Místo nedělního kázání reels, místo farního společenství komentáře na Instagramu či Facebooku. Sociální sítě prostupují našimi životy čím dál intenzivněji, (nejen) dospívající na nich tráví hodiny denně a algoritmy rozhodují o tom, co formuje náš pohled na svět. Do tohoto digitálního šumu stále výrazněji vstupují noví aktéři: křesťanští influenceři.
S humorem, bizárem, podcasty i osobními svědectvími se snaží ukázat, že víra umí mluvit moderním jazykem a že církev nepatří jen do historie. Společně s nimi tak do digitálního světa vstupují ale i hluboká témata, která se najednou ocitají pod tlakem klesající pozornosti publika a komerčních značek.
Redakce Proboha přináší dvoudílnou reportáž o české a slovenské křesťanské online scéně. Zjišťovali jsme, s jakou motivací tvůrci do online prostoru vstupují, koho svými postoji reprezentují a jaký dopad má jejich působení na diváky i je samotné.
Oheň v online prostoru a honba za zázrakem
Pokud vás algoritmus zavede ke konzervativnější, charismatické vlně evangelizace, dříve nebo později narazíte na logo lva s trnovou korunou. Patří slovenskému projektu FIRE Production, který však velmi aktivně působí i v České republice. Na Facebooku mají dvanáct tisíc sledujících, na Instagramu přes čtyři tisíce a jejich cíle nejsou malé. Přímo na svém webu uvádí jako hlavní misi: „Přinést naší generaci evangelium, zachytit ji pro Boží království, a tím naplňovat velké poslání.“
Zakladatel projektu i hlavní tvář videí v jedné osobě je slovenský tvůrce Martin Kalivoda. Zmiňuje, že pozornost publika se snaží získat výraznou myšlenkou či větou, která funguje jako „hook“ a otevírá cestu k duchovnímu obsahu. Zbytečným nebo přehnaným emocím se podle svých slov spíše vyhýbá; emoční rovinu staví až na další místo a často ji vytváří především prostřednictvím hudby.
Videa ale s emocemi pracují; zároveň využívají rychlý střih, smajlíky a formáty, které digitální publikum bezpečně zná. Velmi populární jsou ankety z ulic, například ta natočená během Jesus Pochodu v Bratislavě, v nichž se Kalivoda účastníků ptá na tělo: „Co konkrétně pro tebe udělal Ježíš?“
V jednom z populárních videí se přímo na kameru modlí za viditelně opilého mladíka. Titulek láká diváky klasickým clickbaitem: „Sleduj až do konce, uvidíš zázrak“, doplněný o emotikony. Jinde zase svítí nápisy jako „Bůh mě vzkřísil z mrtvých“ nebo „Zážitek mimo tělo“. To vše doprovází propagace masových akcí jako třeba evangelizační projekt Rozsviť tmu, který na začátku května probíhal v deseti městech České republiky.
Klíčovou strategií FIRE Production je mimo jiné i propojování křesťanské scény, což dělají skrze úzkou spolupráci s dalšími výraznými influencerkami – například s Lady Zikou nebo Divokou Tvorkyňou, s jejichž profily společně sdílejí a publikují videa.
„Vnímám to jako evangelizační službu,“ vysvětluje svou roli pro Proboha Martin Kalivoda. Dokončil magisterská teologická studia na univerzitě v Bánské Bystrici, o digitální misii přemýšlel už během nich. „Bakalářskou práci jsem psal o tom, jak využít internet pro misi a organizaci. Pod evangelizací rozumím to, aby lidé, kteří Boha osobně neznají, mohli Boha osobně poznat a přijmout ho jako svého Pána. To je hlavní cíl.“
FIRE Production funguje jako mezidenominační platforma, která nespadá pod žádnou oficiální církevní strukturu, i když Kalivoda sám vyrůstal v Apoštolské církvi a dnes navštěvuje nedenominační sbor Srdcom vo Svite. V týmu se potkávají lidé z různých prostředí – od společenství Milosť po Otcov dom či Apoštolskou církev v Havířově. „Hlavní motiv je reprezentovat Pána Ježíše,“ říká slovenský tvůrce, který od ledna pracuje na částečný úvazek pro misijní organizaci Na každém záleží. Jinak je ale celý projekt závislý čistě na financování z dobrovolných darů.
