Autoři biblických knih si dali pečlivou práci nejen s obsahem, nýbrž i s formou svých knih. V dnešní době máme tendenci zaměřit celou naši pozornost na obsah, zatímco formu rádi přehlížíme. Obsah a forma jsou však úzce propojeny, neznalost formy nám může bránit v porozumění a zapamatování obsahu. Stojí tedy za to se nad ní přinejmenším zamyslet.
Klíčovou složkou toho, co jsem nazval „formou“, je struktura celé knihy. Pokusím se v krátkosti ukázat, jak je užitečné mít přehled o struktuře knihy, kterou čteme. Vezměme si například knihy Královské ve Starém zákoně. Dnes je zde najdeme pod názvy 1. (kniha) Královská a 2. (kniha) Královská. Původně však šlo o jednu knihu, a taky na ně tak nyní budeme nahlížet.
Zkusíme si ji projít skrze chiasmus. Kniha je orámována příběhy, které spadají do doby monarchie (1Kr 1–11 a 2Kr 18–25) a které se zaměřují hlavně na chrám. Na začátku je postaven a zasvěcen, na konci je opět zasvěcen a následně zničen. Kdybychom se posunuli více do středu knihy, narazíme na kapitoly, které se zaměřují na začátek (1Kr 12,1–25) a konec (2Kr 17) severního království. Ještě hlouběji se setkáme s kapitolami, které řeší problém s uctíváním (Jeroboám v 1Kr 12–14 a Achaz v 2Kr 16).
Téměř ve středu se pak řeší smutná realita intrik v nestabilních královstvích, aneb vražda za vraždou (1Kr 14–16 a 2Kr 12–15). A konečně ve středu samotném se autor zaměřuje na tzv. Omríjovskou dynastii (1Kr 16 – 2Kr 11). Jde o nejtemnější období Izraele, kdy Boží lid zažívá vládu nejhorších králů (kupř. Achaba). Co jsem nyní napsal, by se dalo znázornit zhruba následovně:
A Monarchie + chrám (postaven a zasvěcen) (1Kr 1–11)
B Začátek severního království (1Kr 12)
C Problém s uctíváním (1Kr 12–14)
D Nestabilní království (1Kr 14–16)
E Omríjovská dynastie (1Kr 16 – 2Kr 11)
D' Nestabilní království (2Kr 12–15)
C' Problém s uctíváním (2Kr 16)
B' Konec severního království (2Kr 17)
A' Monarchie + chrám (znovuzasvěcen a zbořen) (2Kr 18–25)
Struktura knih Královských však není tak pesimistická, jak se na první pohled může zdát. Vzpomeňme si na to, co pronesl Martin Luther King Jr. Když ho parafrázuji, tak dle něj pouze ve tmě můžeme vidět hvězdy. V období největší tmy má Izrael k dispozici dva klíčové proroky: Eliáše a Elíšu.
Poslední slova v knize Malachiáš nám říkají, že Bůh, před tím, než přijde den Hospodinův, pošle proroka Eliáše. Ježíš následně o Janu Křtiteli prohlásí, že „on je Eliáš, který má přijít“ (Mt 11,14). Člověka by mohlo napadnout, jestli po Eliášovi přijde také „Elíša“, jako tomu bylo v temné době, kdy vládla Omríovská dynastie...
A skutečně Ježíš sám se chová jako Elíša. Kromě toho, že mají oba dva jméno s takřka stejným významem (Elíša = Bůh je má záchrana, Ježíš = Hospodin zachraňuje), tak oba začnou svou službu u Jordánu, oba vzkřísí syna ženy, oba nakrmí velké množství lidí, oba uzdraví malomocného a tak dále. Především však stojí za zmínku poslední Elíšův zázrak, kdy člověk, který je vhozen do hrobu s jeho kostmi, oživne (2Kr 13). Jaký význam má paralela u Ježíše pro nás křesťany asi netřeba dodávat.
