Podstata hmoty, času, evoluce života, existence zla na zemi. Je toho na nás moc, nevíme odkud začít. Smysl to všechno někdy dává a někdy také vůbec ne. Někdy se nám svět jeví jako krásná zahrada, někdy jako beznadějné slzavé údolí, někdy jako nesmyslný podnik.
Jsme fascinující stvoření, vezmeme-li v potaz, co vše jsme už o světě zjistili, co vše jsme poznali. Víme tak, že život už tu je více než 4 miliardy let. Prošel pěti vymíráními druhů. Ta časová epocha je mimo naši představivost, a při pohledu do této časové hloubky zůstáváme pouze s úžasem hledět. Se stejným úžasem, jako když hledíme Webbovým dalekohledem do dálek vesmíru nebo si uvědomíme, kolik živých buněk a mikroorganismů spolupracuje na tom, abychom tady a teď četli tento článek.
Zjistili jsme toho o světě ještě mnohem víc a díky tomu jsme také hodně věcí dokázali. Větru a dešti ještě poručit neumíme, ale umíme jezdit autem, mít na stole jahody v zimě, postavit mrakodrap nebo atomovou elektrárnu, zabalit vše do plastových obalů, antibiotiky zničit bakterie. I na měsíci jsme byli pomocí hejblátek, která jsme vynalezli. Snad tedy i na ten vítr a déšť jednou dojde.
Šesté vymírání druhů na planetě se právě děje, z velké části je způsobeno právě tím fascinujícím stvořením, které toho tolik ví. To stvoření toho totiž také, ač si to pouze nerado přiznává, dost neví a nezná. O podstatě a smyslu všeho toho kolem sebe pouze nerado přemýšlí. Anebo rádo, ale neumí se dobrat závěru. A to si tuze nerado připouští.
Podstata hmoty, času, evoluce života, existence zla na zemi. Je toho na nás moc, nevíme odkud začít. Smysl to všechno někdy dává a někdy také vůbec ne. Někdy se nám svět jeví jako krásná zahrada, někdy jako beznadějné slzavé údolí, někdy jako nesmyslný podnik. O podstatě všeho přemýšlelo mnoho lidských synů a dcer. Došli k tomu, jiní zase k onomu, a pouze někteří vyvolení se dopracovali k číslu 42.
Některým se ale přihodila zvláštní věc. Jako by je někdo volal, jako by na to všechno nebyli sami. Adame, kde jsi?
Autor: Jan Soběslavský
Zdroj: Český Bratr
Existence zla. Všemohoucí dobrý Bůh, který nás miluje, ale nezasahuje ani do genocid. Který stvořil dobrý svět a člověka ke svému obrazu – tak jaký tedy je? Je Bohem našich definic a frází? Kvůli Adamovi že přišlo zlo? Copak je tak malicherný, že by toto dopustil? A kvůli prvním lidem se i nevinná zvířata bez hříchu začala požírat? Katechetické definice ani teologie neodpovídají na existenciální otázky. Zjednodušují a ubližují mnohým trpícím stejně i více, než jako ubližovali Jóbovi přátelé, když se snažili logicky zdůvodnit (sami pro sebe, aby mohli být v klidu), cože to ten Jób asi musel provést, že byl tak potrestán. Nebylo by lepší přestat s ubližujícími teoriemi a postavit se nazí existenciální krizi, vzít strach, pochybnosti a nejistotu za součást života? Přestat být těmi sebejistými křesťany a přiznat si, že nevíme nic, že nemáme ani jistotu Boží existence, ani jistotu, že pocity, že Bůh je s námi, mluví k nám mohou být výplodem naší duše hledající existenciální jistotu a spočinutí. Vzpomínám na lživí knihy Vasuly Ryden, kde si vymýšlela co jí Ježíš řekkl. A bylo toho obrovské množství – přiznala, že psala ´to, co si myslela, že by Ježíš řekl. Počítáme také s tím že i někteří lidé, které označujeme za proroky či za svaté, mohli slyšet hlasy jako schizofrenici? Proč se nikdo nezaobírá vírou, nejistotou a obrannými mechanismy lidské psychiky z odbornosti psychologie? Proč si neupřímně hrajeme na to, že pochyby mají lidé neznalí učení církve nebo slabí ve víře?