Vykreslil Vám někdy nějaký křesťan ‚obraz‘ skutečného Boha? Víte, malby zachycující letmé okamžiky mají svůj charakteristický rukopis – jsou tvořeny čistými barevnými skvrnami. Krátkými tahy štětcem tak docílí umělec jedinečné imprese. Z mé zkušenosti můžu Boží vstupy do mého života a rodiny přirovnat k pár tahům štětce. Proto Vám pro vykreslení celého ‚obrazu‘ nebudu vyprávět o mých osobních zkušenostech s Bohem, ale ukážu Vám celé Jeho dílo.
Bůh nejprve ‚uchopil štětec‘ a stvořil tento svět. Do zahrady světa postavil lidi. Dal jim rozum, city, vnímavé srdce a svobodnou vůli. Lidé Boha ctili. Neměli poznat smrt, neštěstí a bolest, ale v dokonalé harmonii s Bohem měli žít život bez konce.
Svoboda, která měla přinést do vztahu s Bohem vzájemně opětovanou lásku, se člověku stala ‚osudnou‘. Lidé darovanou svobodu neunesli. Navštívil je anděl Satan, který zpyšněl a chtěl být jako Bůh – vševědoucí a všemocný. Pro svou podlost byl oddělen od Boha. Pokoušel je ke vzpouře tím, že očerňoval Boží úmysly. Dopřáli jeho lžím sluchu, zvolili nedůvěru k Bohu a tím se oddělili od přebývání v Jeho blízkosti. Skrze tento ‚pád‘ vstoupil do světa hřích, bolest, smrt… A tak je člověk, když zemře, oddělen od Boží přítomnosti – je odsouzen zakoušet zlo, které si zvolil. Téhle budoucnosti se říká Peklo.
Spolu s člověkem padlo celé stvoření do marnosti. Přesto Bůh po generace hledal cestu k lidem, aby obnovil ztracený vztah. Nalezl Abrahama, prapředka dnešního Izraele. Tento pokorný muž věřil, že stvořitelem nebe i země je jediný Bůh, který je nade vším. Bůh ho chtěl oddělit od svévolných lidí, tak mu řekl, aby odešel z Mezopotámie, do země, kterou mu ukáže.
Vyzkoušel jeho věrnost a Abraham se osvědčil. Tento mocný tvůrce dějin se stal přítelem Abrahama, protože mu důvěřoval. S Jeho potomky, Izraelci, uzavřel smlouvu o deseti přikázáních zákona (Desatero), které se promítá i do dnešní ústavy. Zákon určuje hranice mezi dobrem a zlem a má lidi chránit.
Má to ale háček – lidé přikázání nedokážou dodržet. Všichni lidé pochází z prvního lidského páru, takže potažmo ani my nemáme dost silnou vůli dodržovat zákon. Neodolatelné vášně ubližují a rozkládají vztahy, protože lidé jsou bezmocní proti svým tužbám. Boží spravedlnost vyžaduje, aby každé zlo bylo potrestáno. Tak vznikajícímu Izraeli přikázal postavit svatyni, v níž kněží přinášeli zvířecí oběti za hříchy lidí.
Obětováním zvířat byl vyřešen důsledek zlých činů – nutnost trestu. Vina se z člověka přenesla na obětní zvířata, která byla usmrcována místo lidí. Tak byli lidé očišťováni od viny, ale ne od své hříšné přirozenosti – zlo zůstávalo. Mezi svatým Bohem a ‚padlým‘ tvorstvem byla tisíce let ‚propast‘. Aby mohli být lidé dokonale očištěni od hříchu a mohla vzniknout vzájemně opětovaná láska mezi člověkem a Bohem, musel přijít někdo, kdo se žádného hříchu nedopustil. Bůh tak miluje člověka, že se rozhodl vykonat spravedlnost sám. Rozhodl se snést trest místo nás.
Tak se před dvěma tisíci lety narodil Bůh Syn do Izraele, jako člověk jménem Ježíš. Byl také sváděn Satanem, aby mu vzdal čest a poklonil se mu jako Bohu. Na oplátku mu Satan nabízel slávu, moc i bohatství. Ježíš obstál. Sloužil všem, včetně zavržených. Přinesl chudým radostnou novinu; vyhlásil zajatcům propuštění, propustil zdeptané na svobodu. Vyhlásil milost hříšníkům. Aby věděli, že má moc, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, činil zázraky.
V té době byl Izrael okupován Římskou říší. Židovští představitelé se setkali a na Ježíše připravili lest: „Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ.“ Odsoudili na smrt Ježíše Krále, který jim přišel přinést život. Zazněl rozsudek – ukřižovat! Ježíš přibitý hřeby na kříž, zvolal: „Bože Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“ Duchovně se zlo z lidí přeneslo na Ježíše, který byl potrestán místo nás. Byly to naše hříchy, za které zaplatil životem.
Bůh Otec svého Syna nenechal v moci smrti a třetího dne jej vzkřísil z mrtvých. Zaslíbil, že tak vzkřísí jednou k životu bez konce i nás. Pořád jsme ale potomky prvních lidí, takže nemáme sílu vyřešit naši slabou vůli. Aby měli věřící lidé moc žít jako Ježíš a nebyli Satanem znovu a znovu svedeni k tomu, co dělat nechtějí, dává jim Bůh kus sebe.
Můžou vědomě přijmout Boha Ducha svatého do svého života, který jim dává moc žít ve světě bezúhonně a dál každé generaci ‚ukazovat obraz skutečného Boha‘, protože více než svůj život milují svého Tvůrce. Tento ‚obraz‘ ale ještě nebyl dokončen, má totiž své vyvrcholení v budoucnu …
Jestli Vás tento ‚obraz‘ zaujal, přečtěte si Bibli, protože v ní je ‚vykreslen‘ v mnohem větší hloubce i šířce. Pokud byste chtěli žít v souvislosti s tímto příběhem, vyhledejte křesťany, protože Bůh dal, abychom se potkávali a tímto příběhem i svými zkušenostmi se posilovali, a tak si na cestě životem pomáhali.
Autor: Tereza Kostelníková
Foto: unsplash/Eddy Klaus