Církev by měla sloužit jako místo péče, podobně jako polní nemocnice, ne jako aréna pro kulturní konflikty. Je nejdůležitější, aby stála na straně slabších, zranitelných, zneužívaných a trpících, namísto toho, aby se stala příčinou jejich utrpení. Křesťanský lobbing nesmí v demokratické společnosti zvítězit nad právy jednotlivců, a to ani v případě tzv. manželství pro všechny.
Česko není křesťanský národ, paradoxně se však křesťanský lobbing v české politice stává stále běžnějším jevem, který vyvolává hluboké filosofické a etické otázky ohledně vztahu mezi náboženstvím a veřejnou sférou. Nedávné události jako odmítnutí návrhu tzv. manželství pro všechny parlamentem, kde lobbingová kampaň za zamezení schválení manželství pro homosexuální páry sehrála klíčovou roli, ukazují, že násilné prosazování náboženských principů do sekulární společnosti není správné.
Iniciátoři této lobbingové kampaně tvrdí, že tradiční rodinné hodnoty jsou ohroženy a že jedním z důvodů jejich úpadku jsou vztahy osob stejného pohlaví. Nicméně je možné, že skutečnou společenskou hrozbou jsou právě radikální křesťané.
Křesťanský lobbing v politice často operuje s přesvědčením, že jeho cíle jsou založeny na etických a morálních principech, jako je ochrana tradiční rodiny či hodnot manželství. Nicméně pokud je tato agenda prosazována skrze silové lobbování, vstupuje do konfliktu s principy demokracie a sekulárního státu. Tím, že se snaží uplatňovat náboženskou víru jako základ legislativy, dochází k narušení principu pluralismu a respektu k různorodosti hodnot a životních stylů v moderní společnosti.
Církev do civilního manželství nesmí zasahovat
Americký politolog Robert D. Putnam zdůrazňuje, že náboženské organizace mají právo vyjadřovat své postoje a účastnit se veřejné debaty. Avšak toto právo nesmí být zneužito ke klamné manipulaci s mocí, či k vytváření nedemokratických vlivů v politickém procesu. Křesťanský lobbing by měl respektovat princip oddělení církve a státu a v souladu s tím neusilovat o prosazování jednostranné náboženské agendy na úkor práv a svobod jednotlivců.
Vztah mezi státem a církvemi v České republice dostal restitučním procesem definitivní podobu. Až bude zcela odškodněn majetek, který byl církvím ukraden, přejdou církve na úplné samofinancování. Odluka církve od státu uspořádala vzájemné vztahy tak, že se náboženské spolky neliší od jiných sdružení. Prospívá tak nejen jednotlivcům, kteří vyznávají svou vlastní víru, ale také umožňuje těm, kdo zastávají odlišné přesvědčení, mít stejná práva. Žádná víra by neměla být v sekulární společnosti zvláště chráněna nebo upřednostňována.
Pokud je naší prioritou jako křesťanů získat právní a politická privilegia místo prosazování rovných práv všech českých občanů, pak nám unikl smysl toho, co to znamená být křesťanem. Na tento znepokojivý trend se ve vztahu k Alianci pro rodinu snažili loni upozornit někteří křesťané otevřeným dopisem, kde upozorňovali na zlehčování důležitosti volebního práva žen, šíření morální paniky a davové hysterie v souvislosti s popíráním vědeckého poznání nebo třeba naznačování toho, že homosexualita je nemoc.
Politolog Robert Dahl poukazuje na to, že demokracie není založena pouze na většinovém rozhodování, ale také na ochraně menšin a respektování jejich práv. Křesťanský lobbing, který se snaží omezovat práva sexuálních menšin či jiných skupin na základě náboženských přesvědčení, nerespektuje tuto zásadu a představuje nebezpečí pro rozmanitost a inkluzi.
„Tradiční“ rodina neexistuje
Osobně považuji koncept „tradiční rodiny“ za idealizovaný obraz, který nikdy úplně neexistoval. Západní představa rodiny, ovlivněná antickými a středověkými kulturami, prosazovala nukleární model rodiny a monogamní manželství. Před nástupem křesťanství byly běžné rozvody a neúplné rodiny. Nástupem církevní moci se tato situace změnila, došlo k zákazu rozvodů a k posílení instituce manželství jakožto něčeho nedotknutelného. I přes tento ideál ze společnosti ale nezmizely neúplné rodiny, nemanželské děti nebo opuštění lidé.
Ve středověku a následném období reformace se rodinné role proměňovaly, ačkoliv se ideál „tradiční rodiny“ neopustil. Nástupem průmyslové revoluce a urbanizace bylo běžným jevem, že se i nejbližší příbuzní museli často rozdělit kvůli práci. Děti byly posílány k výchově do jiných rodin, nebo od mládí musely pracovat.
