Tak tu máme další nový rok. A stejně jako kdykoli předtím ani tentokrát nevíme, co nám přinese. Máme se těšit? Nebo bát? Okolnosti moc růžově nevypadají. Slibů by se ještě dalo nasbírat dost, ale víte, jak to s nimi chodí. Sliby, chyby. Kdo se na lidské sliby spolehl, často dopadl špatně.
Když přemýšlím o životě, když hledám radu k rozhodnutí či porozumění tomu, co se kolem mě děje, rád sahám po bibli. Ty staré příběhy dovedou promluvit i do konkrétních situací mého života, mnohokrát jsem si to ověřil. Vane z nich zkušenost stovek generací, slyším z nich ale i oslovení Boží.
Bůh ví, jak to na našem světě chodí. Rozumí nám i běhu událostí. Jestli ale rozumí našemu světu Bůh, vůbec to ještě neznamená, že mu mohu porozumět i já. Sleduji, co se děje, a nedaří se mi v tom objevit nějaký smysl. Nezdá se mi, že bych nacházel nějakou logickou linku, směřování odněkud někam. Zmatek nad zmatek a v něm marnost nad marnost, jak říkal už biblický Kazatel. Nevede to k ničemu.
Jak to vlastně je s Božími sliby pokoje, zdraví, úspěchu a prosperity? V bibli jich přece nacházíme dost, tak jak to, že právě já jejich naplnění zrovna neprožívám? Jsou jen iluzí, nebo na mě Hospodin zanevřel a já jsem na tom hůř než ostatní? Nakonec, vidím na vlastní oči, že se mnozí mají lépe než já.
S jakým očekáváním pak mám vítat dny a měsíce právě začínajícího roku? Z biblického pohledu bych řekl, že s nadějí. Asi bychom raději slyšeli, že s jistotou, zajištěním, nějakou garancí. Tu ale nemáme. Pán Bůh si zjevně cení víc důvěry než práva a podepsaných smluv.
O co tu důvěru ale opřít? O jeho slovo? Vždyť tam jsou sliby, které se očividně nenaplnily. Třeba v devadesátém prvním žalmu čtu: „Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového.“ Nebo o kousek dál: „Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.“
Jak tomu mají rozumět třeba křesťané na Ukrajině? Nebo sami židé, z jejichž historie tato slova pocházejí. Cožpak neprožili holocaust? Těžké otázky. První, co k nim povědět, pokud v nich hledáme oporu do příštích dní, bude prosba. Prosím, čtěme pozorně a jen to, co bible skutečně říká. Citované pasáže nejsou Božími sliby, jde o výraz žalmistovy touhy. Hospodin často vychází lidské touze vstříc, není jí ale vázán, věci se mohou vyvíjet i jinak.
Dívám-li se na budoucí dny roku dva tisíce dvacet tři, opírám se o jiný biblický text, o skutečný Boží slib: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ Pravda, i ten původně platil jednotlivci, Pán Bůh ho kdysi dal Jákobovi, jenomže po staletích se k němu vrátil autor epištoly Židům. A zobecnil ho.
Jelikož věřím, že celá bible je Božím slovem, že její sepsání vedl Boží Duch, věřím i tomuto zobecnění. V něm se říká: „Proto smíme říkat s důvěrou: Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“. Vím, že mi lidé mohou udělat mnoho zlého, můj Bůh mi je ale blízko. Dá mi sílu všechno zlé unést a vysvobodí mne, vyvede mne do bezpečí. Tomu věřím, s tím počítám i na počátku nového roku.
Autor: Petr Raus
Bojí se jen ti, kteří nevěří v Boha a lidé budou ve velkém soužení a může kdykoliv Bůh Jehova zasáhnout a zastavit tento zkažený svět ovladaný satanem a partou demonů.