3. díl série Zjevení
Pokud chceme, bereme knihu Zjevení vážně, musíme začít u faktu, který nám uniká, kdykoli v ní hledáme předpovědi o čipech, moderních technologiích nebo dnešní politice. Tato kniha – jak napovídá už její první verš – je v první řadě „Zjevením Ježíše Krista“, velmi osobní poselství napsané pro konkrétní křesťanská společenství 1. století, která čelila útlaku a pronásledování pod vládou římských císařů.
V současné době máme tendenci křesťanskou víru zduchovňovat, individualizovat a smršťovat na „soukromý názor na posmrtnou existenci“. Pro rané křesťany však evangelium znamenalo něco úplně jiného než jen „zajištění nebe pro případ úmrtí“.
Slovo evangelium se ve starověku používalo v císařské propagandě při oznámení nástupu nového vládce a jeho dobrodiní. Vyhlásit, že „Ježíš je Pán (Kyrios)“, proto nebylo jen osobním duchovním zážitkem. Byl to vysoce společenský a političtí akt.
Jak ukazuje teolog N. T. Wright, zvěstování evangelia mělo v Římské říši přímé následky: nazvat Pánem Ježíše znamenalo, že jím už nemůže být římský císař. Křesťané odmítli kompromis, nezvolili si pro Ježíše titul „prorok“, „rabbi“ nebo „mistr“. Zvolili titul Kyrios a přihlásili se k „občanství v nebesích“ (Fp 3,20). Řím nepronásledoval křesťany pro jejich soukromé náboženské názory; dráždila ho jejich výhradní loajalita novému Králi. A za tuto loajalitu platili životem.
Kniha Zjevení (řecky Apokalypsis) neznamená „katastrofa“, ale „odhalení“. Jde o typický žánr apokalyptické literatury 1. století, který využívá bohatou symboliku, číselné šifry a obrazný jazyk, aby v krizových časech přinesl věřícím naději. Autorem je Jan, který knihu psal z vyhnanství na ostrově Patmos. Většina historiků a teologů umisťuje sepsání knihy do závěru vlády římského císaře Domiciána (kolem roku 95 n. l.), kdy sílil tlak na uctívání císaře jako boha. Menší část badatelů se domnívá, že kniha vznikla dříve, konkrétně za vlády císaře Nerona nebo těsně po ní, ještě před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Adresáty bylo sedm křesťanských sborů v Malé Asii (v dnešním Turecku), jež čelily pronásledování i společenskému tlaku. Hlavním motivem celé knihy je vítězství zdánlivě slabého Ukřižovaného Beránka nad agresivními mocnostmi zla a tyranie, to první čtenáře ujistilo, že poslední slovo v dějinách patří Boží spravedlnosti.
Neboť ten čas je blízko
Právě do tohoto světa bezprostředního ohrožení promlouvá kniha Zjevení. Její autor, ať už šlo o apoštola Jana, jiného Jana nebo literární pseudonym, se nepovyšuje, ale vystupuje jako „váš bratr a spoluúčastník v soužení“ (Zj 1,9). Hned na začátku píše: „Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko.“ (Zj 1,3). Jan nechce své posluchače vystrašit, ale požehnat jim a ujistit je.
Šelmy, katastrofy a obrazné výjevy v textu představovaly pro první čtenáře šifrovaný vzkaz porozumění: „Vím o vašem trápení, ale nebojte se těch šelem, protože byly poraženy Beránkem.“ Výraz „ten čas je blízko“ měl bezprostřední význam pro jeho tehdejší posluchače. Pokud v knize hledáme dnešní technologie, zcela ignorujeme ty, kterým byla původně adresována.
Teolog Spilsbury k tomu dodává, že Zjevení ukazuje rozměr strašlivého střetu a uvádí nás do nerovné bitvy. Přináší stejné pozvání i varování jako evangelia: vstoupit do Božího království, ale spočítat náklady a přijít se vším, co obnáší následování Ukřižovaného.
Obzvláště u nás na Západě máme tendenci nahlížet na dějiny Evropy a Ameriky jako na „pupek světa“ a z každé nesnáze dělat apokalypsu. Zapomínáme, že církev expandovala i na Východě a že v dějinách byly katastrofy daleko většího rozsahu, než zažíváme dnes. Ve středověku na morovou epidemii vymřelo 40–50 % Evropy, zatímco při nedávném covidu to byla 0,3 % populace (což covid nezlehčuje, jen ukazuje historický kontrast). Přesto máme sklon z každé krize dělat „konec světa“.
I dnes je ve světě spousta křesťanů, kteří za svou věrnost Beránkovi platí vysokou cenu. List Židům nás vyzývá: „Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí…“ (Žd 13,3). Právě k nim kniha Zjevení promlouvá po celé dějiny. Ne tak, že by předpovídala konkrétní události nebo postavy moderních dějin, ale jak výstižně píše Jiří Mrázek: „Pouze dokáže svou osobitou, surrealistickou zkratkou popsat situace a jejich smutné aktéry, do nichž se nejrůznější diktátoři vždycky znovu a znovu trefují.“
