Filozof G. K. Chesterton řekl, že věřit v neexistenci Boha by bylo podobné jako se jednou ráno probudit, podívat se do zrcadla a nic nevidět.
Bez jakýchkoli úvah o sobě, jakéhokoli vnímání sebe sama a představy o sobě samém by nebylo nic, čemu by se člověk mohl přizpůsobovat, a nic, co by mohl upravovat. Sokratovské rčení „poznej sám sebe“ by se stalo nemožným.
S těmito předpoklady by však život byl tak neúnosný, že se ve filozofii, psychologii a sociologii ozývají hlasy, které v podstatě říkají, že i kdyby žádný Bůh nebyl, museli bychom si nějakého vymyslet, abychom se navzájem nesnědli.
Když se náboženství, které je založeno na pravdě, redukuje pouze na sociologickou funkci, rozmělní se špatným užíváním.
Tato myšlenka je návratem k několik set let starému výroku o podstatě a existenci náboženství. O starém Řecku a Římu se říkalo, že všechna náboženství byla pro masy stejně pravdivá, pro filozofy stejně nepravdivá a pro smírčí soudce stejně užitečná. Výraz užitečný vyjadřoval „funkci plotu“ či hranice ve společnosti.
Ale když se náboženství, které je založeno na pravdě, redukuje pouze na sociologickou funkci, rozmělní se špatným užíváním.
Čas ještě silněji ukázal, že pragmatismus, který podle své definice znamená dělat, cokoli funguje, nemá dlouhodobou platnost, protože je v zajetí okamžiku. Základ morálního jednání musí sahat hlouběji a dále než utilitarismus.
Nietzschovo prohlášení, že jako následek odchodu Boha z tohoto světa budou triumfovat nadprůměrní lidé, se více než naplnilo z hlediska „hygienického poznání“. Přineslo s sebou vražedné demagogy, kteří způsobili neodhadnutelné škody.
Poslední kapitola těchto názorů teprve bude napsána. Jakýkoli pokus zmírnit celkový dopad tohoto směřování má stejný účinek jako si číst kreslené seriály, zatímco titulky hovoří o zkáze, nebo si příslovečně hrát, zatímco hoří Řím.
Výňatek z knihy
Autor: Ravi Zacharias
Zdroj: Skutečná tvář ateismu
