V rámci platformy Dominikánská 8 proběhla v rozmezí posledních dvou let již pátá debata z volného cyklu o LGBTQ+ lidech v církvi. Zatím co ty předchozí mapovaly osobní zkušenosti nebo nahlížely téma z perspektivy přírodních a biblických věd, debata Mosty a propasti byla věnována otázkám pastorace.
Impulzem pro ni se stala nově přeložená kniha známého amerického jezuity Jamese Martina Most mezi římskokatolickou církví a LGBTQ+ komunitou (Petrinum, 2024). Debatovali kněz a překladatel knihy Tomáš Cyril Havel, salesián Zdeněk Jančařík odpovědný za pastoraci LGBT+ lidí v brněnské diecézi a terapeut Radek Šoustal.
„Cíl knihy je jednoduchý: pozvat Katolickou církev k tomu, aby vykročila k našim LGBT bratrům a sestrám způsobem, který je v souladu s církevním učením. Musíme ale mít na paměti, že církevní učení není jednoduše nějaká kniha; je to osoba: Ježíš. V Ježíši vidíme Božího Syna, který neustále vykračuje za těmi, kteří jsou na okraji a nikdo není v naší církvi odsouvaný na okraj víc než LGBT katolík,“ nastínil v úvodu svou perspektivu samotný autor přítomný prostřednictvím krátkého dopisu, který napsal, když se ze sociální sítě o debatě dověděl.
Ačkoli James Martin ve své knize nechává stranou palčivou a v určitém ohledu klíčovou otázku rozvoje křesťanské antropologie a sexuální morálky způsobem, který by otevřel prostor pro plnohodnotné partnerské vztahy mezi osobami stejného pohlaví, přesto kultura setkání a vstřícnosti, kterou rozvádí ve vztahu k LGBTQ+ lidem, může být i po sedmi letech od prvního vydání knihy (druhé, výrazně doplněné vydání vyšlo v roce 2019) velmi inspirativní pro místní prostředí zatížené kulturními válkami a strachem.
Tradiční formulaci Katechismu o vztahu církve k osobám s homosexuální orientací autor překládá a interpretuje slovy „respekt, soucítění a ohleduplnost“. „Znamená to pro mě vidět každého jako člověka,“ říká Tomáš Cyril Havel. Žádná nálepka by se tak neměla stát v pohledu na druhého určující a snaha nahlížet ho způsobem, kterým on sám chce být vnímán je nutnou podmínkou k tomu, abychom se mohli vzájemně potkat.
Podle Zdeňka Jančaříka by bylo pro většinu kněží objevné a po lidské stránce velmi obohacující, kdyby navštívili některé ze společenství LGBT věřících. Sám je vděčný za tuto příležitost. Stavění mostů „je obohacující pro všechny, pro nás i pro ně. (…) Jediná cesta je setkat se osoba s osobou,“ což se ukázalo jako přelomové také v prostředí německé biskupské konference.
Pravověrné heslo, které v tomto kontextu často zaznívá – „miluju člověka, ale nenávidím hřích,“ se přitom v praxi ukazuje jako nefunkční model. „Pokud tam je to ale, (…) ať chceme nebo nechceme, nenávist v nás vždy nějak zvítězí, pak už tam vždycky vidíme jenom ten hřích a možná hříchy všech okolo,“ doplňuje Radek Šoustal.
Je čas opustit mentalitu komunistického školství, která v církvi pořád přežívá. „Jednota v různosti znamená jiný přístup. (…) Potřebujeme přemýšlet, jak změnit tento systém a struktury,“ říká Havel, a naopak snahu o změnu a unifikaci těch, kteří jsou reálně různí považuje za destruktivní a protichůdnou vůči Božímu stvořitelskému působení. „Přežije diversifikované prostředí,“ připomíná známou přírodovědnou poučku a podtrhuje, že jestli v církvi nejsme schopni tuto různost unést, skončíme jako smrkový les na Vysočině.
Záznam naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích Facebook, Instagram a X.
Autorka: Zuzana Matisovská
