Ve světle nedávné kauzy se v médiích opět otevřelo téma sexuálního obtěžování a násilí. Statistiky jsou mimo jiné alarmující v tom, kolik lidí (převážně žen) se s tím setkalo a přitom jak málo případů bylo nahlášeno, natož vyřešeno/ odsouzeno.
Na začátku bych chtěl poděkovat všem obětem, které se v životě odvážily o tomto tématu mluvit a riskovat tím minimálně rozporuplné reakce veřejnosti a často i negativní reakci násilníka. Nedokážu si představit, jak to musí být těžké a jaká vnitřní zranění si ublížený člověk může nést. Chtěl bych tohle téma reflektovat pár slovy z pohledu křesťanské etiky a morálky a možná rozporovat některé zažité stereotypy v naší společnosti.
Když se lidí zeptáte na to, jak vypadá život křesťana, který bere svou víru vážně, tak v odpovědi většiny lidí budou slova jako “pravidla” a “zákazy”. Stanovisko lidí obvykle je, že křesťanský život je plný zásad, příkazů, zákazů a omezení. K těm se křesťan upíše, protože věří, že to udělá jeho život duchovně vznešenějším anebo jen zkrátka proto, že to Bůh chce.
Oproti tomu je tady názor většinové společnosti. Ten je často formulován tak, že křesťanská morálka a etika svazují. Přestože Evropa na některých křesťanských hodnotách jakžtakž stojí, tak z velké části nás tyto hodnoty omezují a jsou tmářské. Proto je lepší řídit se vlastním srdcem, tím, co mám rád, osobní svobodou, právem dělat si, co chci, co uznám za vhodné a co mě činí šťastným. Na první pohled by na tom nebylo nic škodlivého, až na to, že lidé jsou velmi špatní správci vlastní svobody a v naší společnosti toho vidíme smutné důsledky.
Na jedné straně tady máme tradiční křesťanské zásady o věrnosti jednomu partnerovi, kterou stvrdím obřadem a sexuální zdrženlivostí před svatbou. Jistě ne každé manželství vyjde, zdaleka ne každý křesťan je věrný, a ne v každé rodině jsou dobré vztahy. Ale každý, kdo tyhle hodnoty ctí, tak nějak cítí, že je na tom něco špatně a že je tady nějaký ideál, ke kterému chceme a máme směřovat. Samozřejmě, že žádná chyba není neodpustitelná (a dokonce ani sexuální násilí není neodpustitelné) a nikdo by neměl žít se stigmatem vlastní prohry doživotně, pokud směr života změnil.
Na druhé straně tady máme českou nenáboženskou společnost, která hlásá svobodu a právo na všechno, na čem se lidé dohodnou nebo co chtějí dělat. Obvykle se argumentuje tím, že sex je jen fyzická věc a že když všichni souhlasí, tak je vše v pořádku. Výsledkem je 600 nahlášených a pravděpodobně více než 12 000 znásilnění ročně, na které řada lidí reaguje stylem: “Může si za to sama”. Plus tisíce případů další mravnostní kriminality, která většinou není odsuzována ani společensky ani legislativně.
Sex totiž není jen fyzická věc a souhlas z toho nedělá něco správného. Hnutí #MeToo nebo současná kauza Dominika Feriho nám ukazují, že ani velká část nenáboženské společnosti nevěří, že je sex jen fyzická věc. Proč je pro nás tolik citlivé, když se jedná o sexuální obtěžování a násilí?
Kdyby Dominik Feri vrazil někomu slabšímu v hospodě, tak by současnou kauzu nikdo tolik neprožíval a nikdo by pravděpodobně neodstupoval z funkcí. Když dostanete pěstí, tak vaše vnitřní následky nejsou srovnatelné s tím, když vás někdo znásilní. A když se pět kluků domluví, že pojedou podnapilí autem, a po nehodě jsou z nich invalidé, tak jim moc nepomůže, že s jízdou všichni souhlasili. Jak se píše v jedné staré knize: Všechno mohu, ale ne všechno prospívá.
Na pohled muže na vážnost znásilnění má silný vliv sledování pornografie. Pokud tedy například případ znásilnění vyhodnocuje policista nebo soudce, který pravidelně sleduje pornografii, tak budou téměř automaticky věc mnohem více bagatelizovat a dávat nižší tresty.
Určitě se teď ve vás vzedmula vlna emocí o tom, že je přece absurdní si myslet, že ateismus (a agnosticismus) plodí více zla, než křesťanství, obzvlášť s ohledem na křesťanské ne vždy úplně slavné dějiny. Nebojte, nic takového si nemyslím. Křesťané nejsou “lepší lidé” ani morálně nadřazené bytosti. Mají však někoho, kdo jim dává vyšší standard, vede je k sebereflexi, proměně a biblicky řečeno svítí jim na cestu životem.
Na co se snažím poukázat je, že naše společnost se dostává do pasti v důsledku relativizování dobra a zla. Důsledkem toho trpí jen v naší republice desetitisíce lidí a není z toho cesty ven. Protože lepší legislativa nás rozhodně nezachrání. Jedna věc je, že může být chyba jít k někomu cizímu domů, přehnaně flirtovat a být v takové situaci v podnapilém stavu. Agrese silnějšího vůči slabšímu je však vždy odsouzeníhodná a nic ji neomlouvá. Ať už je oběť slabší fyzicky, psychicky, nebo jakkoli jinak, tak zneužívání své převahy a dominance vůči slabšímu je něco, co z nás vyhání lidskost.
Proto křesťané vždy věřili, že silnější mají používat svou moc a sílu na péči o slabší. A to je přesně důvod, proč Ježíš přinesl křesťanský standard morálky. Ne aby někoho omezoval, ale abychom se vyhýbali zlu, vykořisťování druhých a abychom druhé neviděli jako (sexuální) objekty, ale jako rovnocenné bytosti s obrovskou hodnotou.
Autor: Ondřej Szturc
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: pexels/Karolina Grabowska