Téma sexu je v běžné společnosti do jisté míry stále považováno za tabu. Jeho zakotvení a chápání v rámci církve je však ve své podstatě ještě horší. O sexu se nemluví, a pokud ano, pak pouze v duchovním smyslu. Co ale prožívají mladí lidé, kteří dodržují nastavená pravidla, nebo naopak poruší některá z nich? O tom pojednává dnešní díl podcastu Bez filtru.
Tereza je mladá křesťanka, která je již pět let vdaná a s manželem vychovávají jedno dítě. Prudérní katolická výchova se podepsala na jejím vnímání sexuality – pocity slasti brala jako hříšné a samotný sex pro ni byl až donedávna tělesný prožitek doprovázený bolestí. „Ale já jsem zároveň o sobě věděla, že to je můj psychický blok, že se nedokážu uvolnit, a z toho to celé bylo. A ve chvíli, kdy jsem to hodila za hlavu a dokázala jsem se uvolnit, tak najednou to bylo docela příjemné. Do té doby jsem to neznala, byla jsem smířená s tím, že sex bolí.“
Tereza zároveň dodává, že s manželem toto téma nechtěla moc řešit. Její příběh má však happy end – s manželem si v oblasti sexu začínají rozumět a sama Tereza se postupně svých bloků zbavuje. Se svým tělem se začala seznamovat už v poměrně mladém věku. Styděla se za sebe a měla pocit, že dělá něco hříšného. Tenhle pocit se promítl i do toho, jak během dospívání sebe samu vnímala – u zpovědi dokonce říkala, že dělá se svým tělem škaredé věci.
„Dovedu si představit, že jsem dělala tisíc horších věcí ve vztazích, například se sourozenci. Ale to, co jsem považovala za nejhorší hřích, bylo tohle.“ V Tereziných očích byli všichni v jejím okolí spořádaní a čistí, jen ona byla zrůda, kterou Bůh jednou potrestá. Kvůli tomu se začala Boha bát a její vztah k němu se zhoršil. Pocit provinění však v Tereze zakořenil na velmi dlouhou dobu. Dodává však, že stejný přístup k sexu vypozorovala i v nevěřících rodinách. O sexu se tak všude mluvilo jako o něčem, co je špatné.
Zmíněný pocit provinění – odkud se vůbec bere? Podle psycholožky Andrey Múdré v nás tento pocit zakořenil, protože nám bylo řečeno, že pocit slasti je špatný. „Slast je něco, co k nám fyziologicky patří, a pak záleží na tom, jak s tím nakládám – jestli tu slast vyhledávám za cenu promiskuitního chování, tak mi to asi nebude dělat dobře,“ vysvětluje.
Masturbace představuje možnost, jak se se svým tělem seznámit. Intimita však není jen sex, ale jakékoliv intimní chování. Stejný názor zastává i Jan Špilar, jáhen a kadeřník. "Masturbace je hledání vlastní identity a církev ji démonizuje proto, aby si na ní člověk nevybudoval závislost – to mu pak totiž brání v darování sebe sama."
Tereza však není jediná, kdo tyto pocity ve svém životě zaznamenal. Redakce obdržela mnoho příběhů od svých posluchačů. Jedním z nich je příběh ženy, která byla vychovávána v přísné katolické rodině. Když si našla přítele (nyní již manžela), objevily se první problémy, neboť nežili tak, jak by si katolické prostředí představovalo.
Po sňatku přišel sex, který byl dle jejích slov strašný. Ani teď, po několika letech manželského soužití, to stále není to pravé. S tím souvisí i to, že bylo těžké o nějakých sexuálních touhách a přáních vůbec s manželem hovořit. Posluchačka by si přála cítit se v této oblasti více svobodně, neboť má pořád jako žena strach, že ji Bůh potrestá.
Psycholožka Andrea Múdrá si myslí, že záleží i na psychice jednotlivce – pokud je spíše citlivý nebo úzkostlivý, mohou se problémy objevit snáz a špatný přístup k sexualitě si může v sobě nést po celý život. „Aby sexualita byla zdravá, tak předpokládá zdravý vývoj i z hlediska psychiky.“ Podle Múdré je důležité, aby se člověk vědomě rozhodl, že v oblasti sexuality něco chce, nebo nechce.
Třeba takové dodržení předmanželské čistoty nebývá vždy důsledkem vědomého rozhodnutí. Zdravá sexualita ale může i znamenat, že tyto nastavené hranice chci porušit. Mladým katolickým párům tak doporučuje, aby během chození alespoň objevovali tělo a touhy toho druhého, což pak plně mohou rozvinout v manželství. Zároveň si ale myslí, že pokud se objeví problémy v sexualitě, jedná se pak o součást komplexnějšího problému.
