Přední český psycholog Jeroným Klimeš popisuje, jak se z náboženské perspektivy dívá na současný stav (nejen české) společnosti. „Bůh stvořil svět jako polotovar, jako drahý kámen, který naleznete na poli v bahně. Naším úkolem je ho očistit a vybrousit do šperku. Nečekají se od nás zázraky, pouze to, že tenhle svěřený úkol nebudeme flákat,“ říká mimo jiné v rozhovoru.
Myslíte, že dnešní ateistické české společnosti chybí tradiční hodnoty, které po staletí symbolizovalo právě náboženství?
Kdo dnes ví, co jsou to tradiční hodnoty? Jestli něco dnešním lidem chybí, tak je to myšlení stylem „jsme na jedné lodi“. V křesťanství se tomu říkalo budování Božího království. To znamená, že den doma nezačínáte otázkou: „Co by mi dnes udělalo dobře?“ ale spíš otázkou na šéfa: „Co bys dnes potřeboval, abych udělal, aby se nám všem dobře žilo?“ Takto je křesťan trénován, aby se díval na svět z nadhledu, jakýmsi orlím zrakem, nejen žabomyší perspektivou svých sebestředných zájmů. Tento velkorysý pohled na svět naší společnosti opravdu chybí.
Několikrát jste se vyslovil pro zrušení celibátu. Myslíte, že znemožňuje vytvoření takového zdravého nadhledu?
Touto otázkou mě vždy novináři trápí. Prakticky jsem o tom všechno napsal na svých stránkách. Hlavní argument je ale prostý: biskupové nejsou schopni nadchnout mladé muže pro tento ideál, a tak nechávají církev jednoduše vyhnít i v těch osadách, kde by ještě sehnali alespoň kněze ženaté. Takto za pár let neseženou ani ty ženaté. Zkostnatělí biskupové jsou tak pro církev jedním z největších nebezpečí, neboť mohu-li parafrázovat Ježíšova slova: „Vzali klíče od království nebeského, sami nevešli a těm, kteří chtěli vejít, v tom zabránili.“ Já jsem na světě půl století a za tu dobu opustilo katolickou církev pět miliónů obyvatel Česka, to je pro duchovní vůdce otřesná vizitka.
Vy sám jste ženatý a se svou ženou máte tři děti. Jak myslíte, že je koncept tradiční rodiny vnímán dnešní společností?
Dnešní společnost žije pod praporem experimentů. Tradiční rodina byla "vytuněná" na evoluční nastavení člověka tak, aby v ní děti optimálně vyrůstaly a lidem se v ní nejlépe žilo. Komunikace manželů je vždycky složitá věc, ale funkční komunikace po rozchodu v rámci střídavé výchovy je nadlidský výkon. Vychovat děti, když jsou si manželé věrní, není snadné, ale vychovat je, když jsou rodiče promiskuitní, je prakticky nemožné. Je to jako na silnici – jezdit podle pravidel silničního provozu je jistě nudné, ale je to způsob, jak s největší pravděpodobností dojet do cíle ve zdraví.
Když už se pouštím do tak šíleně náročného projektu na třetinu svého života, jako je rodina, dávám si hodně záležet, aby to dobře dopadlo. Když pak stejně přijde debakl – to se může stát každému – tak si řeknu: „Jo, blbý, ale já už jsem neměl žádné rezervy. Dělal jsem, co jsem mohl.“ Pokud někdo nedělá pro rodinu, co mu síly stačí, ale jen, jak je mu to příjemné, tak je to pro zdar rodiny zoufale málo. Neúspěch je vcelku zaručen.
Takže monogamie podle Vás k úspěšnému dojetí do cíle může být spíše výhodou?
Lidský druh je starý, dejme tomu, dva milióny let. To není dlouhá doba. Například velryby jsou mnohem lépe adaptovány na své tekuté prostředí než my lidé na svou civilizaci. Lidský druh je pořád ve vývinu. A monogamie je směr, kterým se lidský druh vyvíjí. Je to zjevně evolučně mladší a úspěšnější strategie než polygamie či promiskuitní strategie, která se soustředí na množení. Proto je také monogamie pomalu vytlačuje. Děti z monogamních rodin prostě lépe přežívají, zejména v míru.
Je manželství nutným předpokladem pro zdravý vývoj vztahu?
Já dělám vlastně na vztahové JIPce. U mě se objevují jen vztahy na hranici života a smrti. Obecně se ale ví, že od revoluce mezilidské vztahy hodně zdrsněly. Dá se říct, že vše, co se týká techniky, se od revoluce zlepšuje. Většina věcí týkajících se mezilidských vztahů a rodiny jdou od deseti k pěti. Manželství přidává podle statistik na stabilitě soužití páru přibližně tři roky života. Není to moc, ale také to není málo. Je to rozhodně plus. Kdyby se jednalo o rakovinu a někdo vám řekl: „Dojdete na obecní úřad, řeknete ano a dostanete tři roky života k dobru,“ kdo by tam nešel?