Ano, stojí za to znát strukturu biblických knih – struktura nám má pomoci. Jak profesionálům, tak i laikům. Pomáhá nám zapamatovat si celou knihu, když se v ní snáze orientujeme. Pomáhá nám také pochopit hlavní poselství knihy, a mnohdy i něco navíc… co myslíte, jedná Bůh v nejtemnějším období našich životů podobně, jako jednal v nejtemnějším období Izraele?
Autor: Daniel Gomola
Korektura: Sára Kolomazníková
Foto: unsplash
Errata: Nikoliv “akrostich”, alébrž “zkratka”. Sorry 🙂 Ta písmena “a” se u tradičního přepisu zkratek v hebrejském či aramejském textu používají místo teček, a čtou se zpravidla skutečně “a”. A ještě se omlouvám, že se text objevil dvakrát. Asi ucpané a pak náhle uvolněné “dráty” respective “oblaka”. 🙂
Zrovna k tomuto tématu je nutno podotknout, že závěrečná redakce Starého zákona vznikla po návratu z Babylónského zajetí po osvobození Kýrem velikým tuším v roce 538 B.C. Do Judei se ovšem vrátili víceméně pouze ti naprosto fanatičtí nebo velmi neschopní, protože ti ostatní se ve značně pokročilejší zemi úspěšně etablovali, jak je možné vysledovat např. z Knih Daniel, či Ester (ty jsou ovšem pouze deuterokanonické, protože je celkem pochopitelně do svého kánonu nepřijali Židé, ale kupodivu ani protestanti) a domů do “země zaslíbené” už se jim nechtělo. Takže bylo potřeba z ideologických důvodů pořádně sepsout (a to nejenom známým příběhem Achaba, Jezábel a Eliaše) již dávno neexistujíci (Asyřané 722 nebo 721) severní království Izraelské (proč se ten stát teď jmenuje zrovna tak?), které bylo původně právě díky své jisté ideologické toleranci v podstatě o dost úspěšnější. Ostatně k Samaří, proč asi, se přidalo 10 izraelských kmenů, zatímco v Judei zbyl jen Juda a Benjamin.
Za své ortodoxní názory se omlouvá a zdraví naprostý neznaboh, ďaur a pohan.
Jen stručně: Když už tedy rozebírat “Starý zákon”, tak ale u vědomí, že v židovství tento pojem neexistuje. Máme TaNaCh (to je akrostich, někdy též psáno Tanach, tedy Tóra, Neviim u-Chtuvim čili Nauka, Proroci a Spisy). Nejblíže nu je tzv. Šestidílka z konce 16. století, čili Biblí kralická (1. vydání), která respektuje pořadí knih a také shodně neobsahuje například Knihy Makabejské (kvůli Hospodinem zakázanému spojení moci královské, tedy světské, a moci kněžské, tedy duchovní, v osobách tzv. Makabejského povstání rodu Chašmonájim (vizte nebiblický chanukový příběh). Dost se liší od všech křesťanských Biblí respective od části nazývané “SZ”. Zásadně se mýlíte, co se knih Daniel a Ester týče. Tyto spisy samozřejmě jsou součástí Tanachu. Jen křesťanská tradice k nim přidává některé texty. Také není vůbec přesné ohodnocení těch židovských skupin, co se po dobytí Babylónie Peršany mohli – po čtyřiceti letech v exilu – a vrátili domů. To je naprosté nepochopení tehdejší situace. Nicméně je pravda, že 40 let je dlouhá doba a mnoho z těch, co se etablovali v babylónské říši, tam zůstali i za Peršanů. Jak známo, Babylóňané odvlekli k sobě elitu národa a také střední vrstvy (předevšm řemeslníci), kdežto v Judei zůstali v naprosté většině jenom prostí rolníci. (Jisrael, zhruba to, co se nazývá Samaří, tedy severní část v té době již rozděleného židovského království na dvě, zcela zanikl a obyvatelstvo splynulo s jinými kmeny.) proto také Babylónský talmud (Talmud bavli) je podstatně obsažnější a především autoritativnější, než jej v podstatě v opoře naší tradice doplňující Jeruzalémský talmud (Talmud jerušalmi). Také na území dřívější Babylónie až do konce prvního tisíciletí exitovaly pro většinu tehdejšího Židovstva doma i v diaspoře autoritativní školy, tzv. akademie ve městech Sura a Pumpedita. Nicméně Judea se stala po čase opět nejdůležitějším centrem židovským, s obnoveným jeruzalémským Chrámem, v podstatě až do tzv. Churbanu (zničení) Chrámu r. 70 n.l. Římany, kdy zanikla už tak křehká autonomie židovského státu uvnitř Římské říše. Je to o dost složitější, než to na první pohled možná vypadá. Tož tak. Vše dobré a hlavně dobré zdraví přeji!
