Příspěvky podle tagů
29 příspěvků
Přátelství je zvláštní věc. Vzácná. Kolik má člověk přátel? Těch opravdových, skutečných? Nikdo neřekne, že mnoho, ale někdo možná řekne, že žádného. Mít celoživotního přítele je skutečný dar. Já sám mám tři, a jednoho, kterého jsem měl, jsem ztratil. Nevzpomíná se mi na to lehce.
Sdílet
Ticho, světlo, oltář, kříž, schrána Nejsvětější svátosti. Místo, kam si nejdete odbýt své náboženské povinnosti. Místo, kde se neuspokojují náboženské potřeby jako v nějakém duchovním supermarketu. Místo, kde se není třeba blýsknout znalostmi, tituly, známostmi. Místo, kde si můžete najít své vlastní, osamocené místečko a sundat si masku, kterou nosíte venku proto, abyste přežili.
Sdílet
V životě je mnohokrát potřebné předat si informace, popsat situaci, nastínit plány. Zbytečná jsou ale mezi skutečnými přáteli slova popisující vnitřní stavy, nálady a pocity. Zbytečná bývají i slova všelijak hodnotící.
Sdílet
Přátelství je „hodnotou svého druhu“, napsal teolog Bonhoeffer z nacistického vězení příteli. „Na rozdíl od manželství nebo příbuzenství se netěší žádným uznaným právům“ ani není na rozdíl od manželství či státní moci založeno Božím přikázáním; přece však patří k člověku. Je jako „květy chrpy v obilném poli“, jako závan z říše svobody, jež obklopuje lidské povinnosti.
Sdílet
Často se mi nedaří vyznat se ve svých emocích. Domnívám se, že bych měla své city prožívat, cítit je, ale necítím nic. Nebo cítím něco odlišného, než jsem si představovala. Někdy se tím trápím, protože si myslím, že chybuju. Přece bych tu lásku měla cítit! Ale láska není cit. Je to rozhodnutí.
Sdílet
Zamyslela jsem se nad tím, že jedno docela obyčejné slovo ve mně mohlo vzbudit tak silné vzpomínky. Možná, že adresátka mého dopisu by si ničeho nevšimla. Ale mně to vadilo.
Sdílet
Pořadatelky konference pro ženy, kterou nazvaly Fika (čas na malé občerstvení, typické pro švédskou kulturu), mne požádaly o spolupráci. Ráda jsem souhlasila. Vtipný název s příjemným obsahem mi imponoval. Dostala jsem na starosti jeden z týmů. Cítila jsem se tím docela poctěná.
Sdílet
„Farnost nesmí být divadlo jednoho herce,“ říká Vladimír Záleský, který je už dvacet let farářem ve Ždáru nad Sázavou. V rozhovoru pro podcast Příběhy bez filtru mluví o přehnaných nárocích na kněze, svých zkušenostech s odstraňováním pocitu, že musí zvládnout všechno nebo o tom, jak jsou pro něj důležitá přátelství.
Sdílet
Nejednou jsem narazila na uzavřený kruh kamarádek a cítila se jimi odmítnutá. Styděla jsem se, když jsem nechápala, čemu se smějí. Připadala jsem si nedostatečná. Patrně ne dost dobrá, abych mohla být součástí tohoto úžasného, zářivého společenství, které náleželo zjevně pouze vyvoleným.
Sdílet
Známe se už aspoň milion let. Považuji tuhle holku za svou přítelkyni. Stála jsem jí po boku, když prožívala nehorší období svého života. V jejích nejhlubších pádech jsem cítila jako svou povinnost zůstávat přítelkyní. I když se od ní všichni odvraceli, protože je děsily její hříchy, věřila jsem, že Ježíš je přítelem navždy. A já chtěla následovat Ježíše.
Sdílet