Svatba je společné prohlášení: „Ano, my dva se pouštíme do náročného projektu, kterému se říká rodina a stárnutí, protože ve dvou se to lépe táhne. Uděláme vše, co je v našich silách, abychom dojeli do cíle. K tomu ať nám pomáhá Bůh.“ To je přeci skvělá idea, ne? To si musejí říci nejen manželé, ale i každý sportovní tým, jinak nic pořádného nedokáže.
Jsou ty drsnější vztahy důvodem, proč se lidé dnes bojí závazků?
Závazky, sliby a předsevzetí jsou nástroje na budování pevné identity: „Vím, kdo jsem, odkud přicházím a kam směřuji.“ Existují totiž dva druhy životní spokojenosti. Jedna je požitková a druhou je identita. Člověk musí mít vyvážené obě. Moderní společnost ale přeceňuje požitky a podceňuje identitu.
Identita se ale buduje zápasem s živly a protivenstvími. Honza vždy musel bojovat s drakem, aby se mohl z nýmanda stát králem – to je panečku identita! Dnešní člověk před draky utíká, zůstává tak noname figurkou, což mu začne vadit v druhé polovině života, kdy si najednou uvědomí, že za ním nic a před ním už vůbec nic není. S pevnou identitou se totiž lépe stárne a umírá.
Jsou příkladem takového „útěku před drakem“ dnes poměrně časté volné vztahy?
Evoluční psychologové zmiňují poučku: „Kdo se nerozmnoží, bude vyselektován z evoluce.“ Blahobyt kupodivu představuje velké genové vymírání. Vymírá asi třetina populace za jednu generaci žen, neboť úhrnná plodnost je okolo 1,3 dítěte na ženu, tedy na pár muže a ženy chybí 0,7 dítěte. Je to srovnatelné se středověkými mory. Vymírají geny těch, kteří v této dost náročné době nejsou schopni mít děti. Občas na přednáškách dávám účastníkům dvě otázky: „Kolik máte dětí a kolik dětí jste chtěli?“ Na jednoho člověka, který řekne: „Mám více dětí, než jsem si přál,“ připadá tak 20 lidí, kteří říkají: „Mám méně dětí, než jsem si přál.“ Navíc při rozchodu přijde tak polovina rodičů o některé z dětí, protože se navzájem odcizí. Takže najednou zjistíte, že dnešní lidé mají brutálně frustrované rodičovské a pak později ještě více prarodičovské potřeby. Na toto utrpení je ale nikdo nepřipravuje.
Do toho ještě přicházejí sexroboti, takže už nebude potřeba ani volný vztah člověka s člověkem. Není to degradace člověka?
Etolog Konrad Lorenz přišel s konceptem supernormálního podnětu. Je to uměle vyrobený podnět, který je ale pro organismus mnohem lákavější než přirozený podnět. Například když dáte před dítě čokoládu a zeleninový salát, dítě většinou dá přednost čokoládě, i když je to umělé a méně zdravé. Mnohé z toho, co lidé vynalezli, působí na nás jako supernormální podnět – silně nás to přitahuje, i když je to nezdravé. Lidé mají silnější reakci na Facebook než na osobní rozhovor. Sociální vztahy nahrazují televizí, sex s reálným člověkem nahrazují sexroboti a podobně.
Dřív se říkalo dudlíku šidítko, protože na rozdíl od prsu nenakrmí. I tyto supernormální podněty jsou taktéž šidítka, ale jejich šálení bývá pro nás fatální, protože nás připraví o identitu, o vztahy či o kvalitní život. Musíme varovat zejména naše děti, že je to léčka, kterou jim přichystal moderní svět – něco jako pro Odysea vábení sirén. Je těžké jim odolat.
Jak se v takovém světě vábení sirén orientovat a jak mu odolat?
Dnešnímu světu chybí návody, jak zvládat nepříjemné prožitky, beznadějné situace a jak smysluplně žít v poslední třetině života. Osobně si myslím, že jsou univerzální návody, které by mohly být přijatelné jak pro věřící, tak nevěřící. Mám na mysli třeba Hippokratovu zásadu z lékařské přísahy: „Především neškodím.“ Snažit se jít světem tak, aby byl tam, kudy jsem prošel, byť jen o trochu lepší, než kdybych tam neprošel. Například když se procházíte lesem či městem, je fajn mít jistotu, že jste víc odpadků z toho lesa odnesli, než kolik jste jich tam třeba bezděky zanechali. Tomu říkám pozitivní odpadková bilance.
Prostě Bůh stvořil svět jako polotovar, jako drahý kámen, který naleznete na poli v bahně. Úkolem nás lidí je ho očistit a vybrousit do šperku. Nečekají se od nás zázraky, pouze to, že tenhle svěřený úkol nebudeme flákat.
