Příspěvky podle tagů
106 příspěvků
Rodina je posvátná, příbuzní jsou ti nejdůležitější lidé, které kolem sebe máte. Kvůli tomuto postulátu už skončil v péči psychologů nejeden nešťastník. A přitom řešení může být mnohem jednodušší. Svého přítele…
Sdílet
Pohřební obřady, od jednoduchých a krásných oslav života až po důsledné obřady po tragických událostech, pomáhají pozůstalým začít proces smíření. Diskuze o smrti a zapojení dětí do těchto obřadů může být přínosná, stejně jako různé aktivity, které umožňují dětem vědomě prožít rozloučení s blízkým, zmiňuje zakladatel Pohřebních průvodců Oleg Vojtíšek, který se svým týmem pomáhá druhým připravit se na smrt a prožít originální rozloučení se zesnulým.
Sdílet
Rodiče by se měli řídit Hipokratovou přísahou jako lékaři: Především neškodím, Primum non noceo. Tzn., možná nemohu zabránit tomu, aby z dítěte nevyrostl sígr, ale udělal jsem jako rodič vše, aby se tak nestalo.
Sdílet
Prevalence netriviálních psychiatrických diagnóz v populaci je cca 30 %. To platí jak pro tchyně, tak pro snachy. Tedy mnoho vztahů mezi snachou a tchyní je zatíženo nějakou psychopatologií včetně psychopatií čili poruch osobnosti. To platí i pro vztahy s biologickými rodiči. Z uvedeného čísla totiž prostou statistikou vyplývá, že dítě má 51% pravděpodobnost, že bude mít alespoň jednoho rodiče s netriviální psychiatrickou diagnózou.
Sdílet
Být dítěte kazatele může být skvělé – otec má přece odpovědi na všechny zvídavé otázky ohledně víry. Má to ale svá úskalí. Co když se rodiče vždycky nechovají tak, jak tatínek káže? A může dítě kazatelů zlobit nebo pochybovat o víře? O tom se rozepsal David Novák.
Sdílet
Občas se v médiích ozvou nářky nad vzrůstajícím počtem nezadaných lidí. Pod podobnými příspěvky se pak na adresu singles objevují nelichotivé komentáře. Jsou to sobečtí kariéristi, kteří jednou přijdou na to, že nemít partnera a děti bylo to nejhorší rozhodnutí v jejich životě. Vždyť přece v minulosti to vše tak pěkně fungovalo. Lidé více věřili v Boha, dodržovali přikázání a vážili si manželství i dětí jako božích darů. Kde se tedy stala chyba?
Sdílet
Církev by měla sloužit jako místo péče, podobně jako polní nemocnice, ne jako aréna pro kulturní konflikty. Je nejdůležitější, aby stála na straně slabších, zranitelných, zneužívaných a trpících, namísto toho, aby se stala příčinou jejich utrpení. Křesťanský lobbing nesmí v demokratické společnosti zvítězit nad právy jednotlivců, a to ani v případě tzv. manželství pro všechny.
Sdílet
Nikdy dřív mě to nenapadlo, a přitom je to fakt divné. Zařadit do oslav narození malého nevinného děťátka, které přináší světlo a spásu světu, oslavu jednoho z prvních lidí, co byli zabiti pro víru právě v tohoto Spasitele, je divné. Jak najednou z těch všech jásavých koled, plíneček, vánoček, hrnců mléka, kožešinek a beránků skočit rovnýma nohama do zloby, nenávisti, ostrých kamenů a krvavé smrti?
Sdílet
Všimněte si toho, jak mluvíme o Vánocích. Se slovem Vánoce se tradičně pojí přídavná jména jako šťastné, krásné, veselé, pokojné, radostné, požehnané nebo štědré. Tato slovní spojení používáme zpravidla proto, abychom si řekli, jaké Vánoce bychom jeden druhému přáli. Přejeme si pokojné Vánoce. Zdravíme se slovy Šťastné a veselé. Odkazujeme tak na společně sdílenou představu o tom, jaké by ony sváteční dny měly být. Jak bychom je v ideálním případě měli prožít.
Sdílet
Často slyšíme žehrání na to, že instituce manželství není v nejlepší kondici. S tím nelze než souhlasit. Tradiční manželství začínající veselkou a končící přirozenou smrtí jednoho z manželů dnes mnozí jako ideál nevnímají. Člověk by si povzdechl, vzpomínaje na „staré, dobré časy“. Jaké období ale můžeme za „dobré časy“ pro manželství vůbec považovat? A jak si v tomto ohledu stojí doba reformace?
Sdílet