Že sociální sítě vyžadují zkratku a silné emoce, si Kalivoda plně uvědomuje a vnímá to pragmaticky. „Takto náš svět komunikuje. Můžeš mít nejlepší produkt nebo nejlepší zprávu na světě, ale když člověka nezaujmeš, ztratí se to v moři informací. Ať chceme či nechceme, musíme lidi zaujmout.“
Problém však nastává, když se hluboké spirituální zážitky smrsknou do patnáctivteřinového formátu. Kalivoda připouští, že krátké video může být snadno nepochopené. „Proto se snažíme lidi odkazovat na delší obsah, kde se věci rozebírají podrobněji,“ dodává s tím, že zvažuje i formát diskusního podcastu.
Hranice pravdivosti je však také tenká. Kalivoda vzpomíná na situaci, kdy u videa se svědectvím starší paní použili titulek, že jí hrozila rakovina. „Ona nás upozornila, že to takto může být špatně pochopené, protože jí to hrozilo, ale rakovinu neměla. Název jsme proto zmírnili. Snažíme se být pravdiví. Zároveň si myslím, že je biblické vyvolat v lidech zvědavost.“
Největší výzvou pro FIRE Production zůstává moment, kdy se z anonymní masy diváků stane konkrétní člověk v nouzi. Lidé jim, zejména kvůli evangelizačnímu charakteru jejich tvorby, přes formuláře nebo sociální sítě často píší své osobní bolesti a žádosti o modlitby. „Při zdravotních tématech se za lidi často modlíme přes hlasové zprávy nebo osobně,“ popisuje Kalivoda.
Pokud se někdo rozhodne pro reálnou změnu života, snaží se ho z virtuálního světa přemostit do fyzického a propojit s autentickými křesťany v jeho okolí bez ohledu na denominaci. Když však přijde na lidi s takzvaným „církevním zraněním“, Kalivoda přísně rozlišuje: „Rozlišujeme mezi lidmi, kteří chtějí jen potvrdit svoji bolest a hořkost, a lidmi, kteří bolest nesou, ale chtějí z ní ven.“
Ministranti, Taylor Swift a miliony zhlédnutí z Ameriky
Úplně jinou strategii, estetiku i cílovou skupinu volí mladí ministranti z východních Čech, kteří si říkají Mládež Litomyšl. Pokud bychom na českém křesťanském internetu hledali někoho, kdo skutečně naplňuje definici virálního fenoménu, byli by to právě oni. Jejich hlavní instagramový profil sleduje přes 170 tisíc sledujících.
Jejich videa, kde v ministrantském oblečení tančí na nejnovější hity od Taylor Swift nebo vtipně glosují kostelní reálie, dosahují desítek milionů zhlédnutí. Paradoxně většina jejich fanoušků nepochází z Česka, ale ze Spojených států amerických a z celého světa. Ke každému příspěvku proto poctivě přidávají biblický verš – nejdříve anglicky, až potom česky.
„Viděli bychom se spíš na rozmezí tvůrců obsahu a influencerů,“ říkají pro Proboha bratři Daniel a Matěj Kovářovi, ministranti, kteří jsou součástí projektu. „Evangelizační rozměr tam samozřejmě je, ale snažíme se lidem víru trochu přiblížit a ukázat, že církev a křesťanství nejsou uzavřená komunita a že to celé nemusí být tak vážné.“
Na rozdíl od FIRE Production natáčí Mládež Litomyšl přímo v kulisách katolického kostela a do videí občas zapojují i svého místního kněze. To jim sice přináší obrovskou popularitu, ale také lavinu kritiky (nejen) z vlastních řad. Komentáře typu „Ale proč tohle natáčet v kostele?“ a obvinění ze znesvěcování posvátného prostoru jsou pod jejich příspěvky běžné.
