením, že náš Bůh je Bohem nových věcí? Proč se vracet ke starému, když je třeba tvořit nové věci? Když si každá nová generace potřebuje svět uspořádat podle svého?
Protože to nové, co tvoří Bůh, z toho starého vyrůstá. Náš Bůh není Bohem revolucí. Jeho metodou je evoluce, vývoj, který se ovšem v biblickém jazyce nazývá růstem. Růstem kvalitativním; kde Bůh dává růst, nemění se jen množství, mění se především kvalita. Jen vzpomeňme na zázrak v galilejské Káně!
Hospodin dává i nové víno, to, které žádá nové měchy. Všechno je pak nové. Kdo ale ochutná obojí, nové i staré, pozná, že to staré je lepší. Bez nového by to nepoznal, srovnání je třeba, je ale třeba se vracet k tomu, co tu bylo od počátku.
Zdá se mi, že na světě existují dvě povolání, která jsou svou náplní téměř božská, která dělají to, co dělá Bůh. Není to služba kazatele či kněze, ti působí jako Boží vyslanci. Myslím na dílo konstruktérů, kteří vymýšlejí nové a do té doby nevídané věci. A myslím na práci uklízeček, které stejně jako Bůh obnovují tvář světa.
Bůh má smysl pro humor, když vytvořil člověka