Příspěvky podle tagů
513 příspěvků
Ježíšovo zmrtvýchvstání, po němž se zjevil učedníkům, aby jim nakonec před očima vystoupil do nebe a vrátil se zpátky ke svému Otci, je, jak se dnes říká, megazázrak, hodnocený jako dvanáct z deseti. Řada bohoslužeb v mé církvi připomíná napříč liturgickým rokem spíše smuteční procesí.
Sdílet
Když se nám někdo svěří, že se mu zjevil Bůh nebo že s Bohem dokonce mluvil, nejspíš pojmeme podezření, že si dotyčný buď vymýšlí, anebo se u něj začíná projevovat duševní onemocnění. V evangelické tradici převládá názor, že Bůh se sice „mnohokrát a mnohými způsoby“ (Žd 1,1) zjevoval v biblických dobách, ale poté se odmlčel, a jediný způsob, jak k nám dnes promlouvá, je skrze slova Bible, tedy pouze zprostředkovaně.
Sdílet
Kdysi dávno se před dětmi nemluvilo ani o zločinech ani o smrti, a o sexu už vůbec ne. Věci se s časem ovšem značně posunuly, dnes je nám jasné, že „něco“ děti vědět musí. A právě o sexu.
Sdílet
Napadl mě geniální nápad. Nevím, jestli jsem originální, možná to tak dávno děláte, ale já na to přišla teprve nedávno. Můj muž bude mít zase jednou po pěti letech hezky kulaté narozeniny. Jak je jeho zvykem, nic zvláštního ani konkrétního si nepřeje. Minimálně nic z toho, co by se dalo darovat.
Sdílet
Miluju lehkost. Obdivuju každého, kdo jí dosahuje, každého, kdo pracuje se samozřejmou lehkostí a vtipem. Samozřejmě vím, že dosáhnout lehkosti v jakékoli disciplíně není jen tak, že to vyžaduje mnoho vytrvalé pilné práce, spoustu času a kázně. A vrtá mi hlavou, jak to, že někteří lehkosti dosáhnou a jiní se pořád hmoždí jako ti broučci, co postrkují svou kuličku po cestě.
Sdílet
Zaujme neokázalostí veršů. I přes útlak ze strany komunistického režimu nezahořkl, naopak prostřednictvím prosté poezie vyzýval čtenáře ke smírnému ponoření se do tajemství krajiny a objevování jejích krás. Podle něj se díky novému vnímání obyčejných věcí můžeme setkat s věčným. Má nám katolický básník Jiří Suchý co říci i po sto letech od svého narození?
Sdílet
Možná někteří lidé neví, že slovo oběť musí vzhledem ke své etymologii nutně souviset s oltářem, a tím pádem i s božstvem. Občas mě tak zvedá ze židle, když mluvíme o obětech v souvislosti s terorem, který není žádným náboženským úkonem, ale prostě zlovůlí člověka, píše v Glose Daniel Kvasnička.
Sdílet
Někteří věřící mají tendenci připisovat odchod věřících z církví Druhému vatikánskému koncilu a s nostalgií hledět k dobám před ním. Podle mé zkušenosti se však některá církevní společenství nerozpadla proto, že by byla příliš progresivní. Nepřekonatelné problémy se objevily v okamžiku, kdy jedna skupina lidí začala protlačovat do centra dané komunity své vlastní ego, píše v komentáři Zdeněk A. Eminger.
Sdílet
Popeleční středou jsme vstoupili do velikonočního okruhu, do předsíně největších křesťanských svátků, do přípravné kající doby postní. Na Popeleční středu nebo na první postní neděli si necháme na čela vepsat popelem znamení kříže. Není to „křížek pro štěstí“, nýbrž zcela specifické žehnání: znamení zasvěcení do díla pokání, proměny, metanoia, obrácení.
Sdílet
Nevím, proč se škarohlídi rozčilují nad tím, když si partneři dají ke svatému Valentýnu něco jiného než tuhou žínici či svazek biskupských oběžníků, aby měli po večerech co číst. Květina, procházka, výstava, dobrá večeře, sdílený čas, to všechno jde v nejlepší tradici křesťanského života. Ať už váš Valentýn bude vypadat jakkoliv, připomeňte si zázrak, v němž vám bylo dáno potkat člověka, který se spolu s vámi vydal na vaši společnou cestu do věčnosti.
Sdílet