Jan Špilar si myslí, že se člověk musí během dospívání poznávat. Církev však zastává názor, že dospívající se mají zaměřit na ostatní. „Jak se chcete vypořádat se sexem, když nevíte, co vás vzrušuje?“ Celibát je podle něj výchova k trpělivosti, nikoli integrální součást duchovna. Celá situace okolo sexuality se podle něj dramatizuje i proto, že dnešní mladí mají tendenci se brát později. Zda to bude páru v sexu fungovat přitom lze zjistit ještě před tím, než spolu začnou pohlavně žít. Zároveň tvrdí, že vnímání sexuality je o zralosti a o tom, že člověk má být pánem svého těla.
Jan Špilar také věří v chemii – již na prvním rande lze poznat, jestli to v sexu bude fungovat, nebo ne. Pokud je tam vzájemná přitažlivost, postačí ze začátku i objímání nebo držení za ruce. „Sex je naše přirozenost. My jsme plni sexu, a pokud někdo tvrdí opak, tak je divnej.“ Tato jáhnova domněnka platí i pro kněze nebo řádové sestry.
Na závěr Andrea Múdrá uvádí, že chybu dělá i literatura nebo obecné přesvědčení o tom, že sex je od začátku skvělý zážitek. Zdůrazňuje ale, že pro některé nemusí být pohlavní styk příjemný, ba dokonce si z něj mohou odnést na dlouhou dobu trauma. „I v páru sexualita zraje a chce to čas. Pár ve 25 letech v sexualitě zažívá něco jiného než pár ve 40 nebo 50 letech,“ uzavírá Múdrá.
Zpracovala: Kristýna Kohoutová
Kupte si právě vydanou knihu “Sex, chlast a bláznivá láska na Pobřeží hříchu”, která pojednává o svobodném poměru katolíka k promiskuitnímu sexu. Distribuce Kosmas.
Problémem je neinformovanost, rodiče (věřící i nevěřící) svým dětem nepředávají důležité poučení o sexualitě a často to balí do mouder, že na to ještě mají čas… hlavně aby sis holka nepokazila život otěhotněním… že je to neslušné… že jim o tom taky nikdo nic neřekl, tak ty taky se na to neptej… Mnozí mladí si kladou otázku, jak se vůbec mohli narodit, neboť mají pocit, že sexuální život jejich rodičů neexistuje a nejspíš ani nikdy existovat nemohl. Informace tedy mladí čerpají z velmi neseriózních zdrojů a pornografie. Bohužel dospívající úplně nechápou, že to má k realitě velmi daleko a často se pokouší takto získané poznatky uvádět v život, což přináší mnoho zklamání na obou stranách. Kluci se diví, že nemají výdrž 40 minut a mají mindrák, že jejich penis nemá 25+ cm. Holky nechápou, proč kluci nejsou trochu něžnější a mají pocit, že jejich tělo je nějaké porouchané, když mají orgasmus 3x během 20 minut. Podle mne je důležité se o sexualitě s dětmi bavit a vysvětlit jim, že sex je věc hodnotná a krásná, a proto je potřeba k ní přistupovat zodpovědně.
Dobrý den,
je to hřích mimo manželství a nejde o “démonizování”. Peklo existuje…zbytek si volíte sami. I bezbožní mají problém se uvolnit a dupačka je bolí. O čem tento článek je? Vždyť s manželem můžete od rana do večera…a pokud máte problém, je to spíše na psychiatra nebo řekněte manželovi, ať vás udělá – je to problém?
Pokud jinak nemáte sexualitu pod kontrolou, tak to mě mrzí. PS: Byla jsem vychována u ateistů, jsem konvertita.
Sex má být aktem dávání lásky, ale masturbace je seznamování se s tělem a zároveň naplňování vlastní touhy. Myslíte, že masturboval v mládí Ježíš?
Byl jsem vychován v katolické rodině a jsem věřící člověk, i když dle církevních zákonů velmi hříšný. I za svobodna jsem měl několik sexuálních partnerek a po rozvodu církevního sňatku se znovu oženil. Ale mnoho církevních zákonů nechápu. Např. nezabiješ. Ve středověku církevní inkvizice odsoudila minimálně desetitisíce lidí. Popravila je sice světská moc, ale na základě církevního rozsudku. A pokud půjdu více do minulosti, na hoře Sinaj dostal Mojžíš desatero, kde bylo i nezabiješ. A když pak Izraelité přitáhli do země zaslíbené, dobyl Jericho a všechny jeho obyvatele povraždil. Jak se tedy jeho jednání slučovalo s přikázáním.
