Kombinace nacionalismu, falešného konzervativismu a touhy po odplatě vytváří nebezpečný mix, který by naše východní sousedy mohl navrátit zpět do minulosti. Politici úspěšně vtiskli slovenské veřejnosti dojem, že křesťanství automaticky znamená konzervatismus. Politika nenávisti a dehumanizace menšin pak dokresluje paradox, kdy se Ježíšovo učení lásky argumentačně využívá k boji proti menšinám.
Nadcházející slovenské volby do Národní rady mají dopady i za našimi hranicemi, a to nejen kvůli geografické blízkosti. Aktuální průzkumy naznačují těsný souboj mezi Ficovým SMERem a Šimečkovým Progresivním Slovenskem. Někteří analytici však považují vítězství Roberta Fica za jasné, což je v kontextu minulých událostí, jako byla vražda Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové, alarmující zpráva.
Tato informace je zdrcující, zejména pokud vezmeme v úvahu problematickou minulost bývalého premiéra Roberta Fica. Není to jen obvinění z korupce, ale i údajné členství ve zločinecké skupině, v níž figurovali politici, prokurátoři, soudci a policisté. Tito lidé doslova unesli slovenský stát, a někteří z nich stáli za brutální vraždou mladého investigativního novináře. To umocňuje pocit absurdity pramenící z toho, že Fico a jeho strana SMER jsou na cestě k dalšímu vítězství.
Aby toho nebylo málo, SMER hraje tuto hru za podpory fašistické strany Republika, jejichž kampaň je plná dezinformací a nenávistných prohlášení. Podle skeptiků to znamená potenciální konec demokracie na Slovensku, jak ji známe. Kombinace nacionalismu, falešného konzervativismu a touhy po odplatě vytváří nebezpečný mix, který by naše východní sousedy mohl navrátit zpět do minulosti.
Neméně zajímavý je postoj slovenské církve, která se stala neoddělitelnou součástí kulturního konfliktu, jenž nese také náboženský rozměr. Globální události, jako je pandemie covidu a válka na Ukrajině, prohloubily rozdělení již tak rozdělené společnosti. Církve na Slovensku v tomto procesu bohužel sehrály klíčovou roli.
Vzpomeňme si na bouřlivou debatu v roce 2015 ohledně tzv. Referenda o ochraně tradiční rodiny, kdy z kazatelen a kostelů zněly výzvy "zbožných konzervativců" proti "zkorumpovaným západním liberálům." Analytik Marian Sekerák tvrdí, že konzervativní novináři a politici úspěšně vtiskli slovenské veřejnosti dojem, že křesťanství automaticky znamená konzervatismus. Tento dojem následně ovlivňuje i jejich postoj k Rusku a jeho agresivní politice.
Podle badatelů z pražského Ústavu mezinárodních vztahů je jedním z hlavních důvodů ruské agrese a hybridní války právě boj proti destrukci tradičního morálního řádu. Prorusky naladění a antisystémoví voliči Roberta Fica často zdůrazňují, že bojují za křesťanské hodnoty Slovenska. Za zmínku stojí prohlášení slovenského fašisty Mariana Danka: „Hmotnou a duchovní kulturu Slovenska a jeho obyvatel formovalo rozhodujícím způsobem křesťanství. Toto jasné ideové dědictví chci i nadále jako politik rozvíjet.“
Je důležité si uvědomit, že konzervatismus a křesťanství jsou dvě zcela samostatné entity, i když se někdy mohou prolínat. Problematika spojení konzervativní politiky s křesťanstvím tkví v tom, že to zákonitě vede k politické manipulaci a zneužití náboženství k dosažení politických cílů, čehož jsme v minulosti Slovenska byli svědky.
I křesťanskému laikovi je jasné, že politici často využívají křesťanské hodnoty jako nástroj k získání hlasů, i když jejich politika nemusí vždy korespondovat s učením Bible. Tuto "nahnědlou" křesťanskou rétoriku v našem kontextu slýcháme často ze strany politiků SPD, kteří se vnímají za obhájce křesťanských hodnot.
Politika, která propaguje nenávist a dehumanizaci menšin, vytváří paradox, kdy se Ježíšova nauka o lásce k bližnímu někdy prezentuje jako totožná s radikálními diskriminačními názory. Nedávné prohlášení předsedy křesťanských demokratů Milana Majerského, že LGBT je "morem slovenské společnosti" dosvědčují korozi slovenského křesťanství, které spolu se selháním slovenských demokratů připravuje půdu ke katastrofě.
Bývalý slovenský prezident Kiska v minulosti na setkání se zástupci církví pronesl, že hlas církve musí být slyšet. „My, politikové, musíme tento hlas zesilovat. Všechna náboženství mají stejné hodnoty. Hodnoty lásky, porozumění, odpouštění, pokory. Hodnoty, které mají lidi spojovat. Spojovat rodiny, církevní společenství, ale také společnost jako takovou“.
Kiskův impuls hledat společnou řeč je založen na dobrých úmyslech. Ve své idealizované nejlepší podobě je křesťanství o vytvoření společenství charakterizovaného smířením a mírem. Ale hledání „jednoty“ v reakci na polarizaci, když je polarizace primárně poháněna pravicovou radikalizací, způsobuje, že se naše představy o tom, co je politicky možné, zmenšují.
Obávám se, že demokraticky, prozápadně smýšlející Slováci a pravicoví extremisté zastávající regresivní postoje k menšinám i svobodě jako takové nenajdou společnou řeč.
Slováci se naopak snaží přidržovat Písma a nepodléhat rádoby pokrokovým liberálním proudům, které v mnohém celé společnosti škodí. To není žádný příklon k Rusku ani homofobie, ale zdravý selský rozum.
Slováci to nemají lehké a nikdy neměli. Oni sami sebe souží a dusí navzájem mnohdy zcela zbytečně. Když se člověk zeptá proč? Pokrčí rameny, že jsou tak zvyklí a jinak to neumí. Je těžké být Slovákem.Dost často je v tom spousta zbytečného trápení a smutku. Za jejich veselou a upovídanou maskou se skrývá právě tohle.
Je věc Slováků koho si zvolí.