„Není to tak, že by naše videa byla oficiálním slovem farnosti nebo biskupství. Komunikace vychází z nás,“ zdůrazňují bratři. Určité hranice jim však hlídá instituce. Tvorbu už museli oficiálně řešit na biskupství, osobně navštívili pomocného biskupa a jasná pravidla si nastavili i s vlastním farářem. „Bereme to tak, že vůči církvi máme odpovědnost. Když natáčíme v kostele, hlídáme si, co je v záběru. Kříž pro nás není jen kulisa.“
I oni pracují s algoritmem záměrně. „Občas se snažíme do videa dát trochu kontroverze nebo nějaký moment překvapení. Nechceme ale dělat humor jen pro křesťany.“ Citlivým společenským tématům, jako je sexualita nebo LGBT, se vyhýbají. „U témat kolem LGBT se snažíme působit spíš neutrálně a nic nezesměšňovat. Sexuálním narážkám se vyhýbáme, humor může fungovat i bez nich,“ vysvětlují bratři Kovářovi. Kontroverze, které řeší, jsou spíš vnitrocírkevní – například když do videí z prostředí oltáře zapojí dívky, což část tradičních katolíků dodnes nese nelibě.
Ačkoliv by dosahy Mládeže Litomyšl mohly závidět i leckteré komerční značky, kluci z toho finančně nic nemají. „Za zhlédnutí ani dosah na Instagramu žádné peníze nedostáváme. Církev nás za to neplatí.“ Nabídky na spolupráci sice chodí, mladí ministranti jsou ale opatrní.
Odmítli online kasino i e-shop s elektronikou Jabko Levně. Naopak už proběhly menší spolupráce na křesťanských projektech (biblické aplikace, kvízy) a aktuálně připravují partnerství s českou obuvnickou firmou Vasky. Peníze, které vydělají, investují zpět do techniky. U propagace církevních akcí mají striktní pravidlo: „Sdílíme hlavně akce, kam sami jedeme“ – pozvánek totiž chodí i několik týdně.
Snížit práh, neřešit hatery. Jak evangeličtí faráři zbourali online dogmata
Zatímco Mládež Litomyšl oslovuje svět spíše obrazem a tancem, dvojice evangelických farářů Jakub Helebrant a Karel Müller – známí jako Pastoral Brothers – vsadila na slovo, intelektuální ironii a systematické nabourávání stereotypů. Nápad založit kanál vznikl před osmi lety v hospodě u piva, shodou okolností během oslav 100. výročí založení Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Pardubicích. „Popíjeli jsme tehdy bourbon a řekli si, že budeme youtubeři,“ vzpomíná s úsměvem Karel Müller.
Za tu dobu se z nich stali jedni z nejvlivnějších křesťanských influencerů v zemi. Jakub Helebrant působí jako farář v pražské Libni, Karel Müller je školním kaplanem a krizovým pracovníkem. „Já doufám, že jsem ještě farář,“ glosuje Jakub svou dvojí identitu na síti. „Jsme influenceři, ale s tou pomlčkou faráři, duchovní, terapeuti. Faráři vždycky byli influenceři svých malých komunit a my jsme to rozšířili na internet. Vliv chceme mít, ale chceme ho používat k dobrému růstu, k dobrým zprávám, tak, jak jim rozumíme my v dnešní době.“
Na rozdíl od jiných tvůrců mají Pastoral Brothers na všech svých profilech (včetně webu, Facebooku s 35 tisíci sledujícími či YouTube) výrazné varování: „Naše videa nikdy nevyjadřovala, nevyjadřují a vyjadřovat nebudou názory Českobratrské církve evangelické.“
Tento distanc měl svůj vývoj. „Na spoustu lidí jsme působili jako oficiální mluvčí církve, což jsme nikdy nebyli,“ vysvětluje Helebrant. „Jednu dobu to bylo tak, že jste otevřeli ledničku a my jsme na vás vyskočili. Algoritmus nás zvýhodňoval a lidi z toho byli zmatení.“
S popularitou ruku v ruce přišla i opozice. Nedávno faráři na Facebooku suše oznámili: „Na ústředí církve na nás opět přišlo udání.“ Podle Jakuba se vždycky najdou lidé, kteří jejich styl nepochopí nebo s ním hluboce nesouhlasí. „Ale jelikož jsme v demokratické církvi, tak odpověď z ústředí vždy musela být, že jsme jeden z proudů, jeden z hlasů, a musíme to řešit diskuzí, ne tím, že na sebe budeme psát udání.“ Karel Müller doplňuje, že ze strany přímých církevních nadřízených nikdy žádným restrikcím nečelili.