Nebo David, opěvovaný král, měl několik manželek a židovky mu nestačily, většinou měl pohanky. Ale i to mu bylo málo, smilnil s manželkou svého generála, kterého defacto zavraždil. Atd.
Nějak mi tam vypadl Jozue
Není to ani tak nezabiješ, je to spíše nezavraždíš. A ano, David měl normálně podléhat trestu smrti za ty dvě nezákonné věci, jak cizoložství tak opravdu úkladnou vraždu. Ale na tom příběhu je zajímavé to, že ukazuje sílu odpuštění. Protože na rozdíl od jiných hříšníků, třeba ten zloděj Achan v Jerichu.
Církev je totiž normální lidská organizace a ty svoje pravidla si často uzpůsobovala svým zájmům a řízení moci….bohužel,církev není žádná božská organizace.
Toto téma je pro většinu katolíků, kteří byli vychování v bigotních rodinách velmi traumatizujici. Mě osobně velmi negativně ovlivnila jak tato výchova, tak církev. Hned první objevování sexuality – masturbace – chodit s tím ke zpovědi stále nešlo (dělal jsem to prakticky denně) a já při tom ministroval a chodil i k přijímání, no hrozný… a pak to pokračovalo i ve vztahu, kdy jsem si nebyl schopen najít partnerku, neboť to bylo taky špatně a jsem stále sám a nemám daleko k zahořknutí… teď jakékoliv církevní předpisy už ignoruji, neboť církev slouží jen k ovládání druhých lidí. Smutné. Nyní mám k církvi velmi vlažný vztah. Je opravdu potřeba revize přístupu k této oblasti, neboť je to integrální součást života!
Alibismus. Církev neslouží k ovládáná lidí, ale učí lidi, jak se naučit ovládat. Člověk má vládnout svému tělu…
Souhlasím s vámi… katastrofa. Asi nechápou, že v manželství mohou, mimo nikoliv…
Mluvíte mi z duše! Už odmala jsem byla nucena chodit do kostela, ke zpovědi, k přijímání. Neustále jsem žila ve stresu, že udělám těžký hřích, zemřu a dostanu se do pekla. Troufám si říct, že panická a úzkostná porucha, která u mě vypukla, vznikla díky tomuhle. Od 20 let beru antidepresiva (je mi 40). Co se týče sexu, vypěstovala jsem si v sobě parádní bloky. Něco se podařilo časem odbourat, něco nikoli. Už asi 10 let do kostela nechodím, církev se mi zhnusila. Mami je až fanatická katolička (díky babičce) a častokrát jsem slyšela, jestli jsem byla v kostele… Ještě teď mi vysvětluje, že se musím modlit…. Ale vidím na ní, jak je lidsky nespokojená, všechno musí být akurátní a bohužel z ní vůbec necítím srdečnou lásku, ke které Ježíš vede…
Bohužel takových případů, kdy (z pohledu rodičů a církve) ta “nejlepší” výchova vedla k poníčení mladého života, je asi hodně. Já naštěstí blok k sexu nemám, za to děkuji. Našel jsem si k Bohu svou cestu. Dokonce i v katolické církvi se dají najít lidé, kteří jsou inspirativní (namátkou Rohr). Ale co se duchovní cesty týče, doporučuji psychology (mě osobně pomohl Berne a jeho Sex v lidském milování, kdy jsem pochopil, že jsem byl neustále v zajetí “rodiče”), ale i jiní Frankl, Jung atd. Jen nechápu, proč Bůh nechá, aby On sloužil lidským ambicím… Mnoho příkazů a zákazů jsou jen lidské výmysly a slouží k ovládání druhých ve jménu Boha… Přeji vám radost ze života, neboť mnoho katolíků jsou neustále pod gilotinou hříchu a nemají žádnou radost ze života jaký vedou: ve strachu, aby nezhřešili.
Tělesná touha a rozkoš je přirozenou součástí života. Je strašné, když něco, co je ve své podstatě hezké a příjemné, náboženské společenství degraduje na hřích.
A kterak poznat, jaká touha je správná? A z čeho mít rozkoš?
Přísloví říká, že máme nacházet opojení v náručí manželky : její prsa ať tě opájí , takže v tom se shodneme. Ale v akceptaci jakéhokoliv uspokojování ne. Přiznejme si, děláme to , dělá se to a není to ok, ale dá se s tím žít.