Ptala se: Kateřina Hájková pro Flowee
Zdroj: klimes.mysteria.cz
Jsem ohromen tím, jak bylo téma v článku prezentováno. Když jsem na web vstupoval, doufal jsem, že se dozvím více a nebyl jsem zklamán. Při čtení podobných záznamů na webu se můžete ztratit…
Haha. Bůh stvořil svět jako drahý kámen? Polotovar? Ne, svět byl stvořen jako drahý kámen a pak přišel bůh, aby jej zničil. Máte to obráceně. Stačí se podívat zběžně do učebnic dějepisu – nejde o nic jiného než o dějiny násilí, smrti, moci a ovládání. Více méně ve jménu nějakého boha. A tím krmíme děti od jejich nejútlejšího věku. Aby byl transgenerační přenos dokonalejší…
Novaku mluvíte jménem Satany pozor na to!!! Církev bůh nestvoříl ale Satan. Isus nic nevlastnil jen měl 13 následovníků a jeden z nichž ho zradil.
Odpovědi na “vymírání” opravdu není nutné hledat ve víře či náboženství. Lidský druh tu je daleko déle než všechna tradiční náboženství, daří se mu poměrně dobře a populační boom nastal právě díky osvícenství a vědě. Nerozumím jak může být debata o vymírání jakkoliv relevantní v době, kdy na Zemi žije několik miliard lidí a přelidnění způsobuje značné problémy. Stejně tak nerozumím jakým právem si křesťané uzurpují monopol na hodnoty a tradice. V první řadě všechna náboženství přijala již existující pravidla, nikoliv zavedla. A pokud se pokoušela nějaká zavést, často neúspěšně, protože stála proti přirozenému stavu věci. Vždyť i obyčejné desatero vychází z přirozeného řádu. Vražda soukmenovce či krádež je špatná v každé společnosti. Neumím si představit že by tomu bylo jinak a daná společnost fungovala.
Možná by bylo lepší se lidí ptát proč nechtějí děti a ne tady špekulovat o tom, jestli je k bezdětnosti vede porno, facebook nebo lenost…
Dnes se zeptáte „Co bys dnes potřeboval, abych udělal, aby se nám všem dobře žilo?“ A spousta lidí vás označí za komouše nebo za ovci ze stáda. Nene, dneska je borec ten, kterej hlavně zarobí keš, nejde s davem a je drsnej. Nevěry a rozchody jsou pomalu důvodem pro machrování a macho pozici ve společnosti. Jsme úplně ztracení. čest výjimkám.
Začněme každý sám u sebe.
Jo bůh svět stvořil jako drahokam ale já nevím proč lidé mají tu potřebu usilovně upozorňovat na ten fakt. Nejsme všechni stejní a je i celkem logické že jsou i tací co o ten drahokam prostě nestojí??? Spíš my připadá že na tomto světě je až obludně těch co stojí jen o ty drahokamy a kvůli nim jsou všehoschopné. Pokud někdo chce sloužit jako maják mněl by se víc vyznat v lidech pokrytectví už natáhne!!!
Takě mám názor.Za 30 let co žiji,mi neustále kazí život politické prasata z ČSSD a dnes ANO.A všeobecně je politik něco jako škůdce.
Svatá pravda. Lidé již nedodržují desatero a podle toho svět vypadá. Každý si dělá co chce. Své hříchy již nenazývají pravým jménem, vše dobré a správné se překrucuje a pokřivuje. Smutná doba…
Dnes se každý blb prezentuje jakože má názor.A tito blbové,kterých přibývá,vstupují do politiky,páč by chcípli hlady,a tam údajně prezentují a prosazují své názory.
Lidé desatero nikdy nedodržovali a dnešní svět je jenom o sbírání těch diamantů. Všichni chcou jen brát ale nikdo nedávat ani ždibec zpátky.
On již dříve byl také článek, který kritizoval v dnešní společnosti, že hlavní hříchy byly předělány na ctnosti.
Ono se dá říci, že současná vyspělá společnost je opravdu vážně nemocná a to hned ve třech ohledech, fyzickém, psychickém i duchovním. Hřích je vlastně nemoc duchovní.
A není hřích hříchem teprve ve chvíli kdyho vnímáte jako hřích?
Desatero se nedodržovalo nikdy 😀 Navzdory přesvědčení náboženství netvoří morálku, nýbrž pokrytectví. Vraždí se pořád stejně, krade se pořád stejně. Nevěrní jsou si lidé pořád. Jediné co se změnilo je, že dnes se za to nikdo nestydí a nemanželské dítě lze odhalit, to je tak vše 😀
Nářky nad “smutnou dobou” jsou v každé generaci stejně jako nesmyslná glorifikace minulosti… máme nejdelší období bez válečných konfliktů, nejsou hladomory ani politický útlak. Co je na této době smutné a co bylo veselé na těch předchozích? Žijete pár dekád a přesto máte prapodivnou potřebu vyzdvihovat doby dávno minulé a zapomenuté…