Dnešní diskuse o „krizi tradiční rodiny“ odráží spíše nové výzvy, které vystřídaly starší problémy. V českém prostředí je tradiční rodinou spíše ta rozvedená, neúplná nebo s nesezdanými partnery. Je důležité vést o těchto současných rizicích otevřenou debatu mezi církvemi a státem, církev by se ale měla vyhýbat ideologickým konfliktům. Její úkoly vyplývají z následování Ježíše, což znamená lásku k němu a touhu jej napodobit, ne jen snaha o moralismus. Církev by měla sloužit jako místo péče, podobně jako polní nemocnice, ne jako aréna pro kulturní konflikty. Je nejdůležitější, aby stála na straně slabších, zranitelných, zneužívaných a trpících, namísto toho, aby se stala příčinou utrpení.
Hezký článek, ale mám v tomhle tématu ještě větší zmatek. Proč musí mít každá strana kus pravdy? Je nějaká univerzální? Poslední dobou církev prožívá poslední časy. Mám se obávat vlády homosexualistu, jak předeslal v roce 2018 bývalý ministr školství v homilii na sv. Václava. Kniha Zjevení je o naději v Kristu Ježíši. Kéž chodí po zemi i té české malí Kristové, jak mluvil a žil Bohumil Hrabal, z knihy Evangelium podle BH od Pavla Hoška. A čím více nesmyslných zákonů jako manželství pro všechny, tím více příležitostí pro nás s malým jk uvnitř kristovců.
Souhlasím s autorem, že „násilné prosazování náboženských principů do sekulární společnosti není správné.“ Autorův text je možno chápat jako varování, v žádném případě ne jako popis reálné situace v České republice, k ničemu takovému totiž v České republice nedochází.
Nevím o žádné relevantní společenské síle, která by o něco takového usilovala. Autor snad má jinou zkušenost? Nemohu hovořit za všechny odpůrce a kritiky tzv. manželství pro všechny, nelze vyloučit, že se mezi nimi jako jednotlivci vyskytují i ti, které autor označuje za „radikální křesťany“.
Pokud však jde o aktivity nejviditelnější organizace, hájící instituci manželství jako svazku muže a ženy, tedy spolku Aliance pro rodinu, pak její argumentace byla dlouhodobě konzistentní a byla založena nikoliv na „prosazování jednostranné náboženské agendy“, jak píše autor, nýbrž na argumentaci, že „funkční rodina založená na manželství muže a ženy vždy představovala nejlepší formu pro výchovu dětí“. Tedy na hájení staletími osvědčené instituce, mající základ v samotné přirozenosti člověka. Aliance pro rodinu nevnucuje nikomu „křesťanské zákony“, naopak hájí status quo před neuváženými sociálními experimenty.
Aliance se rovněž nikdy neprezentovala jako křesťanská organizace nebo organizace zastupující zájmy té či oné církve. Ano, mezi členy a aktivisty aliance je nepochybně řada křesťanů, ty je však možno nalézt i mezi členy např. řady politických stran napříč politickým spektrem. Že i křesťané jsou plnoprávnými občany, kteří mohou prosazovat své názory všemožnými prostředky, činí-li tak v souladu se zákony, na tom se s autorem doufám shodneme.
A pokud jde o lobbing, pak je-li prováděn transparentně a v souladu se zákony, pak jde o legitimní způsob prosazování politických zájmů. Stejně tak, jako za své hodnota a zájmy lobbovali zastánci tzv. manželství pro všechny, lobbovali za své hodnoty a zájmy jeho odpůrci. Neshledávám na tom nic nepatřičného, vždyť to je samotná podstata demokratického politického života!
Jaký máte náhled na iniciativu spolku tradiční rodina pana Chytrého? V současné době se ptám jestli tradiční rodina v současné podobě není příliš izolovaná a individuální. Nenastinil autor článku rodinu jako pospolitost lidí různého ražení. Jak to asi bylo v časech starého zákona. Rodové linie 12 kmenů izraelských, pod které se ukryjí sirotci, vdovy, cizinci a bratři v různých partnerství(chváliči, bojovníci, kněží), ve své čistotě.
Vnímám je velmi špatně. Šíří dezinformace Podle toho co šíří, jsou to proruští propagátoři. Mluví jako oni, mají cíle jako oni, jsou to oni. Sladké obrázky a řeči hodné sekty.
https://www.heroine.cz/zena-a-svet/7890-zdegenerovany-zapad-a-genderova-ideologie-jak-nenaletet-proruske-propagande
Autor studoval sociální patplogii – “Aliance pro rodinu” je patologická skupina prosazující ruské zájmy. A těmi zájmy jsou: Rozdělování demokratických společností, šíření strachu a nesnášenlivosti, šíření lží poplašnými zprávami, radikalizace nacionalistů a klerofašistů (“ohrožený” bílý heterosexuální muž a “tradiční rodina”) apod. “Výbor pro ochranu rodičovských práv” svého času dělal ostudu nám všem křesťanům, nyní dělá totéž ALIPRO. Škodí ženám, dětem, rodinám, církvi a všem obdobně jako Kotleba s křížkem na klopě. Za své cíle bojují nečestně pomocí lží, manipulací a nátlaku. Nejsou křesťané, ale manipulátoři.