Pastoral Brothers se nebojí jít do ostrých střetů. Za nejkontroverznější moment své online kariéry považují petici proti Alianci pro rodinu. „To už skutečně mělo velký zásah a hodně katolických představitelů to šokovalo,“ říká Müller. Témata jako LGBT nebo podpora rovnoprávnosti jim pravidelně plní komentáře hněvem. „Obecně, když připomínáme, že Bůh je láska, tak to probouzí všechny homofoby,“ krčí rameny Karel.
Tématu sexu věnovali knihu a diskuse v podcastech Šimrání, či Vyhonit ďábla, ve kterých otevírali otázky intimity a proměn křesťanské sexuální morálky. „Církev nám toho o sexu řekla už dost“, shodli se při zakládání svého youtuberského kanálu. Ve svém pořadu Beer & Bible mluví také o genderu, sexuálním násilí a postoji církví k těmto tématům. Ve svých projevech zmiňují snahu přesunout debatu od zákazů, na které naráží uvnitř církevního prostředí.
Snaží se otevírat i hluboká teologická témata, ačkoliv vědí, že v online prostředí prohrají boj o pozornost. „Dneska jsem postnul moje kázání o Duchu svatém. Bude to mít strašně malý dosah, je tam fotka stromu, jsou tam příšerná slova a bude to mít strašně málo reakcí,“ povzdychne si Jakub. Karel okamžitě kontruje marketingovým vtipem: „Kdybys tam dal titulek ‚Dominik Feri a odpuštění? Zaslouží si ho?‘ a pod to dal to kázání… to by mělo zhlédnutí!“ Do podobného zneužívání tragédií nebo aktuálních kauz ale faráři záměrně nejdou. Když byl například propuštěn odsouzený politik Dominik Feri, rozhodli se mlčet z respektu k obětem.
Kritiku, že zjednodušují víru na úroveň internetových memů (vydali například knihu s názvem Boží týpek), odmítají. „Mě nejvíc baví taková ta křesťanská nadutost nad humorem,“ říká Jakub Helebrant. „Humor nemůže dělat hloupý člověk. Je rozdíl mezi povrchností a nízkoprahovostí. My se snažíme snížit ten práh, který církev dost vyvýšila, aby lidi věděli, že se o duchovních otázkách dá přemýšlet lehce.“ Karel Müller dodává: „Chtějí-li lidi něco důstojného a vážného, ať nechodí na sociální sítě, ať jdou na ČT2.“
Jejich online práce jim navíc přerůstá do reálné pastorační praxe. Karel Müller potvrzuje, že většina jeho současných klientů v terapii ho zná právě ze sítí. „Mají ve mně díky tomu nějakou základní předdůvěru, takže ke mně snadněji přijdou řešit osobní věci nebo církevní zranění.“
Zatímco pro Karla Müllera zůstávají sítě čistě volnočasovou aktivitou, Jakub Helebrant je má – se souhlasem svého sboru – částečně zahrnuté do své běžné farářské agendy. Samotná platforma generuje menší zisk skrze HeroHero, kde mají 65 předplatitelů (což generuje zhruba 8 000 Kč měsíčně), na tvorbu pořadu Beer & Bible, a také prodej jejich knih.
Dokáže internet vytvořit společenství, které dříve lidé hledali v kostele?
FIRE Production, Mládež Litomyšl a Pastoral Brothers představují naprosto diametrálně odlišné kontexty a způsoby, jak převádět křesťanství do prostředí sociálních sítí. Všichni tři ale plně rozumí tomu, že své publikum musí zaujmout. Mladí kluci v ministrantském oblečení nebo faráři, kteří se nebojí humoru a satiry, tak, zdá se, potvrzují schopnost současné víry překročit zdi chrámů a organicky se začlenit do digitálního světa.
Nabízí se otázka, zda dokáže internet se svou zkratkovitostí vytvořit společenství, které dříve lidé hledali v kostelních lavicích. Do jaké míry se v honbě za dosahem proměňuje podstata víry a nakolik se náboženská témata stávají jen dalším obsahem v proudu informací? Fenomén křesťanského influencerství otevírá otázky, na které tradiční církevní instituce teprve začínají hledat srozumitelné odpovědi.
My se je pokusíme najít v pokračování této série, ve kterém také prozkoumáme působení katolických influencerů BoscoBoys, zaměříme se na tvorbu slovenské Divoké Tvorkyně a mediálně známé husitské farářky a terapeutky Martiny Viktorie Kopecké.
Autoři: Julie Kaletová, Václav Radoš
