Příspěvky podle tagů
967 příspěvků
Viola Svobodová stála u zrodu brněnského Hospice sv. Alžběty a několik let jej vedla. Se svými svědectvími i prožitky svých kolegů se podělila v knize Ať před zraky mám život. V rozhovoru popisuje současný stav hospicové péče v Česku, sleduje její dosavadní vývoj a především se zamýšlí nad smyslem této služby. „Stěžejní je, že v hospicové péči je člověk vnímán jako jedinečná neopakovatelná bytost, která má svou důstojnost,“ zdůrazňuje. S Violou se známe, proto si v rozhovoru tykáme.
Sdílet
Někdy se bez bolestivého přiznání si pravdy v našich vztazích prostě nepohneme dál. Součástí terapie je někdy bolestivá cesta do hlubin duše. Pokoj bez bolesti většinou nepřijde. Problém (nejen) dnešního křesťanství však je, že se o to pokouší přístupem „buď v pohodě, Bůh tě bere takového, jaký jsi“. Nic se sebou nemusíš dělat, jen se přijmi a možná trochu více přemýšlej nad vírou. Tento přístup sice skutečně nebolí, „jen“ je vzdálen zvěsti evangelia i Vánoc.
Sdílet
Postupné zapalování svíček na menoře každého večera nám říká, že i kdyby byla temnota na počátku sebevětší, nakonec ustoupí a zaplní ji světlo. V temných dobách, jako je ta dnešní, kdy svět čím dál víc připomíná polovinu třicátých let dvacátého století, je takové světlo nadějí, která nám, vlastně spolu s celým chanukovým příběhem, dává znát, že to nakonec všechno dobře dopadne. Když ze sebe vydáme svoje maximum. A že to má cenu.
Sdílet
Samota je strašná, když nemáš nikoho, s kým si rozumíš, a máte se rádi. Kněz se taky učí milovat lidi, a když se mu to daří, tak má štěstí. Samota je krásná, když ti stojí v zádech On a cítíš skrze Něho sílu a krásu života, “ zmiňuje v rozhovoru se Zdeňkem A. Emingerem farář Jan Wirth.
Sdílet
Narodil jsem se na Ukrajině ve městě Mariupol. Můj otec je Rus a matka Ukrajinka. Co si pamatuji, nikdy jsme neměli problémy s tím, že jsme mluvili rusky. Nikdo nikdy neporušil práva rusky mluvících Ukrajinců. Jsem si jist, že polarizace ukrajinské společnosti začala po zapojení Ruska do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Před konfliktem na Ukrajině jsem moc nepřemýšlel o tom, kdo jsem – Rus, nebo Ukrajinec. Po ruské invazi se ale zformovala moje ukrajinská identita.
Sdílet
Řada lidí říká, že na zázraky nevěří. Vzpomeňte si na všechny na první pohled zoufalé a tragické okamžiky, které se nedaly lidskými silami zvládnout. Dlouho jste si mysleli, že byste nic takového nepřežili, ale ouha. Kolik byste ve svém životě napočítali lidí, kteří se stali rukama Božích zázraků a pomohli vám způsobem, nad nímž vám zůstával rozum stát? Když někdo říká, že zázraky jsou jen šidítka pro slabé, ubližuje tím nejen sám sobě, ale hlavně těm, kteří se stali posly Boží lásky a jeho milosrdenství.
Sdílet
Odpoví mi Bůh? A jak má správná modlitba vypadat? Říkáš, že je to rozhovor s Bohem? Ale jak poznám, že ho slyším a že on slyší mě?
Sdílet
Jestli něco Marek Vácha ve svých minulých knihách jen naznačoval, v této to řekl zcela bez okolků a polopatě tak, aby tomu rozuměl každý. Pravda, nakolik k ní máme jako křesťané přístup, není majetkem, s nímž si můžeme dělat, co chceme.
Sdílet
Pavel je prototypem člověka dvou životů: starozákonního a novozákonního. Byl sám na cestě k záhubě, pronásledoval křesťany a slovo o kříži jej vydražďovalo až k nenávisti k bližním. Na jeho cestě však došlo k naprosto nečekanému vnitřnímu obrácení – metanoie – a přišel prudký zlom do života novozákonního. Pavlův příběh ve své syrovosti a s obrovskými rozpory je klíčem k možnému uchopení mezináboženského dialogu, skrze cholerika, který vždy vedl planoucí monolog.
Sdílet
Je zarážející, že mnoho lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, tak činí ze strachu. Mají strach z pekla, mají obavy, že se na ně bude Bůh zlobit, nebo strach, že nesplní či minou Boží vůli. Pokud někdo následuje Krista ze strachu, ve skutečnosti Krista nenásleduje. Když však dovolíte lásce, aby vstoupila do vašeho srdce, strach najednou vyklouzne ven zadními dveřmi.
Sdílet