Dobrý den! Jen stručně: Když už tedy rozebírat “Starý zákon”, tak ale u vědomí, že v židovství tento pojem neexistuje. Máme TaNaCh (to je akrostich, někdy též psáno Tanach, tedy Tóra, Neviim u-Chtuvim čili Nauka, Proroci a Spisy). Nejblíže nu je tzv. Šestidílka z konce 16. století, čili Biblí kralická (1. vydání), která respektuje pořadí knih a také shodně neobsahuje například Knihy Makabejské (kvůli Hospodinem zakázanému spojení moci královské, tedy světské, a moci kněžské, tedy duchovní, v osobách tzv. Makabejského povstání rodu Chašmonájim (vizte nebiblický chanukový příběh). Dost se liší od všech křesťanských Biblí respective od části nazývané “SZ”. Zásadně se mýlíte, co se knih Daniel a Ester týče. Tyto spisy samozřejmě jsou součástí Tanachu. Jen křesťanská tradice k nim přidává některé texty. Také není vůbec přesné ohodnocení těch židovských skupin, co se po dobytí Babylónie Peršany mohli – po čtyřiceti letech v exilu – a vrátili domů. To je naprosté nepochopení tehdejší situace. Nicméně je pravda, že 40 let je dlouhá doba a mnoho z těch, co se etablovali v babylónské říši, tam zůstali i za Peršanů. Jak známo, Babylóňané odvlekli k sobě elitu národa a také střední vrstvy (předevšm řemeslníci), kdežto v Judei zůstali v naprosté většině jenom prostí rolníci. (Jisrael, zhruba to, co se nazývá Samaří, tedy severní část v té době již rozděleného židovského království na dvě, zcela zanikl a obyvatelstvo splynulo s jinými kmeny.) proto také Babylónský talmud (Talmud bavli) je podstatně obsažnější a především autoritativnější, než jej v podstatě v opoře naší tradice doplňující Jeruzalémský talmud (Talmud jerušalmi). Také na území dřívější Babylónie až do konce prvního tisíciletí exitovaly pro většinu tehdejšího Židovstva doma i v diaspoře autoritativní školy, tzv. akademie ve městech Sura a Pumpedita. Nicméně Judea se stala po čase opět nejdůležitějším centrem židovským, s obnoveným jeruzalémským Chrámem, v podstatě až do tzv. Churbanu (zničení) Chrámu r. 70 n.l. Římany, kdy zanikla už tak křehká autonomie židovského státu uvnitř Římské říše. Je to o dost složitější, než to na první pohled možná vypadá. Tož tak. Vše dobré a hlavně dobré zdraví přeji!
Errata: Nikoliv “akrostich”, alébrž “zkratka”. Sorry 🙂 Ta písmena “a” se u tradičního přepisu zkratek v hebrejském či aramejském textu používají místo teček, a čtou se zpravidla skutečně “a”.
Dekuji za tento web. Seznamuje srozumitelnou formou verejnost o krestanství a také jsou tam komentáre k soucasnému dení v Cesku. Napríkla vyjádrení Marka Váchy k prezidentovi.
Je potreba, aby o ceské katolické církvi bylo slyset!
Není dpba na to, aby se církev uzavrela pouze Mezi katolíky a do kostelu.
Je treba být citelnou organizací na verejnosti.
Nejsme sochy, ale ziví lidé.
Jinak budeme-katolíci, jak indiáni v rezervacích!