Evangelický teolog, religionista, básník a spisovatel Milan Balabán se jakožto originální myslitel intenzivně věnoval problematice židovsko-křesťanského dialogu. Nebál se provokativních otázek, kontroverzních témat ani nekonformních tvrzení a v mnoha ohledech nacházel nové cesty teologického myšlení i básnického výrazu.
Milan Balabán se narodil 3. září 1929 v Boratíně na území dnešní Ukrajiny, v prostředí volyňských Čechů, kterým duchovně sloužil jeho otec Antonín Balabán. Rodinné zázemí Milanovo se vyznačovalo pietistickou zbožností. Balabán tomuto dědictví zůstal věrný celý život, ačkoliv během studií a intelektuálního zrání se jeho názory v některých ohledech od tradičního církevního pravověří vzdálily.
V letech 1948–1952 studoval evangelickou teologii na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze. V letech 1952–1974 působil jako vikář a posléze farář ve sborech Českobratrské církve evangelické v Šenově, Strmilově, Semtěši u Čáslavi a v Radotíně. V padesátých letech začíná také jeho spolupráce s časopisem Křesťanská revue. Mezi lety 1955 a 1969 zde uveřejnil několik desítek textů jak v její Theologické příloze, tak v časopise samém.
I v době svého farářského působení dál prohluboval své znalosti především v oblasti hebraistiky a starozákonní biblistiky a věnoval se celoživotnímu zájmu o specifické kontury hebrejského myšlení a také vztahu mezi teologií a krásnou literaturou, zejména pak mezi teologií a poezií. Vedle akademického studia teologie a biblistiky se věnoval také její popularizaci, mimo jiné na stránkách Křesťanské revue.
V roce 1969 absolvoval studijní stáž v Ekumenickém institutu v Château de Bossey ve Švýcarsku. Byl také aktivní člen starozákonního překladatelského týmu Českého ekumenického překladu Bible. Své básnické nadání realizoval bohatou básnickou tvorbou. Jeho verše znali nejprve jen blízcí přátelé, později čtenáři samizdatových edic. Až po sametové revoluci byly Balabánovy básně vydány v několika sbírkách.
Milan Balabán se ovšem vedle farářských a literárních aktivit také veřejně angažoval a pro své politické postoje a názory upadl v nemilost komunistického režimu. Od roku 1970 do roku 1989 v Křesťanské revui nevyšel žádný jeho text. V roce 1974 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské služby a nadcházející léta působil v několika dělnických profesích.
Pracoval mimo jiné v Pražských kanalizacích, zároveň byl celá desetiletí vyšetřován a obtěžován Státní bezpečností. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V období normalizace navázal či prohloubil spolupráci s řadou významných disidentů, jako byli Milan Machovec, Radim Palouš, Karol Sidon, Jakub S. Trojan, Ladislav Hejdánek. Spolu s nimi pořádal ilegální bytové semináře, mimo jiné u sebe doma.
Po sametové revoluci se mohl konečně vrátit k akademické práci na univerzitě. Patřil mezi průkopníky religionistiky jakožto samostatného vědního oboru na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Zároveň začal působit na Evangelické teologické fakultě. V říjnu 2002 obdržel od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Za zásluhy o Českou republiku.
Od roku 1990 až do konce života také znovu intenzivně spolupracoval s časopisem Křesťanská revue. Stal se aktivním členem redakční rady, která se po dvě desetiletí pravidelně setkávala právě v jeho kanceláři na Evangelické teologické fakultě. Balabán velmi intenzivně spolupracoval s Křesťanskou revuí také autorsky, a sice od začátku devadesátých let až do chvíle, kdy nedlouho před smrtí ze zdravotních důvodů členství v redakční radě ukončil.
Publikoval zde víc než 100 článků, esejí, kázání a biblických úvah a také několik desítek básní a knižních recenzí. Řadu let měl na starosti rubriku Poezie, ve které stručnými medailony a vybranými ukázkami představoval čtenářům Křesťanské revue jednotlivé básníky. Balabán byl originální myslitel, který v mnoha ohledech kráčel vlastní cestou a hledal a nacházel nové cesty teologického myšlení a básnického výrazu.
Nebál se provokativních otázek, kontroverzních témat a nekonformních tvrzení. Ve starozákonní biblistice byl žák Slavomila Daňka. Specifická noetika starozákonních textů, označovaná souslovím „hebrejské myšlení“, ho zajímala nejen ve vztahu k biblické literatuře, ale sledoval ji také v pozdější židovské (rabínské) tradici a samozřejmě také v oblasti tradice křesťanské, nakolik vychází a čerpá z odkazu Hebrejské bible.
Milan Balabán se intenzivně věnoval i problematice židovsko-křesťanského dialogu. Jeho zájem o krásnou literaturu a poezii ho vedl ke stopování ohlasů biblických motivů v dějinách české prózy a poezie. Jako pedagog byl velmi oblíben coby inspirující a vtipný řečník. Vzhledem ke svým pastoračním zkušenostem z období farářského působení byl proslulý osobním přístupem ke studentům a ochotou k pastoračním rozhovorům.
Svým osvěžujícím, originálním způsobem čtení biblických textů mnoha posluchačům otvíral cestu k novému chápání Bible a k hledání smysluplných souvislostí mezi biblickou literaturou a současnou kulturou. Takto to vyjádřil Balabánův synovec, spisovatel Jan Balabán, v dopise, který poslal strýčkovi k osmdesátým narozeninám:
„Obzvlášť vděčný jsem ti za tvou práci teologickou a literární. Tvoje radikální pojetí starozákonní exegeze a hlavně inspirovaný přístup k biblickému textu mě na počátku zachraňovaly z jakési evangelické dějepravní nudy stálého dokazování, jak se splnilo, co předpovězeno bylo. Ze suchého keře katechismu vyšlehl skutečný plamen, který však tento keř, jak vidíme, nespálil. Především tvoje kniha Hebrejské myšlení pro mne znamenala skutečný posun a vznícení zájmu. Takového vznícení zájmu o biblický text se mnoha lidem z naší církve, zdá se, nedostalo. Lidé ve sborech přestávají studovat Bibli a diskutovat nad ní a spokojují se s jakousi nedělní liturgií kostelního křesťanství, která jen těžko oslovuje člověka, který v církvi nevyrostl, a i toho, který v ní vyrostl, často jen v něčem utvrzuje, než aby ho hnala na poušť. Takže, ještě jednou ti děkuji za tvou živou teologii a duchovní poezii.“
Za redakční radu Křesťanské revue se k těmto díkům celým srdcem přidávám a posílám je svému drahému učiteli směrem do nebe. Milan Balabán dokonal svoji pozemskou pouť v Libici nad Cidlinou 4. ledna 2019. Jak říkají chasidští Židé: „Kéž nás chrání světlo jeho zásluh.“
Autor je vedoucí katedry religionistiky ETF UK a člen redakční rady Křesťanské revue.
Zdroj: Křesťanská revue 3/23
Na mě zapůsobil i tvorbou nových slov, jak pojmenovat nepojmenovatelné, např. (křesťanské) ,,předporozumění”, a další…