Občas se v médiích ozvou nářky nad vzrůstajícím počtem nezadaných lidí. Pod podobnými příspěvky se pak na adresu singles objevují nelichotivé komentáře. Jsou to sobečtí kariéristi, kteří jednou přijdou na to, že nemít partnera a děti bylo to nejhorší rozhodnutí v jejich životě. Vždyť přece v minulosti to vše tak pěkně fungovalo. Lidé více věřili v Boha, dodržovali přikázání a vážili si manželství i dětí jako božích darů. Kde se tedy stala chyba?
Těch chyb je víc
Tak například manželství nebylo vždy vnímáno jako dar dvěma milujícím se lidem. Je to romantická iluze, které dnes rádi věříme. Podíváte-li se na důvody uzavření církevních sňatků například králů, ale třeba i obyčejných lidí, šlo z velké části o pragmatismus. K motivaci mohlo patřit výhodné připojení území, spojení statkářských rodin a majetků nebo třeba vymazání vzniklého dluhu (jak je tomu v případě dohodnutého sňatku v Prodané nevěstě).
V matrikách jsem často narazila na údaje, které mě, řečeno jazykem bulvárních „žurnalistů“, doslova šokovaly a braly dech. Datum narození malého dítěte a úmrtí matky se shodovalo. Datum dalšího sňatku vdovce následovalo jen dva měsíce po jejich smrti. Jak to bylo možné? To se tak brzy zamiloval? Ne. Oženit se co nejdříve bylo prostě nutné. Muž nemusel zůstat po smrti manželky a dítěte sám, mohl mít doma ještě další čtyři děti a potřeboval k nim co nejdříve novou matku. S partnerskou láskou si v tu chvíli nikdo hlavu nelámal. Druhou i třetí manželkou bývala často starší neprovdaná žena nebo vdova.
Proč jsem pořád single?
Jak to kdysi v manželství fungovalo? Role byly předem rozdané. Někdy lépe, jindy hůře. Prastrýc, kterému bylo nedávno devadesát osm let a pamatuje mou praprababičku (ročník 1860), mi vyprávěl, že u nich na vesnici bývalo normální, že muž půlku výplaty propil a teprve druhou donesl domů ženě. „Ženy byly otrokyně!“ říkal mi. No, neberte to. Ale ono často nezbývalo nic jiného. Lepší než zůstat na ocet. Strpět kde co, navenek vzbuzovat iluzi vzorné rodiny a případné nezdary „zakrývat širokou sukní“. Vždyť co by řekli lidi?! Takže ne pán Bůh.
Co se dětí týče, nebylo s nimi často vůbec zacházeno jako s božím darem. O tom by mohly vyprávět zdi klášterů a nalezinců. Ale ani ve spořádaných rodinách s osmi dětmi ze třech manželství neměly vždy všechny z nich stejné postavení. Poslední přeživší manželka často upřednostňovala zájmy svých dětí nad zájmy těch vyvdaných. Ostatně o macechách toho byly napsány stohy, netřeba dále rozvádět.
A nakonec ti svobodní
Dnes máme pocit, že dříve se všichni museli vdát nebo oženit, aby naplnili Boží vůli. Ale tak jednoduché to nebylo. Dětí bylo hodně a majetku málo. Kdo si vezme holku bez věna? Kdo se chce přiženit na statek, kde hospodaří další čtyři sourozenci? Když se podíváte na příběhy klasické literatury, jakými jsou například Helimadoe nebo Petrolejové lampy, zjistíte, že to s tou ženitbou skutečně nebylo i přes všeobecnou propagaci výhod nebo povinností manželství tak lehké. Pokud zrovna nejste velcí čtenáři, doporučuji ke zhlédnutí pohádku Lotrando a Zubejda, kde je výslovně řečeno, že „sestra Anna… zatím žije neprovdána, stará se nám o dobytek… a je pravou rukou… ženy, Máni“. A neměli bychom zapomenout ani na Janinku z Broučků.
Část lidí vždy zůstávala neprovdána nebo neoženěna, a tím pádem mohla pomáhat ostatním, kteří měli spoustu práce kolem svých dětí, pomáhali s péčí o staré rodiče, na statku, na poli... Určité procento z nich bylo ovšem bráno jako obtížné břemeno pro rodinné příslušníky, kterým pak, lidově řečeno, viselo na krku.
Uplatnění singles ve společnosti
Nevím proč, ale v soudobé společnosti je stále zakořeněna představa, že žena vždy všechno zvládala úplně sama. Můžete slýchat historky o tom, jak jedna teta porodila a druhý den šla na pole. Ano, někdo to tak mohl mít. Zvlášť, když nepatřil k těm 20 procentům zemřelých při porodu. Ale většinou neměl. V jednom muzeu nám průvodkyně vyprávěla, že dřív si žena odpočala jen v koutě nebo v hrobě. Kout byla oddělená část místnosti, kde ležela šestinedělka s novorozencem. Manžel k ní moc nesměl, o běh domácnosti a další děti se často staraly právě neprovdané či ovdovělé sestry, tetičky nebo kmotry. Singles také pomáhali s péčí o přestárlé nebo nemocné rodiče, a pokud se jim v životě dařilo, často finančně podporovali děti svých mnohodětných příbuzných. Stejně jako dnes, ani tehdy se to však nedalo říct o všech.
Obecně vzato, singles byli a jsou ve společnosti potřeba. Jsem ráda, že jich mám pár kolem sebe. Na většinu z nich je možné se častěji obracet nejen s nějakým problémem, ale i v případě pozitivního zážitku. Kvůli absenci vlastního partnera nebo dětí mají singles a bezdětní často větší prostor věnovat se ostatním, když je to zrovna třeba. Nejsou tolik svázaní termíny rodinných návštěv, víkendových zápasů nebo koncertů dětí a časovými nároky partnera. Komu zavolat? Je půl osmé. Tady koupou, tady krmí, uspávají, tihle mají na návštěvě tchýni. Kdo mi teď vezme telefon? Odpoví na zprávu?
Někdo je single z přesvědčení, jiný proto, že nenašel toho pravého. Každý k tomuto stavu došel jinak, ať už více, či méně šťastně. To samé lze však říci o manželství.
To je pěkně vychcaný článěk. paní vy jste neuvěřitelný a nelidský sobec.